62. Hra

77 3 0
                                    


Mléčná Dráha, Země, Týden po invazi

Všude po celé Zemi probíhaly těžké boje, Aschenové dostávali nové, a hlavně čerstvé posily, zatímco Zemi, pomalu, ale zcela jistě, docházely zásoby a munice pro boj. Avšak ani Aschenové to neměli lehké, všude, kam se jen pohnuli, číhalo na ně nebezpečí od nově vzniknuvších partyzánských oddílů. Výbava sice nebyla tak pestrá jako u právoplatné armády, ale díky technologiím padlých vojáků se více méně držely. Již týden se Aschenové marně snažili spojit s někým v SGC, bohužel nikdo nereagoval a vrchnímu veliteli, který plánoval veškeré operace z lodi, došla trpělivost. Nechal zformovat čtyři stovky vojáků plus posily od nového spojence bin Ládina u nouzového vchodu do SGC. Hustou řadou vojáků se prodíral jeden Aschen, který měl na své uniformě mnoho vyznamenání. V porovnání s pozemskými hodnostmi by se dalo předpokládat, že to byl významný generál. Pomalu si prorazil cestičku mokrou trávou až ke vstupu, nahmatal západku a s menším vypětím sil otevřel víko. Hodil směrem dolů tyč, která se během letu rozsvítila a při dopadu se rozštěpila na menší kousky. Ty však oproti očekávání zářily mnohem víc.

„Tak jo, cesta je volná, jsou zde dva žebříky, chci dva dobrovolníky, kdo se hlásí?" Prohlásil generál a rozhlídl se okolo a čekal, kdo se přihlásí.

Vpřed vystoupila mladá žena spolu se starším, ale přesto dobře vypadajícím mužem. Připnuli si na vestu lokátor a společně se vrhli do útrob SGC. Prvních deset pater šlo v pohodě, ale s přibývající hloubkou ubývaly síly a stísněný prostor spolu s čím dál tím větší tmou, kvůli pohasínajícím světýlkům, se stávaly deprimující složkou. Lokátor fungoval i jako vysílačka, takže nebyla nouze o hlášení na povrch, které muže a ženy čím dál více nažhavovalo. Po pěti minutách byly konečně dole. Muž opatrně otevřel dveře a vstoupil do chodby. Žena opatrně nakoukla a po pár vteřinách taktéž vešla. Oba zajistili chodbu a vešli pancéřovými dveřmi do další sekce. Ovšem zde byli uzamčeni, protože první pancéřovky se zavřely a vytvořil se na nich štít. Ve snaze vrátit se, oddělali kryt a přehodili první dva dráty. V tom mužem projel silný proud, který způsobil obrovské křeče. Muž byl v momentě zabit a dívka mohla jen bezmocně přihlížet. Když křeče ustali, chtěla se ujistit, jestli je na živu, ale nic nenaměřila.

„Halo, slyší mě někdo? Halo," snažila se dívka spojit s někým na povrchu, ale marně.

Signál neprošel přes rušičku, která se s otevřením dveří automaticky spustila. Dívka přeběhla ke dveřím, velkou silou udeřila do štítu, ale nic se nestalo, dveře byly hermeticky uzavřeny a ven se šlo, v ideálním případě bez zapnutého štítu, jen propálit. Dívka naštvaně máchla zbraní a sedla si na zem. Nevšimla si však, že Minotaur pomalu začal odpouštět atmosféru. To způsobilo malátnost a únavu, dívka po chvíli usnula a už se neprobrala. Rušící signál se přerušil a na povrchu se ozval dívčin hlas.

„Je to volný, můžete začít posílat další!" Informoval hlas z radia generála, ale ve skutečnosti, to byl Minotaur.
„No konečně, co vám to tak trvalo?" Zeptal se naštvaně generál, který netrpělivě čekal.
„Museli jsme vypnout rušičku signálu, čekáme na vás v řídící místnosti," pověděl Minotaur.

Aschenský generál vypnul vysílačku a se slovy „Jdeme na to." se otočil k davu. Všech čtyři sta vojáků, se dalo do pohybu a jeden po druhém začali slézat po žebříku na čtyřiadvacáté patro.

Země, Indický oceán, Kilometr a půl pod mořskou hladinou

V oceánské tmě v hloubce jednoho a půl kilometru na mořském dně, ležela potlučená Odyssea. Ze zadní části, kde chyběl jeden ze dvou hlavních motorů, stoupaly bublinky kyslíku. I přes enormní tlak několika stovek atmosfér štít držel a voda se tak do lodi hrnula jen zadní částí a asi desítkou větších či menších prasklin, které se objevily při dopadu na mořskou hladinu. Většina posádky byla buď mrtvá, nebo vážně zraněná. Nebýt inerciálních tlumičů, mrtví by byli všichni. Emmerson s rozbitou hlavou a zlomenou rukou se právě procházel jednou z chodeb, kterou před více jak dnem technici odvodnili a zacelili prasklinu, která měla čtyři metry na délku a několik centimetrů na šířku.

Hvězdná brána VizeKde žijí příběhy. Začni objevovat