ABDL || l.s.

34.

„Nejspíš jsem si tady zapomněl oblečení, protože jsem ho v koupelně nemohl najít." Ospravedlnil se Louis hned po tom, co vyšel z koupelny jen v ručníku, přičemž měl ještě stále úplně mokré vlasy a po těle mu stékaly kapky vody.

Neměl ani tu slušnost se pořádně osušit; vypadal jako vychlazená sklenice minerální vody, kterou někdo právě vytáhl z mrazáku, načež se celá orosila, stejně jako on, a začaly z ní pomalu stékat kapky. Sotva jsem viděl rozdíly.

Nic jsem mu na to neřekl, nedokázal jsem otevřít pusu; měl jsem problém polknout a znovu se nadechnout, abych mé tělo obohatil o nějaký ten kyslík, natož abych ze sebe dostal nějaká slova.

Nechal jsem ho, aby se v klidu oblékl, načež jsem ho po celou dobu skenoval pohledem. Nedokázal jsem se odtrhnout, až to nebylo hezké, musel jsem vypadat jako naprostý úchyl, ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Měl jsem v hlavě úplně vymeteno a on byl jediný záchytný bod, který jsem před sebou viděl.

„Co tak koukáš? Jdi se umýt, koupelna je volná." Poukázal volnou rukou, jako by se mě chtěl zbavit ještě před tím, než se začne převlékat, ale já se nedal. Nebylo lehké se vrátit zpátky do reality, když přede mnou stál on a provokoval mě tím jeho tělem.

Nemohl jsem za to, byl jsem zatraceně nadržený panic, a i když jsem se pohlavního styku bál, v tu chvíli to bylo jediné, na co jsem dokázal myslet. Nebylo dobré, abychom my dva zůstávali v jednom pokoji, musel jsem se rychle zdekovat, abych neprovedl nějakou šílenost a nepokazil tak celý náš vztah.

„Jsi až tak zvědavý?" Nadzvedl obočí a naklonil hlavu na jednu stranu, přičemž si stále jednou rukou přidržoval ručník u pasu, aby mu čirou náhodou nesklouzl z boků, a v druhé ruce držel své volné šedé triko na spaní, které měl nejspíš v plánu si obléct, jen jsem ho tam jaksi rušil.

„Tak dobře." Ušklíbl se, jako nějaký rošťák, načež se ke mně otočil zády a upustil bílý ručník, který spadl na zem a mě se tak naskytl dokonalý pohled na jeho vyrýsované pozadí.

Tohle bylo špatné, hodně špatné a on to musel vědět taky, jen si to možná pod rouškou vzrušení nedokázal přiznat. Ani já sice nebyl žádná jeptiška, viděl jsem už hodně věcí, jenže všechno to bylo jen online, ve videích, a tohle byla realita, to se zkrátka nedalo srovnat.

Rychle jsem se tedy zvedl z křesla, a i když jsem málem upadl, dostal jsem se během pár sekund do koupelny. Okamžitě jsem za sebou práskl s dveřmi, které jsem pro jistotu i zamknul, kdyby se náhodou odhodlal udělat nějakou blbost.

Muselo to být tím vínem, které si s Jay dali, když se nějak zabrali do vyprávění a pomlouvání starých známých. Nebylo toho moc, ale rozhodně to vysvětlovalo onen podivuhodný záblesk v jeho očích a to rošťáctví. Louis zkrátka jako opilí ztrácel své zábrany a byl schopný věcí, které by nejspíš jindy neudělal, což nebylo dobré znamení, protože i když nebyl úplně opilý, měl už něco v sobě a já s ním měl strávit noc v jednom pokoji – dokonce tedy v jedné posteli, což bylo snad ještě horší.

Stále jsem měl v hlavě ten pohled; jeho nahé tělo, které se přede mnou tyčilo a to, jak jsem v zrcadle, které stálo v rohu místnosti, skoro viděl jeho přirození. Stačil ještě kousek a viděl bych úplně všechno.

Nevím, proč jsem utekl, tolikrát jsem se Louise snažil svést, a najednou, když se naskytla taková příležitost, musel jsem zmizet. Nešlo to, nemohl jsem tam zůstat, náhle to bylo tak intimní a já na to ještě nebyl připravený.

Pomalu jsem se svlékl, načež jsem své triko přehodil přes kliku, aby mě popřípadě nemohl sledovat, nebo něco podobného, a dal se do sprchy, kde jsem se pomalu omyl vodou, namydlil a následně spláchl všechnu vodu. Umyl jsem si i vlasy, takže to trvalo několik dlouhých minut, než jsem konečně vypl studenou vodu a zabalil se do ručníku.