Forever Together❤️(INCEST)[Marcus & Martinus]

Kapitola 10💫

Už je to dva týdny a Martinus se pořad neprobudil...už mě to začíná štvát...strašně se bojím že se vážně nevzbudí...zádě tu u něj sedím jako každý den a povídám mu vlastně to samé...chtěl bych aby se už vzbudil a já mu tady nemusel brečet do jeho trička a dělat ze sebe totální trosku....protože bez nej jsem...bez Martinuse Gunnarsena můj život postrádá smysl....
M:"Martinusi vím že mě neslyšíš ale stejně ti to povím znovu...Takže bráško...vyrůstali jsme v mámině břiše a upřímě se divím že nás nepotratila...Protože mám pocit že jsme jí tam vevnitř dělali peklo...Z toho jak jsme tam do sebe neustále naráželi nebo si jen tak ze srandy kopali jako do fotbalového míče...Což nám vlastně vydrželo až do teď... Vždycky jsi byl můj malý braška a vždycky jsi tu pro mě byl... Stejně jako já pro tebe... Den co den 16 let...Když jsem potřeboval pomocnou ruku já podal jsi mi jí a když jsi ji potřeboval ty podal jsem ti jí já...Neumím si představit kdybych se tenkrát narodil jenom já...
Upřímě...vždycky jsem tě chránil...pamatuji si že když jsme jednou vystupovali tak já měl obrovskou trému a vůbec se mi na to podium nechtělo ale ty jsi mě uklidňoval místo toho aby jsi se choval jako já...dělal jsi že nervózní nejsi a uklidňoval jsi mě ale já to na tobě viděl...byl jsi a jak moc ale pořad jsi se snažil uklidnit mě a na sebe jsi nebral žádné ohledy...to strašně obdivuji...já vždy myslel v takových věcech jen na sebe a hlavně pesimisticky a ty jsi byl vždy těžký optimista...upřímě...i když tvoje vtipy nikdy nebyli vtipné a já je nikdy nějak nechápal...to vlastně nikdo...stejně sis udržel svůj nádherný úsměv...jenom můj úsměv...vždycky jsem říkal že tě budu chránit...nejradši bych za tebe svůj život dal...Martinusi prosím odpusť mi že jsem tě nedokázal ochránit i tady...kdybych jen byl blíž...kdybych to byl jen já...bylo by to lepší...nemusel by ses teď trápit...je mi to tak líto Martinusi...jsem tak neschopný bratr a vlastně přítel odpusť mi"Chytl jsem ho za ruku a propukl v hysterák jako každý den...
T:"Mar...cusi...nepl...akej...nej...si nesch..neschopný"ozvalo se velmi slabým hláskem...okamžitě jsem zvedl hlavu z postele a namířil pohled na Martinuse...
M:"Martinusi?!"zase po dlouhé době jsem mu pohleďel do jeho nádherných očí...
T:"Pojď ke mě ty ňo..ňoumo"okamžitě jak to dořekl hodil jsem se mu kolem krku
M:"Bože můj víš jak jsi mi chyběl"okamžitě jsem se mu přilepil na rty"tohle mi už nikdy nedělej"odtahl jsem se od jeho rtů"Kolik jsi toho slyšel ?"
T:"Pok...ud jsi mluvil jako pr...vní o tom fo...fo..tbale tak vše..chno"
M:"Proč jsi něco neřekl dřív"
T:"Ch...těl jsem tě slyš..et"(psát za Tiniho je jak kdyby měl škytavku😂)"Leh..ni si ke mě je mi z...zima"
M:"Dobře"zvedl jsem se ze židle a lehl si k němu a on mě hned objal
T:"Krás..ně hřeješ"
M:"Čím to asi bude ?Tím že jsem teplej?"
T:"Debile"zasmál se mi do trička
M:"Co je říkám pravdu"
T:"Tak ji teď ne...říkej"usmál se a zavřel oči
M:"Prospi se lásko"
T:"Dobře do...dobrou"
M:"Dobrou"když jsem tak ležel v tý Tinusově posteli,vzpoměl jsem si na to jak nás rodiče učili spát ve svých pokojích ale my na sobě byli tak moc závislí že pokaždé když rodiče usnuli přešel jsem si k němu a usínali v obětí a nebo došel on za mnou...jak mi ty časi hrozně chybí...mé myšlenky ale za chvíly zkončili protože jsem upadl do říše snů...

Tak tady je další kapitolka a
doufám že se líbila ❤️❤️❤️omlouvá se za svou čj🔐😂🤷🏽‍♀️