Hvězdná brána Vize

58. Nerovný boj

Mléčná Dráha, Země, O deset minut později

V temném lese, který byl v nočních hodinách neuvěřitelně strašidelný, byl slyšet dusot vojenských bot, který neustále sílil. V dáli byly slyšet výbuchy a křik umírajících mužů, kteří právě marně bránili jednu z hlavních vojenských základen. Aschenové se neostýchali a používali okopírovanou asgardskou technologii, jak jen mohli. Ať to bylo ničení větších komplexů asgardskými paprsky, transportování těžké vojenské techniky nebo přímo vojáků, kteří nebyli kryti rušičkou transportního paprsku, do volného vesmíru, kde bylo neobvykle rušno. Co chvíli se otevřelo hyperprostorové okno a z něj vystoupila aschenská válečná loď nebo aschenský transport s tisícovkou vojáků. Země nebyla připravena a nerovný boj dával třiceti tisícům aschenských vojáků veškeré výhody. V lese se právě schovávala jednotka generála Rootha, který se dostal z Oblasti 51 na poslední chvíli. Zamaskovaným ATB-201 totiž unikli, ale nehodlali v tom Zemi nechat. Právě se nacházeli v lesích, v Coloradu Springs.

„Už budeme u SGC, doufejme, že se tam ještě nedostali, i když podle toho, že neodpovídají, by to leccos naznačovalo," prohlásil generál Rooth.

Než se celá desetičlenná jednotka dostala na silnici, museli v tichosti ujít zhruba tři kilometry. Když se konečně dostali na silnici, přes brýle určené k nočnímu vidění viděli pouhopouhou zkázu, hora byla kompletně zničena a všude kolem ležely obrovské kusy kamenů. Jediné, co zůstalo téměř v celku, byl přístupový tunel, díky kterému se mohli dostat dovnitř. Bohužel cesta byla zasypána.

„Fajn, kousek vedle je nouzový vstup, zkusíme ten," řekl Rooth sebejistě.

Generál Rooth se s muži v závěsu vydal ke vstupu. Kolem něj ležela stejně jako na silnici spousta velkých kamenů. Maskování však zdá se, stále fungovalo. Když Země získala technologii maskování, rozhodla se přístupové cesty k nejdůležitější věci, kterou vlastnili zamaskovat.

„Generále, jak víte, kde to je?" Zeptal se Pipett, člen Roothovy úderné jednotky.
„Vidíte ty stromy?" Zeptal se Rooth, „a vidíte ty fosforeskující šipečky?" Dodal Rooth a usmál.
„Už vím," odpověděl Pipett.

Rooth poslepu nahmatal západku a otevřel poklop. Už chtěl pomalu slézt dolů, když se v okolí dvou set metrů začaly objevovat jasné bílé záblesky.

„Kryjte se!" Přikázal Rooth a lehl si na zem.

Jen co to dořekl, z okolních lesů se spustila zběsilá palba, míjející hlavy jednotlivých vojáků Roothovy jednotky pouze o pár centimetrů. Jen díky nočnímu vidění se po dvou a půl minutách dostali ze sevření a nádhernou trefou do hlavy sundali posledního vojáka.

„Pohyb, dělejte, než se zde objeví další," přikázal Rooth.

Všichni rychlostí světla vlezli do nouzového tunelu a zavřeli za sebou poklop. Chviličku poté, se objevili další a další záblesky. Bohužel nebylo po Roothově jednotce ani vidu, ani slechu. Čeho si však nikdo z jednotky nevšiml, byl skrývající se voják, který viděl vstup a přesně jej označil infračerveným paprskem. Teď už nebyl problém vstup najít a po chvíli i otevřít. Velící důstojník však chtěl počkat na celou rotu, která se zde postupně objevovala. Zhruba půl hodiny po objevení tunelu se šlo na věc. Velitel nahmatal západku, otevřel poklop a vojáci jeden po druhém začali šplhat po žebříku směrem dolů, do nejspodnějšího patra, kde jak se domnívali, bude i hvězdná brána.

Pentagon

Známý pětiúhelník se již notnou chvíli ocital pod stále se zhušťující palbou aschenských zbraní, když vše najednou ustalo. Každý, kdo mohl, vykouknul z okna, aby se přesvědčil, zda ho nešálí sluch. Do místnosti, kde právě zasedal krizový štáb, vtrhl desátník Maxwell.