Hvězdná brána Vize

34. Obléhání

Ida, Asgarda

„Tady Generál Jack O'Neill, nepřítel je téměř u planety, jsme to jediné a to nejlepší, co Země má, tak je nešetřete a nakopejte těm bastardům zadky. Souřadnice výstupu máte, překvapení je na naší straně. Využijme toho a zničme je společnými silami, hodně štěstí," prohlásil Jack a usedl do svého křesla.
„Pěkná řeč, pane," pověděl s upřímnosti Clark a vyčkával.
„Díky, nechybělo tomu něco?" Zeptal se Jack s úsměvem.
„Už jsou zde," oznámil Clark o nepřátelích, kteří vystupují z hyperprostoru, a Jack jen rozkázal střílet.

Jediné, co jsme mohli zpozorovat, bylo totální překvapení v očích nepřátel, kteří zrovna vystoupili z hyperprostoru, když uviděli první vlnu lodí řadících se k útoku v plamenech. Jedna vedle druhé lodě vybuchovaly jakoby bez sebemenších důvodů. To co však překvapení útočníci neviděli, byla smršť šestapadesáti podlouhlých bělomodrých paprsků jdoucích ze zbraní čtrnácti pozemských lodí třídy Daedalos, jež si doslova uspořádaly střelecký den. Další dva bitevníky explodovaly pod náporem Leonidových zbraní, které byly mnohem silnější, a proto na každou loď stačily pouze dva.

„Pěkná palba, teď to otočte a přilákejte je blíž k planetě, budeme potřebovat městská děla," přikázal Jack.

Vše probíhalo podle předem stanoveného plánu, na kterém usilovně pracovali vojenští velitelé celou noc. Překrásné pozemské křižníky, jejichž trup odrážel slunce svítící útočníkům do očí, se v momentě otočily a zamířily na stabilní oběžnou dráhu kolem planety. Během momentu nepřátelské skenery zachytily čtrnáct starých známých, se kterými měli už tu čest, avšak byl zde jeden dáreček, od kterého nevěděli co čekat. Už podle dat byl mnohem vyspělejší než předchozí verze. Ale sebevědomí nepřátelům nechybělo. Jedna vyspělá loď nic nezmění na výsledku války. Jedna loď nemůže zničit takové množství lodí. Další, co senzory zaznamenaly, bylo obrovské množství menších kontaktů, které se zatím zdály nečinné. S motory na plný výkon se pomalu začali přibližovat k planetě. Toho si všimli i Asgardé, jejichž senzory sice byly oslepeny planetou, ale díky satelitům věděli přesnou pozici lodí. Ve vzdálenosti sta kilometrů od planety se všechny satelity probudily a začaly jeden po druhém zaměřovat pozici svého nového cíle. Díky umělé inteligenci, vytvořené asgardy speciálně pro satelity, všechny komunikovaly mezi sebou a skupiny po čtrnácti zaměřovaly vždy jednu loď. Asi za dvě minuty se nepřátelé dostali na dostřel veškerých zbraní, které pozemský arzenál obsahoval. V praxi to znamenalo přes tři sta čtyřicet raket typu Mark.XI a pět horizontů v jejichž pumovnici bylo deset výbušných. Celkově to bylo něco málo kolem čtyř set naquadahem obohacených vybuchujících dárečků, které teď plnou rychlostí mířily k rozptylujícím se nepřátelům. Naneštěstí tolik raket nemělo dost prostoru k manévrování, proto často docházelo k nějakým menším srážkám, jež měli za následek oslabování štítů na obou stranách. Navíc opravdu hustá palba ze všech zbraní sestřelovala jednu raketu za druhou. Z celkového počtu čtyř set jich k cíli doletělo pouhých sto padesát. I to však v řadách rozptylujících se lodí nadělalo slušnou paseku. Kromě explodujících raket ke štítům dorazily první a zároveň poslední asgardské paprsky ze satelitní sítě, která byla hned po prvních výstřelech smetena vlnou předčasně vybuchujících pum. Osmadvacet křižníků padlo při největším pumovém útoku všech dob. Čtyři byly zničeny satelity, dalších sedmnáct zničily samotné rakety a zbylých sedm křižníků padlo při úhybných manévrech, kdy do sebe narážely, což štíty a následně ani trupy nemohly vydržet. Po úvodním představení obránců, už zbývalo jen pět trumfů v rukávu. První se ukázal hned poté, co se dalo zbylých pětaosmdesát kolosů opět do pohybu. Jeden coilgunnový náboj letěl takovou rychlostí, že ani nebyl zaznamenán na senzorech ani jedné z útočících lodí. Náboj působil přesně tak, jak měl, zpomalil postup lodí a zároveň ubral devatenáct procent štítu jedné z lodí. Postup se téměř zastavil, čehož využila pětice asgardských lodí útočící do zad pro ně zatím neznámým lodím. Naštěstí zbraně fungovaly na stejné frekvenci jako asgardské paprsky, takže způsobovaly maximální možnou škodu. Bohužel tmavě modré energetické kuličky nepůsobily ani zdaleka takovou škodu jako paprsky, jejichž energie byla umocňována délkou a nárazovou rychlostí. I přesto však byli asgardé problémem, který nebylo možné přehlížet. Dvacítka lodí se oddělila od formace a započali bojovat s méně početným ale mnohonásobně vyspělejším nepřítelem. Druhá bojová formace se konečně dala do pohybu, nemusela však příliš daleko, jakmile byly v optimální vzdálenosti, začaly si obě strany vyměňovat hordy energetických pulsů, které se zakusovaly do štítů té dané lodi. Třetí a čtvrté eso na sebe nenechaly dlouho čekat. Přes tři stovky stíhacích letounů se vzneslo z hangárů na lodích třídy Daedalos a z přistávací dráhy pod městským štítem na planetě zároveň. Byl to nádherný pohled, který se brzy změnil v masakr. Obrovské trosky satelitů zmenšovaly manévrovací prostor téměř na nulu. Nic lepšího si už tak dost oslabení nepřátelé nemohli přát. Palba již nebyla tak hustá jako proti raketám vypuštěných ze sil, ale i tak dělala všem pilotům 302ek dost velký problém. Pokud chtěl někdo obletět pole trosek, dostal se do rány nepřátel, kteří vyčkávali na tyto chyby. Nejjistější, ale zároveň nejnebezpečnější byl průlet polem trosek, aniž by se loď nějakým způsobem poškodila. To se dařilo jen těm nejlepším pilotům, jichž bylo všeho všudy pouhých padesát sedm. Zbylí piloti buďto utržili nějaký ten šrám nebo byli totálně zničeni. Polem trosek se i tak dostalo úctyhodných dvě stě jedenáct strojů. Ty vypustily všechny funkční rakety, které však nebyly natolik účinné jako lodní rakety typu Mark.XI. I tak za oběť padlo dobrých dvanáct lodí. Na druhé straně bojiště zbývalo pouhých sedm lodí. Šest nepřátelských a jedna vylepšená asgardská. Veškerá volná energie byla pumpována do štítů, aby vydržely alespoň ještě chviličku. Když už byla palba neúnosná, rozhodl se Loki se svojí lodí vletět přímo do středu bojové formace, kde aktivoval autodestrukci a přetížený neutrino-iontový generátor vytvořil obrovskou energetickou vlnu, která nehledě na štíty projela všemi šesti loděmi, kterým se v momentě přetížily všechny energetické zdroje, a lodě explodovaly spolu s posledním Lokiho výdechem. Spolu s explozí z lodi odlétla bezpečnostní schránka, s Lokiho vědomím, která pomalu sestupovala do atmosféry, a dopadla v těsné blízkosti městského štítu. Nyní se již bojovalo pouze na jedné frontě, na které se konečně rozběhla bitva v pravém slova smyslu. Patnáct pozemských křižníků proti třiapadesáti nepřátelským. Ty se museli kvůli pohybu pozemských lodí přesunout přímo nad město, které konečně dostalo šanci a spustilo zběsilou palbu ze všech osmi děl. Z jejich ústí vycházely obrovské zeleno-modré paprsky asi třikrát silnější než ty na pozemských křižnících. Na jednu salvu tedy padly dvě lodě, pokud byla palba přesná. Prázdný vesmírný prostor teď křižovaly spousty energetických pulsů, pozemské lodě se rozdělily do sedmi skupin po dvou, jedna skupina se vydala do týlu nepřítele a působila jako návnada. Na svoji hru na kočku a myš nalákala pětici lodí. Jejich cílem byla superbrána, kterou, když prolétaly kolem s nepřáteli v zádech, aktivovali. Nestabilní vír rozpůlil dvě lodě a jejich zbylé trosky odvrhl přímo do cesty dalším lodím. Jedna z nich nevydržela tlak dopadajících částí pláště a po chvíli plula vesmírem zcela bez štítů a s poškozenou přední částí. Zbylé dvě však stále pokračovaly v cestě za návnadou. Herkules z ničeho nic zpomalil na nulu, čímž jej ostatní lodě se štěstím obletěly. Z Herkulových baterií vytryskla první čtveřice paprsků, jež snížily sílu štítu na čtyřicet procent. Karel IV. zvedl příď o devadesát stupňů, až se celý otočil a směřoval čumákem přímo proti dvojici lodí a s pomocí Herkula Karel IV. zničil jednu z lodí, které právě selhaly štíty. Poslední z pětice vylákaných lodí neměla šanci, ale ani tak se nevzdala. Po necelých třiceti vteřinách spojená palba zničila i tuto loď. Herkules spolu s Karlem IV. zažehly motory naplno a vydali se zpět na bojiště, kde po svém příletu byly svědkem exploze Apolla, jehož štít byl pod palbou všech zbylých lodí už déle jak minutu. Vedlejším účinkem exploze byla typická energetická vlna, která projela vedlejší Královnou Viktorií. Posádka Královny Viktorie se však na rozdíl od posádky Apolla nedokázala včas transportovat na jinou loď. Díky obrovskému úsilí na bojišti zbývalo pouze třiatřicet bojeschopných a pět těžce poškozených lodí. S další salvou města, které se už nějakou tu minutu ocitalo pod silnou palbou, explodovaly další dvě lodě. Generál O'Neill konečně usedl do křesla a z Leonida vylétlo na čtyři sta dronů. Tato zbraň byla posledním z es, které měla pozemská obrana na své straně. Trubci si razili cestu obrovským polem trosek až ke svému cíli. Zde se rozdělily na skupinky po třiceti až čtyřiceti a zamířili k cílům. Dvanáct zničených lodí, to byl výsledek nekompromisního útoku. Brilantní ovládání generála O'Neilla zajistilo Asgardě přežití. Zbylé lodě začaly pomalu otáčet příď zády k obráncům a jedna po druhé vstupovaly do hyperprostoru.

„Clarku, kam letí?" Zeptal se Jack.
„Tam odkud přiletěli," odpověděl Clark.
„Skvěle, všechny lodě doplní zásoby a co nejrychleji poletí na místo setkání, já spolu s Leonidem tam už budeme čekat a budeme zaměstnávat nepřítele, dokud nepřiletíte," prohlásil Jack, který se chtěl vydat pronásledovat nepřítele, který byl dost oslabený.
„Nevím, jestli to stihneme včas," odpověděl Davidson.
„Jak dlouho vám potrvá cesta na souřadnice? Necelý den, takže všechny lodě, co budou do jednoho dne připraveny, skočí na pozici a doděláme je," řekl Jack a vydal rozkaz.

Leonidas, spustil motory na plný výkon a skočil do hyperprostoru. Během cesty běžel konvertor hmoty naplno a vyráběl rakety typu Mark.XI jako na běžícím páse. Všech sto dvacet raket mělo být na konci druhého dne připraveno. Ale to nemělo být vše, stejně jako vždy si O'Neill schovával jednu zbraň pro sebe.

Na Asgardě to však nevypadalo tak optimisticky jako na Leonidovi. Celá kolonie stále zapalovala svíčky za padlé hrdiny, kteří jim zachránili život. Leč neradi, museli někteří chtě nechtě do práce a začít doplňovat zásoby raket typu Mark.XI, které se nebezpečně ztenčovaly. Proto se většina lodí vrátila do své domovské galaxie, kde na ně již všichni netrpělivě čekali. Křižníky přistály do svých doků a velitelé se transportovali do patřičných míst, kde podali hlášení. Všude to vypadalo vesměs stejně. Smíšené pocity z vítězství, ale zároveň smutek ze ztráty dvou lodí. Tak se dala popsat nálada všech, kteří o bitvě věděli podrobněji. Hned jakmile 304ky přistály, technici se pustili do nutných oprav a doplňování zásob raket typu Mark.XI. Den však uběhl rychle jako voda a k boji bylo připraveno pouhých sedm z dvanácti lodí. Jmenovitě to byl Daedalus, Sun-Tzu, Odyssea, Hammond, Hood, Karel IV. a Johanka z Arku. Všechny lodě se sešli nad Asgardou, kterou nyní chránil první z mnoha znovupostavených satelitů.

Posádky znovu zkontrolovaly svoje systémy, a když sepřesvědčily, že je vše v pořádku, neváhaly ani vteřinu a jejich stroje seocitly na cestě k Leonidovi, který již čekal na smluvených souřadnicích apřipravoval past, díky níž strhne vítězství na svoji stranu. Kostky bylyvrženy.