Ballerine » h.s

10. /pozvánka/

Můj dech se zadrhl někde na cestě ven. Moje mysl byla zamlžená víc než kdy jindy. Můj mozek přestal pracovat, už ničemu nerozumí. A moje srdce přestalo být, doslova. Nebo mi spíš spadlo až do kalhot. Jak je možné že někdo jako je Gemma, jak už jsm zjistila, může být tak hodný, milý, dokonalý, když někdo jako nejspíš její bratr Harry je debilní, namyšlený, egoistický hajzl. Jak? Vysvětlite mi to někdo, protože já tomu absolutně nerozumím. Taky tady ale je možnost, že se na mě ti dva domluvili a Gemma je taky dobrá herečka, stejně jako její bratr svatoušek Harry.

''Jsi v pohodě?'' drcla do mě vysmátá Gemma a bez počkání na moji určitě velmi 'zajímavou' odpověď, mě táhla po cestě kterou dost dobře znám. Ke Starbucks. Celou cestu ke kavárně jsme si povídali. Nebo teda Gemma mluvila a já jen přikyvovala, souhlasila, nebo se smála. Zjistila jsem jen za tu cestu do Starbucksu, že Gemma je úplně jiná než Harry. Je milá vtipná, milá, veselá, dobrosrdečná a hlavně šťastná, protože jinak není možné, aby z ní vyzařovalo tak velké množství pozitivní energie.

''Už jsme tady. Co si dáš?'' zeptala se mě a svým pohledem projížděla nabídku, která tu byla napsaná. Já jsem měla jasno. Jahodové frapucino, jako obvykle. Gemma svraštila obočí a skousávala si ret, když nemohla přijít na nic, co by jí vyhovovalo, nebo jí teď přišli k chuti.

''Co si dáte dámy?'' přišel k pultu u kterého jsme stály celkem pohledný kluk, asi tak v našem věku a svůj pohled směroval k fialovlasé dívce vedle mě. Jen jsem se pousmála nad tím že Gemma se stále věnovala výběru své lahůdky, zatímco ji ten mladík sledoval jako nějaké zakázané ovoce, po kterém by se nejradši vrhnul.

''Jahodové frapuccino a ..'' nedopověděla jsem to, ale podívala se na Gemmu která pořád jen záporně kroutila hlavou, jakože neví. ''Tak zatím jen jahodové frapuccino prosím.'' omluvně jsem se na toho kluka usmála a on přikývl. Zmizel vyřídit moji objednávku.

''Já si dám to stejnýý.'' vykřikla ještě zatím klukem a já pokroutila se smíchem hlavou nad tou její debilitou. To si to nemohla rozmyslet dřív?

''Díky.'' poděkovaly jsme zároveň a s vlnou smíchu jsme se odebraly k boxu, který byl hned u prosklené vytríny. Obě jsme si sedly naproti sobě do měkkých kožených sedaček a rukama se chytly našich koupených kaf.

Jen jsme tam tak seděly a popíjely kafíčko. U toho jsme se nasmály tak jako nikdy u ničeho a dozvídaly se o sobě několik různých věcí. Zjistila jsem že Gemma se sem přistěhovala s mamkou a bratrem, samozřejmě že to musel být Harry, z Holmes Chapel prý kvůli novému a lepšímu životu, který tu chtějí začít. Další věcí je že Gemmě je 20 let, tudíž je starší jak Harry.

''Nechápu jak tě někdo může šikanovat. Baví je to? Já nevím jaký to je, ani z jedné strany. Nikdy mě nikdo nešikanoval a já nikdy nešikanovala nikoho. Vím že je to asi blbá otázka, ale jaký to je?'' podívala se na mě zvědavě a já se zamyslela nad tím, jak nejobecněji jí to sdělit. Nneí lehké popisovat, nebo mluvit o těžkém období svého života, které ještě ke všemu ani neskončilo.

''No, uhm, není to nic co by sis chtěla zažít. Každý se ti směje, schovává ti věci, někdy tě i bijou, urážejí, nebo cokoliv dalšího. Cítíš se pak jak, jak, jak odpad, nebo vývrhel, protože nemáš třeba ani žádné přátele. Ale já mám to štěstí, že nějaké mám. Jsou to moji dva spolužáci, potom jedna kamarádka která cestuje s rodiči po světě a moje sestra. Nikoho jiného nezajímám, všichni ostatní mě šikanují.'' dokončila jsem svůj stručný monolog o tom, jak se cítím, nebo co vše mi provádějí.

''A to to jako nikdo neřeší? Ani učitelé? Rodiče?'' nevěřícně kroutila hlavou a já jen potvrdila její doměnku.

''Nikdo. Rodiče to ani neví.''