ABDL || l.s.

9.

„Vstáváme." rozezněl se hlas v mé hlavě, ale když jsem ospale pootevřel oči, zjistil jsem, že to nebylo jen v mé hlavě. Louis zrovna rozdělával závěsy, díky čemuž jsem měl chvíli pocit, že jsem oslepl, až mě z toho píchlo u spánku.

„Co to sakra děláš?" vydechl jsem zmučeně, chtěl jsem ještě spát, vždyť bylo teprve šest hodin, jak jsem zjistil, když jsem se koukl na polici naproti postele.

„Slíbil jsem, že ti zajdeme koupit lahev na pití a vezmeme jich pro jistotu víc, aby se náhodou nestalo něco podobného jako včera večer." usmál se na mě a odešel pryč z pokoje.

Nechtělo se mi z postele, absolutně ne, a tak jsem se jen přetočil zády k oknu, přehodil si peřinu přes hlavu a snažil se opět usnout. Z toho šoku jsem zapomněl i ten krásný sen, který jsem celou noc snil, za což jsem ho chtěl taky uškrtit.

Netrvalo dlouho, možná pět, nebo deset minut, co se pokojem ozvaly kroky a následně zmizela i deka, kterou jsem měl přes sebe. Rychle jsem se pokusil zakrýt, ale plenka, kterou jsem měl na sobě, mu stejně nemohla ujít, jelikož jsem přes ni nic neměl.

Byl jsem zvyklý, že když mi bylo vážně velké teplo, tak jsem si v průběhu noci prostě sundal pyžamo a spal jen tak v plence, nedošlo mi, že by mě mohl vidět. Kdybych věděl, že to udělá, hned bych vstal a rychle se oblékl, aby mě neviděl, ale už bylo pozdě.

„Hni sebou, nebo nebudeš snídat." povzdechl si po chvíli, během které jsem čekal, že přijde smích, nebo nějaké posměšné narážky, ale nic z toho nepřišlo.

„Já nechci, vážně se mi nikam nechce, radši bych spal, než se někde plahočit mezi lidmi, kteří mě nenávidí stejně tak, jako já je." zamumlal jsem do polštáře, když mi vrátil deku a pořádně mě s ní přikryl.

Já na to stejně neměl sílu, takže jsem byl jen rád, když to udělal on.

„Fajn, skočím tam sám, ale běda, jak si pak budeš stěžovat, že ti něco chybí." zabručel a odešel, přičemž za sebou zapomněl zavřít dveře, takže jsem slyšel každý jeho krok, až dokud vážně neodešel.

Zůstal jsem v jeho domě úplně sám, což bylo celkem děsivé, ale vzhledem k tomu, jak moc jsem byl unavený, mě to nějak extra netrápilo. Myslel jsem, že si prostě jen znovu lehnu, v klidu usnu a vše bude zase dobré, ale nebylo.

Nemohl jsem usnout bez svého čaje, který mi při tom vždy tolik pomohl, bez něj jsem byl schopný jen ležet a koukat do blba. Nenapadlo mě tehdy samozřejmě nic lepšího, než se ho jít pokusit sám uvařit, abych mohl znovu usnout.

Navlékl jsem na sebe volné černé triko, které leželo u dveří na stolku. Nebylo moje, to jsem poznal hned, jen co jsem si ho nasadil, ale bylo příjemné, navíc krásně vonělo, tak proč si ho nevzít?

V kuchyni už jsem byl, když mi dělal čaj Louis, takže cestu jsem našel snadno, problém byl spíš v tom, že jsem nevěděl, kam dal lahev, ze které jsem noc předtím pil.

„Ukaž se mi." kňoural jsem, když jsem otevíral všechny skříňky a šuplíky, ale nikde nebyla.

Zarazilo mě, kolik podobných věcí tam bylo; měl tam růžové plastové talířky, misky, příbory s hello kitty, nebo potisky princezen, až nakonec zbyla poslední skříňka.

Věřil jsem, že bude tam, a tak jsem rychle vlezl na linku, abych na ni dosáhl. Opatrně jsem ji otevřel a málem spadl na zem, když jsem spatřil všechny ty lahvičky.

Tolik druhů, barev a velikostí jsem snad ještě nikdy pohromadě neviděl. V tu chvíli mě vážně napadlo jen to, že možná má Louis stejný problém, jako já, jen to před nikým nechce vytahovat.

Nechtěl jsem o tom přemýšlet, a tak jsem si vybral jednu, světle žlutou, která mi hned padla do oka, a slezl z linky, abych mohl postavit vodu na čaj.

Ve volné chvíli, kdy se voda vařila, jsem si prohlížel krásně žlutou flašku, na které byly malé obrazce slunečnic, dosti podobné těm, které jsem měl na své tašce.

Voda vyvřela a já si chtěl zalít čaj, který byl už uvnitř plastové lahve, když se celým domem ozval hlasitý křik.

„Harolde, to nemůžeš!" vykřikl Louis, díky čemuž jsem se polekaně otočil a místo lahve, jsem vodu začal lít na zem.

Tedy, přesněji na moji nohu. Nevšiml jsem si, že přišel, takže nebylo divu, že jsem se tak lekl, nečekal jsem, že bude doma tak rychle. 

______________________________________

Tak jo, dnes jsem na to skoro zapomněl, protože je toho na mě teď trochu moc, ale je tu nová kapitola, tak snad se líbila :)