ABDL || l.s.

43.

Seděl jsem před domem, pozoroval barevnou oblohu, která se chystala ke spánku, zabalený v teplé, ale zároveň tenké a lehké, dece. Pod zadkem jsem měl více vrstev na sobě, aby mi nebyla zima, i když přes plenku by to nejspíš ani nebylo možné.

Už jsem byl pryč pár desítek minut, potřeboval jsem čas pro sebe, trochu si to všechno promyslet a uspořádat v hlavě. Musel jsem si uvědomit, že jsem neudělal nic, za co bych na sebe měl být naštvaný, přesně jak říkal Louis.

Omluvil se mi za to, co udělal, i když nebyl důvod, říkal jsem mu, že nemohl vědět, že se tohle stane. Nemohl vědět, jak budu reagovat, že ještě nebudu připravený. Člověk by si myslel, že ve svých devatenácti letech budu na takové věci připravený, ale opět se ukázalo, že věk v tomhle nehraje žádnou roli.

Omluvil se mi a následně i poděkoval, za to, že jsem ho zastavil. Nechápal jsem, proč to dělal, neudělal nic špatného, nebyla to jeho chyba, stejně tak, jako já jsem neměl důvod, být na sebe naštvaný.

Oba jsme to chtěli, šli jsme do toho s tím, že to chceme oba, jen jsem netušil, že na to ještě nebudu připravený. Myslel jsem, že když mám představy, ve kterých už Louis takové věci dělal, tak že to půjde i ve skutečnosti, ale očividně to nebyla pravda.

Zrovna jsem pozoroval tvary všech mráčků a představoval si, co jsou vlastně doopravdy zač. Dokonce jsem viděl i jeden, který vypadal jako penis, nad čímž jsem se musel tiše zasmát.

Chvíli poté se ve dveřích objevil Louis, otočil jsem na něj hlavu a viděl, že si pořádně není jistý, na čem je. Pořádně nevěděl, co si může dovolit, jestli může jít za mnou, nebo mi říct, abych šel dovnitř? Netušil, a tak jsem mu naznačil, aby šel za mnou.

Roztáhl jsem deku tak, aby se do ní mohl zabalit i on, načež si mě opatrně přivinul do náruče. Bylo to příjemné, sálalo z něj teplo, které mě hřálo více než ona deka. Dokonce jsem na chvíli cítil jeho splašený tep, ale jakmile jsem se špatně pohnul, ztratil jsem ho.

Sousedé si o nás nejspíš museli myslet, že jsme praštění, naštěstí nikdo v okolí nebyl vidět, a tak jsme tam společně dál seděli několik desítek sekund, dokud Louis neprolomil ticho.

„Pozoruješ mraky?"

„Viděl jsem penis."

„Tvar penisu? Vážně?" Zasmál se.

„Víš, to je zajímavé, protože u většiny mraků, každý vidí něco jiného, je to jako ten test."

„Vím, který myslíš, zajímalo by mě, co tedy znamená, když jsem viděl penis."

„Možná jen až příliš lpíš na pohlavním styku, možná to chceš tak moc, že se bojíš. Nevím, jestli to dává smysl, ale možná — možná jsi dlouho nemohl najít někoho, kdo by tě bral takového, jaký jsi, a máš pocit, že pokud s tím člověkem nebudeš mít sex, tak se to nikdy nerozvine v to, co ty chceš. Třeba se bojíš, že pokud se se mnou nevyspíš, tak pro mě nebudeš tolik znamenat, jako kdybychom spolu měli sex." Podíval se mi do očí.

Nenáviděl jsem to, jak ve mně dokázal číst, z části měl příliš velkou pravdu, ale nebylo to kompletní. To, že se to pokazilo, nebylo proto, že bych to chtěl až příliš, navíc jsem sex s ním nechtěl jen proto, že bych si ho chtěl pojistit, nebo něco takového. Nebyl jsem ten typ člověka, který by tohle dělal.

„To je přece hloupost, nemyslíš?" Nadzvedl jsem zmateně obočí, doufal jsem, že vážně nebude věřit tomu, že jsem s ním chtěl sex jen proto, aby mezi námi vzrostlo něco víc. Nedělal bych to kvůli tomu na silu.