Forever Together❤️(INCEST)[Marcus & Martinus]

Kapitola 47💫

M:"Néé"propukl jsem okamžitě v hysterický pláč

...

Už je to zkoro pět dní s já se můžu zbláznit...jesm vrah....život bez Martinuse nemá smysl...bože dnes je pohřeb...já tam nemohu...já se tam totálně zhroutím...celá rodina to bere takhle špatně ale já nejhůř...byl jsem jeho bratr...dvojče...milující přítel a já si ho zabil...pane bože já jsem takový kretén...kdyby to auto jen jelo z druhého směru tak je Martinus v pořádku a odstral bych to já...kdybych se jen věnoval řízení...ano musel jsem mu pomoct ale měl jsem aspoň zastavit...bože já jsem takový kretén!!!Vzpomínam si na to jak jsem s Tinim byli malý s honili se kolem sedačky a když mě konečně Tini dohonil tak mě pořádně objal a já poprvé cítil doopravdy tak silnou bratrskou lásku...časem jsem ale zjistil že to nebyla jen bratrská láska...byla to práva nefalšovaná láska navždy...dokud nás smrt nerozdělí...jak najivní že Marcusi...pozdě...už se stalo...
A:"Macu pojď nebo přijdeme pozdě"přišla najednou do pokoje máma a já se ještě víc rozplakal"Zlatičko neplakej...Martinus tu s námi bude napořád...Tady"ukázala na moje srdce a objala mě"A hlavně s tebou...Taky mi strašně chybý ale to zvládneme...jsme silní"
M:"Proč Mar...tinus...proč ne já"dořekl jsem a propadl jsem se v hysterický pláč"Nezas...sloužil si to...nic z toho co se mu stalo!!!On byl neviný...proč bůch takhle trestá"zařval jsem přes celý pokoj
A:"Zlato on se tam bude mít dobře...oni se tam o něj postarají a bude tam čekat na nás...a hlavně na tebe"silněji mě mamka objala a začala mi brečet do košile"Bude se tam mít dobře a bude tam v pořádku"
E:"Marcusi,Anne..."přišel do pokoje táta"Musíme jet"
A:"Ano už jdeme"chytla mě máma za ruku a vytáhla mě z Tinusovo pokoje z kterého jsem nevylezl posledních pět dní...neměl jsem potřebu vylízat...hlad jsem neměl a maximálně jsem si došel na záchod nic víc...došli jsem do auta a já si dal do uší sluchátka a pustil si Without you...teď se ta píseň perfektně hodí...až na to že mi tady chybí Tiniho druhý hlas...když jsem píseň doposlouchal tak jsem najel na náš čet a pouštěl si hlasovky které mi posílal Tini...bože...on tam zněl tak vesele i když věděl že umírá...stejně jako já...ale mohl by tu být milionkrát dýl nebýt mě...nestalo by se mu tolik hnusných věcí...chudák všechno schytal...měl jsem to být já...dal bych za něj miliony...svou duši...svůj život bych za něj dal...dal bych za to aby mohl teď žít všechno....ale už je pozdě...za všechno můžeš ty Marcusi...všechno jsi posral!!

Ahoj 💙
Tak tady je další kapitolka a doufam že se líbila a omlouvám se za chyby...😭🔒