Hvězdná brána Vize

32. Nekonečný zdroj

Ida, Okrajová soustava

„Pane, střílejí!" Zakřičel Clark a ani nečekal na rozkaz a začal střílet, ale ten rozkaz se mu hned dostal.
„Do toho," přikázal Jack.

V momentu vydání rozkazu se rozpoutalo doslova peklo. Asgardský O'Neill posílal ze svých zbraní jeden modrý puls za druhým. Dobré polovině z nich však stíhal Leonidas uhnout a zaměřoval svými příďovými zbraněmi nepřítele. Ze všech čtyř asgardských děl tryskaly bledě modré podlouhlé paprsky zakusující se do bílo modrého štítu. Asgardský štít byl možná silný, když vydržel soustředěnou palbu dvou pozemských 304ek, ale na Leonida to nestačilo, jeho mohutný štít mu dovoloval absorbovat obrovské množství energie, navíc jeho nejnovější zbraně měli mnohem větší a ničivější sílu, než jakákoli loď. O'Neill si toho byl vědom a vyčkával s použitím jeho nových hraček.

„Clarku, přibližte se co nejblíže k jeho lodi," rozkázal Jack a vyčkával na vhodnou chvíli.

Leonidas zažehnul své motory na plný výkon a rozletěl se přímo proti asgardské lodi. Zastavil se několik desítek kilometrů od bělostně lesknoucího se trupu, který měl perfektně vyhlazené křivky. Souboj tělo na tělo pokračoval dalších pět minut, kdy se oba křižníky snažily vyřadit štíty svému nepříteli. Leonidovi štíty však držely na sedmačtyřiceti procentech oproti dvanácti procentům asgardské lodě. Necelou minutu poté, co štíty klesly na sedm procent, z hyperprostoru vystoupil Hammond spolu s Johankou z Arku a Hoodem. Asgard řídící svoji loď nečekal a zapnul hyperprostorové okno. Na tento okamžik čekal O'Neill, který poslal vlnu dronů, aby zničily motory a loď nemohla uniknout. Volně plující O'Neill byl zcela bez šancí. Vědom toho, že již nemá šanci uniknout a možná bude brzy zničen, chtěl Asgard zapnout autodestrukci, ale na bojiště vstoupil další hráč.

„O'Neille, nestřílej, přenechej Njordura naši nejvyšší radě," prosil Jacka Thor.
„Ten frajírek zničil jednu naši loď a zabil tím nejméně dvě stovky lidí," odfrkl Jack a sto chutí chtěl tu loď rozstřílet na cimprcampr.
„Je mi opravdu líto, že to takhle dopadlo, ale neměli jsme ani tušení, že se ještě předtím, než explodovala planeta, transportoval na svoji loď a odletěl pryč," prohlásil Thor.
„Ale máš ho na starost, nerad bych nakopával tu jeho malou mrňavou prdel," odpověděl naštvaně Jack.
„Neměl strach, bude mu zaručen spravedlivý soud, i s ochrankou tentokráte, aby nemohl uniknout," pověděl v klidu Thor a přesvědčoval Jacka.
„Fajn a co bude s městem?" Zeptal se nevrle Jack a rád by věděl, co s ním bude.
„Sice je postaveno naší rasou, ale bez našeho svolení, a v dávných dobách, když někdo porazil strážce určitého artefaktu, mohl si jej vítěz nechat. Věřím, že bude město v dobrých rukách," informoval Thor Jacka, jak to bude s městem.
„Fajn, pokud nemáme už nic jiného na práci, vraťte se prosím s Njordurem na Atlantidu, my musíme zprovoznit město," odpověděl Jack.

Thorova mateřská loď přenesla Njordura na svoji palubu a skočila k Atlantidě, Miller spolu s týmem vědců byl přenesen na ponechanou asgardskou loď, na které byl nyní pouze Loki, jenž se dal ihned do opravování. Jack se spojil s Hammondem a poslal zbylé lodě zpět k Asgardě.

„Sam, co se tu stalo? Senzory nám nahlásily zbytky našeho křižníku," zeptal se Jack Carterové.
„Ano generále, byl to Fox, bohužel byl zničen tak rychle, že jsme je nestihli transportovat," odpověděla sklesle Carterová.
„To je mi líto, ale jak jej vůbec zničil? Měli jste dost času na to zmizet," zeptal se nechápavě Jack.
„Nečekali jsme útok, byl schovaný za jedním z měsíců a podle toho kam střílel, nás už nějakou chvíli pozoroval a skenoval. Hned první salvou poškodil štíty, sila, prostě všechno důležité, pak už to nebyla vyrovnaná bitva. Navíc jeho štíty i zbraně byly mnohem silnější, za ty roky upravil technologii," informovala Sam Jacka, co se událo.
„To je mi líto. Jinak Sam, mám pro Vás dáreček, teda pět dárečků, jsou takový malý svítivý," informoval Jack Sam a začal se usmívat.
„ZPM?" Zeptala se Sam se zájmem.
„Je to malý a svítivý, takže to bude ono, kam je chcete?" Zeptal se Jack. Sam poté řekla, ať Jack transportuje ZPM na určité souřadnice. Jack ještě dopověděl, že radši zůstanou na pozici, kdyby se zas chystalo nějaké překvapení.

Carterová se nechala transportovat přímo do rozvodny energie, kde se jí přesně za pár vteřin objevilo všech pět ZPM v bezpečnostních kufřících. Sam všechny, jedno po druhém, opatrně zapojila a v celém městě se rozsvítila světla. Bylo to nádherné, světla různých barev od žluté přes oranžovou, červenou, zelenou a modrou. Všech osm mol zářilo jako by na nich bylo tisíce a tisíce světýlek z vánočních žároviček. Sam se nemohla kochat tou krásou příliš dlouho a ihned běžela do kontrolní místnosti, kde se jí zapojili i sekundární systémy. Z celého města dostávala hlášení o nových technologiích a systémech. Bylo to, až neuvěřitelné o kolik byly zbraně napájené pěti ZPM silnější, o štítech nemluvě. Ty byly téměř totožné s atlantským. Město mělo i svůj hvězdný pohon, který zároveň sloužil i jako hyperpohon. Vše se zdálo neuvěřitelné, až na jednu drobnost. U odkazu na ultimátní zdroj červeně svítila tabulka s požadavkem kódu. Sam sice spustila pár programů na dešifrování zablokované části, ale tento kód byl tak pokročilý, že ani její programy k ničemu nevedly.

„Generále, úspěšně jsem zapojila všech pět ZPM, energie proudí po celém městě, vše funguje správě, až na to, že u jednoho odkazu na nějaký ultimátní zdroj svítí červená tabulka s žádostí o heslo, které nedokážu prolomit," prohlásila Sam.
„Njordur," odpověděl Jack, „pošleme jednu z lodí nad Asgard, město musí zůstat pod ochranou," dopověděl a čekal na vyjádření od Sam.
„Vlastně nemusí, pane, stejně jako Atlantida má i tohle město motory, takže s ním můžeme odletět na Asgard," odpověděla Sam.

Na příkaz generála Sam zapnula motory a město vzlétlo a vstoupilo do hyperprostoru. Cesta trvala pár minut a město opustilo hyperprostor a vydalo se k přistání.

Město přistálo, jenže kolonie začala prožívat silné zemětřesení důsledkem přistání města. Zemětřesení dorazil k hranicím města, ale nic s čím by si budovy neporadili, jen doky budou mí problémy, neví se, zda vydrží ten tlak pod povrchem

Diův dok

„Všichni pryč, tohle stěny neudrží, musíme, co nejrychleji vypadnout, dělejte, makejte!" Rozkazoval hlavní technik, který vydal příkaz k evakuaci.

Celé osazenstvo doku, který sahal do hloubky dvou set metrů, bylo během chvilky na transportních místech, ze kterých se dostali přímo do středu města. Jak se vlna blížila, Diovi kotevní svorky pracovaly na plný výkon, aby udržely loď ve stabilní poloze, ale nebylo to nic platné, sedm z dvaceti kotev nevydrželo tlak a s obrovským zaskřípáním praskly. Váha Dia byla příliš obrovská a celá loď spadla o několik desítek metrů dolů na samé dno doku. Navíc stěny doku nevydržely otřesy půdy a některé části se sesunuly přímo na rozestavěnou mateřskou loď. Ta teď byla pohřbena pod tunami trosek.

Město

Sam se zvedla z podlahy s rozbitým čelem a obrovskou bolestí hlavy. Jakmile se vzpamatovala, odpověděla na volání z Leonida a zkontrolovala stav města. To bylo sice poškozeno na několika částech, ale nebylo to nic vážného, pár trhlin a prasklin na dvou severních molech a výpadek energie v jednom z jižních mol.

Orbita, Leonidas

„Vytočte Pegas, musíme zjistit to heslo," přikázal Clarkovi Jack.

Clark splnil rozkaz a zadal Pegas, jakmile se ustálilhorizont události, O'Neill navázal spojení s druhou stranou.