Ballerine » h.s

/PROLOGUE/

''Nech mě být, ještě příjdu pozdě." zavrčela jsem a poupravila si culík, který mi už padal. "Nenechám, potřebuju to vědět Carol. Potřebuji vědět co si o mě myslíš." zvyšoval pomalu hlas a já jen sklopila zrak. nechci se s ním o tom všem bavit.

"Proč tě to tak zajímá co? Radši mazej za Amandou a mě dej pokoj." zavrčela jsem, a o krok od něj ustoupila.

"Už toho nech, co všichni s tou Amandou pořád máte?" teď už na mě úplně křičel. Jeho kdysi zelené oči, zářící i ve tmě, najednou zmizely a v jeho obličeji se mihal naštvaný, a to hodně naštvaný výraz, který nevěstil nic dobrého.

''Carol mluv prosím, zlobíš se za to na mě?" promluvil tišším hlasem, který byl plný citu. Říkal to tak hezky, mile, ale taky zoufale. Vypadal tak. Jeho vždy upravené hnědé kudrnaté vlasy měl rozházené do všech stran a obličej měl opuchlý. pod krásnýma zelenýma očima, které teď byly zarudlé měl kruhy a srdcovité rty popraskané. Je až nad míru zoufalý a můžu za to - já? Já určitě ne, to Amanda.

"J-já, bojím se tě, nenávidím tě a hnusíš se mi." šeptla jsem a lszy se mi valily po tvářích dolů.

"Ale já tě miluju Car, miluju tě."

*

Tak tady je prolog k mé nové povídce Ballerine. Snad se vám bude líbit. Bude to hodně emotivní, a pokusím se to napsat i s takovým tím citem, díky kterému si to zamilujete. Teda aspoň doufám že si to zamilujete.

Jako Carol si představuju modelku Candice Swanepoel, tak doufám že nemáte nic proti. No, nevím jak často budu přidávat, ale záleží to na počtu Votes které budete dávat. Je pak větší radost to psát!!!! Tak a pokud někdo máte zájem o překládání povídky ve dvou, klidně bych vám ráda pomohla. Mám skvělou náladu a anglinu lovuju, tak kdyžtak napišteee!!!

*Ronny*