ABDL || l.s.

23.

Už mě vážně začínalo štvát, že jsem pro Louise nebyl dost dobrý. Oblékal jsem si to nejroztomilejší, co jsem měl, snažil se na něj stále mluvit, hrát si s ním, být pro něj krásný, ale on se stejně pořád tvářil, jako bych mu ubližoval.

Nevěděl jsem, co víc bych mohl udělat, abych ho zaujal - aby pochopil, o co se celou dobu snažím.

Vážně jsem si připadal, jako by si se mnou celou tu dobu hrál, chvíli se choval, jako by mezi námi něco bylo a náhle byl až podezřele odtažitý, tak chladný.

Chtěl jsem vědět, jak to bylo mezi nimi dvěma, dlouho jsem přemýšlel, jak bych to mohl zjistit a náhle mě napadlo, že jsem se vůbec nezkusil podívat do jejich konverzace.

Samozřejmě jsem si nechtěl číst, co si psali, šlo mi jen o ty fotky, zajímalo mě, co se mu líbilo, jestli mu posílala nějaké fotky a pokud ano, v čem byla lepší než já.

Otevřel jsem tedy jejich společné zprávy a rovnou přešel na složku s fotkami, které si kdy posílali. Okamžitě jsem se zarazil; Louis mi sám po mém výstupu řekl, že to pro ni nebylo nic sexuálního, jelikož neměla správně vyvinutý mozek, jako jedna z mála.

Věřil jsem tomu a bylo mi jich obou vážně líto, protože to pro ně muselo být těžké, ale když jsem spatřil těch pár fotek, nemohl jsem si pomoct. Vůbec to nevypadalo tak nevinně, jak mi to popisoval.

Bylo tam pár fotek typu: