Hvězdná brána Vize

73. Andromeda

Andromeda, Antická základna, Týden před osvobozením Země

Generál O'Neill byl po povznesení a následném návratu na normální úroveň bytí velice čilý. Každý den běhal více než deset kilometrů po místních stezkách, které vedly velice hustým a temným lesem. Jack miloval tyhle cesty, jelikož zde nikdo nebyl a nikdo ho nerušil. Dokonce ani slunce neprosvítalo skrz husté koruny jehličnatých i listnatých stromů.

Jack vyběhl teprve před pěti minutami a už měl odběhnutý kilometr a půl. Po dalších několika stovkách metrů se však zastavil a začal se rozhlížet kolem sebe. Otočil se směrem k jednomu ze stromů, zavřel oči, ruku natáhl před sebe a s menším vypětím sil zlomil útlejší strom hned nad kořeny. Pomalu jej spustil na zem a za ním další a další.

Přes cestu si postavil barikádu z pěti stromů, které nemohl ani přelézt ani podlézt. Dal si pár metrů odstup. V hlavě se začal silně soustředit a poslepu vybíral místo, které by chtěl zasáhnout. Když se konečně zacílil, nahromadil ve svých rukách menší kouli energie, kterou ihned vyslal proti stromům.

Účinek však nebyl takový, jaký Jack očekával. Zblízka si prohlédl místo, do kterého vyslal kinetickou vlnu. V kůře byl vytlačen otisk vlny a strom byl lehce nalomený. Jack se ušklíbl a poodstoupil o několik metrů zpět.

Tentokrát v prostoru mezi dlaněmi nevytvořil bublinu, ale celé své tělo obepnul jakousi „hmotou", která připomínala štít. S bolestným výkřikem se začalo jeho tělo třást, než se ozvala hlasitá křupání, znamenající trhání lýkových vláken.

S mocným křupnutím se kmeny roztrhly a mezi nimi se vytvořila několika metrová mezera. Jack splaskl bublinu a s menším vyčerpáním se mu podlomila kolena. Úbytek sil byl velice znát, ale po pár vteřinách se Jack opět zvednul a s hlubokým výdechem se uklidnil.

Tělo se mu přestalo třást a po několika minutách se opět vydal na cestu. Dnes už nic nezkoušel, ale přesto byl na své schopnosti velice pyšný. Když se blížil ke třetímu kilometru, necelých deset metrů před ním se zhmotnil generál Steven Caldwell.

„Ty vole...," vykřikl polekaně Jack.
„Lekl ses?" Zeptal se smíchem Steven.
„Chceš se mi kouknout do trenek?" Prohlásil s úšklebkem Jack.
„Hmm...radši ne," odpověděl Steven.
„No, když už teď nemusím na záchod, můžeš mě prosím transportovat někam, kde bych se mohl osprchovat a vyměnit si spoďáry?" Zeptal se Jack a trošku pozvedl hlavu.
„Kleinmane, transportujte mě na můstek a generála do sprch," pověděl pobaveně Caldwell.
„Hned to bude, pane," odpověděl přes vysílačku Kleinman.
„Jo a Jacku, stav se pak za mnou do mé kajuty," požádal ho Steven.

Oba muže obalil bílý paprsek a každý se zhmotnil na určených místech. Daedalus se po příletu z Pegasu střídal s Leonidem a Bohemií na stráži. Případný útok mohl přijít každým dnem, ale dálkové senzory prozatím nic nehlásily.

Jack si dopřál pořádně horkou sprchu, tak jak to má rád. Vyměnil si propocené prádlo a oblékl si vojenskou kombinézu, kterou mu během sprchování přinesla mladá seržantka.

Jack věděl, že si jej skrz zamlžené sklo seržantka
prohlíží a s lehkým humorem směrem k seržantce prohodil: „Až se nabažíte, nechtěla byste se přidat? Místa je tu dost i pro dva." Seržantka se lekla, když zjistila, že o ní generál ví, zčervenala a s dodatkem: „Možná příště", odešla.

Jack měl hned lepší náladu a po úžasné sprše si myslel, že jej už dnes nic nevyleká a nezmění jeho náladu. Jen co vyšel ze sprchy, vydal se do kajuty generála Caldwella, která se nacházela o tři patra výš. Jack si sice nepotrpěl na formality a slušnější chování, ale přece jen si v pozici generála zvykl na určité postupy.