ABDL || l.s.

25.

„Nechceš si pustit nějaký film?" Zeptal jsem se mile, abych obměkčil jeho dušičku a on se se mnou šel koukat, jelikož už jsem měl v plánu uskutečnit svůj plán. Hledal jsem hodně na internetu, jak se lidem povedlo někoho svést, jak to správně udělat a podobně.

Doufal jsem jen, že nebudu tak neschopný, abych to nějak podělal, když už jednou začnu, protože by to byl vážně velký trapas, který bych jen tak pod koberec neschoval.

A tak se to stalo, seděli jsme spolu u televize, sledovali, jak se popelka chystá na ples a já si opatrně položil hlavu do jeho klína. Nevypadalo, že by mu to nějak vadilo, začal mě výskat ve vlasech, což bylo vážně neskutečné. Miloval jsem, když to dělal a on to moc dobře věděl.

Celý napjatý jsem skoro ani nedýchal, jak jsem byl nervózní, ale i přes to jsem opatrně přesunul ruku blíže k hlavě. Nechtěl jsem, aby pojal nějaké podezření, a tak jsem ho jen jemně chytil za koleno, aby si myslel, že je to vážně jen díky mému pohodlí.

Chvíli jsem ji nechal na jednom místě, aby se opět zaměřil na televizi a mě nechal dělat svoji práci, načež jsem s ní opět posunul o kousek výš, tentokrát jsem si ji dal pod hlavu, ale stále jsem při tom tiskl jeho stehno.

Přišlo mi, jako by věděl, o co se to pokouším, i když jsme se spolu na pohádky dívali skoro každý den a v podstatě se ještě nedělo nic tak velkého, aby mě to prozradilo, ten otravný pocit mě ale neopouštěl.

Posunul jsem se celý výš, jako bych se už opíral jen o jeho bok, než o stehno, díky čemuž jsem měl krásný přístup k jeho rozkroku. Tušil jsem, že to není dobrý nápad, ale už jsem prostě nemohl vycouvat.

Překonal jsem prvních pár centimetrů, když jsem na mém zápěstí ucítil silný stisk. „O co se to zase pokoušíš, Harolde." Pronesl nadmíru klidně, jako by mu to vůbec ani nevadilo.

„O čem to mluvíš?" Snažil jsem se dělat hloupého, jako by snad šlo dělat, že se nic z toho nestalo a já se právě rukou skoro nedotkl jeho rozkroku. Srdce jsem díky tomu měl snad až v krku a jeho bušení jsem cítil i v konečcích prstů, musel jsem být rudý až na zadku, jak jsem se za sebe styděl.

„Moc dobře víš, o čem to mluvím." Zamračil se na mě a o něco mě od sebe odstrčil, až jsem si raději stoupl úplně, abych u něj nebyl tak blízko. Netušil jsem, co na to mám říct, a tak jsem se nechal unést svojí rolí a pokračoval v tom, co on překazil.

„Nikdy ses jí nedotkl, říkal jsi to tak, nebo ne? Já takový nejsem, se mnou si můžeš dělat, co jen chceš." Snažil jsem se šeptat svůdně, ale s ním, jako by to nic nedělalo. Možná mi to celé už lezlo na mozek, ale pravda byla, že mi ani tak o sex nešlo.

Nikdy jsem s nikým předtím nespal, navíc jsem se toho celkem bál, tak proč bych to dělal? Šlo jen o to vědět, jestli se Louis nechá, nebo mě opět odmítne. Nechtěl jsem, aby mě takhle zazdíval, stále odstrkoval a upřednostňoval někoho, kdo tam pro něj ani nebyl.

Kdyby se nechal svést, tak bych ho nejspíš zastavil, protože bych to jen tak nedokázal udělat, ale hlavní by pro mě bylo, že pro něj něco znamenám. Vím, bylo to hloupé a pošetilé, ale tehdy to pro mě znamenalo víc, než si kdo dokáže představit.

Poprvé v životě jsem našel člověka, pro kterého jsem chtěl být vším. Dokonalý chlapec, kterého bude milovat celým svým srdcem a já na oplátku jeho. Vážně jsem se s ním cítil tak dobře, jako ještě nikdy s nikým, ale na tom nezáleželo, když mi Louis stále ničil všechny sny.

Choval se, jako bych pro něj neznamenal vůbec nic, a to i přes to, že jsem se mu svěřil s tím, jak to mám. Jak se vůči němu cítím, jak jsem zmatený, jenže on na to vůbec nebral ohled.