ABDL || l.s.

Prolog

- Tak jo, všechny vás vítám u nového příběhu, snad se bude líbit :)

- Už mám předepsaných takových dvacet kapitol, takže by to mělo jít rychle.

- Kapitoly budou vycházet ve středu a v neděli.

- Budu moc rád za jakoukoliv vaši podporu v podobě vote, nebo komentáře, však to znáte.

- Co víc k tomu říct, užijte si kapitolu.

______________________________________

VAROVÁNÍ:

= abdl × ddlb

= daddy kink

= Top¡Louis

= boy×boy

= 18+

______________________________________

„Tak, paní Morgennová, co máte za problém? Ničeho jsem si při vašem příchodu nevšiml, váš syn se zdá být v naprostém pořádku, tak co vás trápí?" optal se mile brunet.

„Pane Tomlinsone, potřebuji vaši pomoc, já už nevím, co s ním mám dělat. Je k nevydržení, s nikým se nebaví, nikam nechodí, nedonutím ho skoro ani vynést odpadky. Jen se na něj podívejte, jak je bílý a vyhublý. Neposlouchá mě, nenechá si do ničeho mluvit, už mě úspěšně plně ignoruje." vysvětlovala žena, zatím co Harry poklidně seděl v jednom ze dvou křesel, dokud jeho adoptivní matka neprozradila něco, o čem vědět nejspíš neměla.

„A co hůř, v jeho šuplíku se spodním prádlem jsem našla kalhotky, ve skříni dudlíky s lahvičkou pro batolata, mezi svým oblečením měl dětské a představte si, on tam měl schované i plenky!" vyhrkla rychle černovláska a rozplakala se do svého hadrového kapesníčku, který po celou tu dobu žmoulala v rukou.

V tu chvíli v něm hrklo a vykřikl, aby ji zastavil, ale už bylo stejně pozdě, jeho matka tomu krásnému, mladému sexuologovi, všechno vykecala.

„Co se mi sakra hrabeš ve věcech?! Jak můžeš?! Nebudu tu už ani chvilku ty, ty! Ty špíno! Jsi odporná! Jen proto, že seš příšerná matka a nedokážeš se postarat ani sama o sebe, se mi nemusíš hrabat ve věcech, ty slídilko! Jsi vážně odporná! Nenávidím tě! Je mi z tebe zle." vykřičel jí do tváře. Bylo to poprvé, kdy Louis i Laura jen překvapeně koukali. Nic neřekli, dokud se nerozběhl ke dveřím.

„Harry!" vykřikly oba zároveň, když vyběhl z ordinace, proběhl čekárnou a utíkal, kdo ví kam.

„Pane Tomlinsone, já už vážně nevím, co s ním mám dělat. Jsem snad špatná matka? Myslela jsem si, že má někde utajené nějaké dítě, ale oblečky a plenky jsou tak v jeho velikosti. Je vážně možné, že by to mohlo být jeho? On mi nikdy nic neřekne a já se jinak nic nedozvím. Vážně se za něj moc omlouvám, ale prosím vás na kolenou, že mu pomůžete? Vyléčíte ho, že ano?" naléhala.

„Můžeme se domluvit na dalším sezení, protože hádám, že dnes už to nemá cenu, ale Harry je dospělý, a tak sem musí přijít dobrovolně a hlavně sám. Vy příště zůstanete, pro dobro všech, doma, dobře?" usmál se na ni vlídně, tak moc, jak jen to jeho herecký výkon dokázal podat.

Nechtěl dělat ukvapené závěry, to vůbec, ale bylo na první pohled jasné, že u nich doma to už nějakou dobu neklape.

„Dobře, zaručuji vám, že přijde, jen mi na vás dejte nějaký kontakt, abych ho mohla objednat." usmála se, jako by před chvílí nebyla na pokraji zhroucení.

Ta žena byla vážně zvláštní, to Louis mohl říct už jen díky prvnímu sezení, které ani nebylo zaměřené na ni. Nedivil se, že má chlapec tuhle úchylku, popravdě, už se sám jednou setkal s takovým případem, proto mu bylo chlapce vážně líto, ale nemohl nic dělat.

Jediné, co on mohl v jeho pozici udělat, bylo přijmout ho a objednat další sezení, díky kterým by možná získal dostatečné množství důkazů proti jeho matce. Už na první pohled byl totiž Harry zanedbaný, určitě si ho doma ani nevšimla, natož, aby se o něj starala.

Byl si jistý, že by se toho našlo mnohem víc, ale to už byla otázka času, nemohl hned dělat ukvapené závěry.

„Tady je má vizitka, byl bych moc rád, kdyby chlapec zavolal sám, už jen proto, že za sebe zodpovídá sám, a tudíž musím mít vážně nějaký důkaz, že do toho jde z vlastní vůle." usmál se na ni.

Jediné, co mohl udělat, aby tentokrát zasáhl dřív, než bude pozdě.