ABDL || l.s.

20.

„Máš nějaké její fotky?" zeptal jsem se po chvíli ticha. Ležel jsem celý polámaný v jeho křesle a snažil se schovat pod deku, abych se nemusel dívat na ten jeho pohled, který měl vždy, když jsem se na ni zeptal.

Věděl jsem, že bych o ní mluvit neměl, ale pomalu mě to užíralo zevnitř, už jsem to prostě dál nedokázal vydržet. Musel jsem se o ní něco dozvědět, byl jsem už tak posedlý, že se mi o ní dokonce i zdálo.

Samozřejmě nikdy neměla tvář, ani jsem ji pořádně neviděl, jen jsem sledoval krátké útržky toho, co dělala, nebo co by tak asi dělat mohla. Louis často říkal, že jsem jí podobný, protože taky rád kreslím a podobné věci.

Přesně o tom se mi pak i zdálo; Louis řekl, že jsem jí v tom podobný a já tak mohl čekat, že se mi o tom do pár dní bude zdát. Jako by mi přemítal své vzpomínky.

„Víš, co jsme si řekli, tak toho nechej." upozornil mě, aniž by zvýšil hlas, to u něj byl vážně pokrok. Mnohdy raději sám odešel, než aby mi odpověděl, ale bylo to s ním čím dál lepší.

Možná mu vážně pomáhalo, když jsem se ho na ni stále dokola ptal, i když mi nikdy nic pořádně neřekl. Nejspíš se s tím musel prvně sám vyrovnat a až poté o tom mluvit. Rozhodně jsem na něj nechtěl tlačit, to ne, byl jsem pevně rozhodnut, že vyčkám, až sám bude chtít.

______

Nebylo co dělat, venku zrovna pršelo, jako poslední dobou dost často, a tak jsem se jen tak povaloval v posteli.

Louis asi hodinu před tím, než začalo pršet, odjel do práce, protože se musel sejít se svými pacienty na skupinové terapii, kterou pro ně občas v pátek pořádal.

Chtěl jsem se o tom dozvědět víc, možná jet s ním a jen tak tam sedět a poslouchat všechny ty lidi. Zajímaly mě jejich problémy, ale Louis řekl, že pokud pojedu s ním, budu přede všemi muset mluvit o svém problému i já, přičemž by se před nimi pokusil mi s ním nějak pomoct, o což jsem vůbec nestál.

Nechtěl jsem se v tom už nijak šťourat, smířil jsem se s tím, že se tomu budu muset určitým způsobem podřídit a naučit se s tím žít. Nebylo to pro mě nic těžkého, učil jsem se to už několik let, takže už jsem to měl tak nějak v malíku.

Už jsem pořádně nevěděl, co mám dělat, bez něj tam byla hrozná nuda, a tak jsem se rozhodl trochu si prohlédnout její mobil, kterému jsem ještě nedávno rozbil obal.

Heslo už jsem znal nazpaměť, nejspíš bych ho uhodl i bez toho, aby mi ho Louis říkal, protože to bylo jednoduše jeho jméno.

A tak jsem si ho vzal a začal si prohlížet, co všechno za aplikace tam měla. Věděl jsem, že je to neslušné, ale když jsem nic moc nenašel, zamířil jsem do galerie. K mému překvapení byla zamčená, což se dalo čekat, jenže co bylo horší, nepasovalo tam žádné heslo.

Daddy

DaddyLoulou

Loulou

Louis

Lou

DaddyLouis

LouisDaddy

LittleBaby

LittleBabyGirl

BabyGirl

DaddysGirl

DaddysLittleGirl

Nic. Mobil hlásil, že mám poslední tři pokusy, jinak se zablokuje, a tak jsem ho raději odložil a rozhodl se na to zeptat Louise, i když tam pořád byla možnost, že dostanu vážně nadané za to, že jsem opět sahal na něco, co jsem neměl dovolené, rozhodl jsem se to risknout.

Musel jsem si tedy do té doby najít jinou zábavu, než prolézání jejího mobilu, a tak jsem se vydal do kuchyně, kde jsem si nasypal misku cereálií a zalil je mlékem. Mezi tím, co jsem si zapnul písničky, tancoval a u toho pojídal lupínky, jsem dal vařit vodu na čaj a nachystal si nádobu, ve které bych mohl zalít čaj a nechat ho tam, než vychladne a budu ho moct nalít do své flašky.

Postupně jsme se pak dopracovali až na úroveň, kdy mi sám s klidem řekl, že má její fotky jak v galerii, tak ve zprávách a nakonec je má i ona ve svém mobilu, bohužel zaheslované.

_

„A tobě vážně ani trochu nevadí, že nevíš, co tam má za fotky? Co když tě podváděla, nebo třeba vůbec nebyla ta, za kterou se vydávala, jak to můžeš vědět? Není v tobě ani sebemenší špetka, která by chtěla vědět, co je uvnitř?" snažil jsem se ho přesvědčit, aby ten mobil vzal k někomu, kdo by se do té galerie dokázal dostat i bez hesla.

„Kolikrát ti mám ještě říct, že ne? Nechci to vědět, nezajímá mě to, věřil jsem jí, všechny fotky posílala i mě, tak to u nás fungovalo, a to mi taky stačí jako útěcha. Kdybych se tam chtěl dostat, už dávno to udělám, jenže nechci, tak to prostě je." Vydechl, byl s tím vážně smířený.

Poznal bych, kdyby chtěl vědět, co se tam uvnitř skrývá, on spíš vypadal, že se tomu zuby nehty brání. Nechápal jsem proč, ale akorát mě to utvrzovalo v tom, že to musím zjistit sám.

Nevěděl jsem sice ještě jak, ale už jsem pomalu střádal plán, který se nakonec i stal skutečností.

Ještě před půlnocí téhož dne jsem se dostal do její galerie, která byla skryta tak jednoduchým a zároveň velice krásným heslem.

V první chvíli jsem vůbec nechápal, co to vlastně znamená, ale když mi to pak došlo, nechápal jsem, že mě to vlastně vůbec nenapadlo.

Zouis

Spojení jména Zoe a Louis, jak jsem se dozvěděl díky pár fotkám v její galerii. Dokonce tam byla jedna složka, ve které byly skoro všechny fotky. Typoval jsem, že si tam ukládala vše, co už poslala Louisovi, ale i přes to jsem objevil jednu ztracenou složku, ve které bylo pár Louisových fotek.

Musel jsem se prostě usmívat jako idiot, ta holka musela být vážně zlatíčko.

______________________________________

Tak jo, omlouvám se za dlouhou odmlku, už ani nevím co k tomu říct, v poslední době je to se mnou jako na horské dráze, takže i když jednou slíbím, že budu více psát, najednou není nálada, nejsou nápady, celé mi to přijde hrozně složité a prostě.. Nedokážu říct, kdy bude další díl, ale snad se alespoň tenhle líbil, i když byl vcelku o ničem, i tak jsem se snažil..

Snad vysvědčení dopadlo tak, jak jste si představovali :)
Pořádně si užijte prázdniny ;)

A těch, kteří musí v tomhle horku do práce upřímně lituji, snad máte alespoň větrák, klimu, nebo tak něco.. :)