Hvězdná brána Vize

71. Ida, Část I.

Ida, Asgarda, Před několika dny

Je to již devět měsíců, co se pozemská flotila v téměř plné síle střetla s mocným nepřítelem z Idy. Sorserýni, ze kterých se záhy vyklubali zlí Asgardé, si totiž díky svému králi, Thorovu otci Odinovi, vysloužili třetí místo na seznamu nepřátel.

Po pomyslném masakru při operaci Rudé oko se však Sorserýni stáhli z téměř celé galaxie. Stažení přišlo poté, co v Pegasu nenašli ani jednu jedinou stopu po čtyřech městských lodích typu Atlantida.

Při průzkumu Pegasu se nicméně při pár příležitostech setkali s Wraithy. Ve dvou případech dokonce s loděmi podobnými pozemským 304kám. Ve zbylých případech se setkaly s obyčejnými úly a křižníky, které však v malém počtu nebyly nebezpečným nepřítelem.

Jediné, co Odinovi dělalo vrásky na čele, byla přítomnost pozemské technologie v podobě Labrey, která dva těžké křižníky pěkně pocuchala. Nebýt dřívějšího souboje s Wraithy, tato skupina se nemusela vrátit. Se zjištěnými daty se všech deset křižníků vrátilo zpět do domovské galaxie.

Odin nebyl spokojen, ale věděl, že tam městské lodě někde jsou. Ihned po operaci Rudé oko, proto nechal převézt veškeré výrobní zdroje na hlavní planetu, která byla pečlivě monitorována jedním taktickým bombardérem ATB-201.

Ty se vždy po jednom až dvou týdnech měnily a zajímavá data Carterová ihned začala zpracovávat. Ikaros byl podle poslední zprávy těsně před dokončením a vývoj ochrany proti antickému paprsku nikam nevedl, tak se Carterová alespoň trochu snažila pomoci.

Jedinou obranou technologii, kterou byla Carterová schopna vyvinout, byla protidronová obrana, kterou viděla u Sorserýnů. Taktický bombardér i přes svoji technologickou vyspělost nebyl schopen svými senzory proniknout dokonalým maskováním, které objevil nedaleko hlavního města. Tato oblast měla impozantní rozměry, které dosahovaly tří set kilometrů čtverečných.

Energetická náročnost byla enormní, avšak s antickými znalostmi nebyl s napájením sebemenší problém. Antické generátory byly na vysoké úrovni, a i když to nebyly ZPM, jejich účinnost dosahovala šedesáti procentní síle modulu nulového bodu.

Generalitu velice zajímalo, co se pod silovým polem skrývá, ale důležitost projektu byla tak velká, že bylo nemožné se pod maskovací pole dostat. Nejedna operace málem skončila katastrofou, když piloti ATBéčka unikli zpozorování na poslední chvíli. Při posledním pokusu však štěstí piloty opustilo. Jeden z nich byl zpozorován a než, aby padl do zajetí a podrobil se tak mučivému prohledávání mysli, raději se zastřelil.

Druhý pilot nezpozorován opět unikl a se spuštěným maskováním unikl z kompromitované oblasti. Odin již delší dobu tušil, že je jeho projekt pod drobnohledem. Kromě monstrózního projektu nechal vystavět pár tisícovek menších sond, které měly v Pegasu najít Atlantidu.

Některé sondy rozběhl a zaměřil jejich pole působnosti okolo maskované oblasti v okruhu deseti kilometrů. Když je propojil s antickými senzory, posílil lehce jejich efektivnost, čímž dokázal odhalit energetickou stopu, kterou ATB zanechávalo.

Byla to šťastná náhoda, ale v konečném důsledku dokázal Odin překalibrovat senzory na požadovanou frekvenci. ATB nechal bez dotknutí na orbitě, jelikož věděl, že maskovacím polem stejně nepronikne. Různé skupiny pozemských pilotů se poté snažily opět v co nejmenším počtu a nejrychlejším čase proniknout skrz maskování, ale když už se to po pěti měsících konečně jednomu z týmů podařilo, jediné, co zpozorovali, bylo nic.