Forever Together❤️(INCEST)[Marcus & Martinus]

Kapitola 5💫

Marcus
Ráno, když jsem se probudil a otevřel oči, tak jsem před sebou uviděl roztomile oddechujícího Martinuse. Odhrnul jsem mu z obličeje vlasy, které mu do něj padaly a dal mu pusu na čelo.
Po chvilce promítání včerejšího večera jsem se rozhodl, že si půjdu dát sprchu. Když jsem se ale chtěl odtáhnout, tak si mě Tinus strhl zpět na sebe a já se jen tak tak zapřel rukama, abych ho nezalehl.
Přilepil se mi na rty. Nějakou tu dobu jsme si brali kyslík, a pak jsem se nedobrovolně odtáhl...
M:"Dobré ráno." Řekl jsem mu s úsměvem a pohladil ho po tváři.
T:"Dobré ráno i tobě." Pousmál se a dal mi malou pusu na čelo.
Sedl jsem si na něj obkročmo, abych ho hned po ránu trochu poškádlil. Hned na to jsem zajel rukou pod jeho boxerky. Krásně mi vzdychl přes celý pokoj. To se mi strašně líbilo, ale nechtěl jsem, aby to slyšel i táta. Nahl jsem se k jeho obličeji a zašeptal.
M:"Snaž se být trochu víc tiše. Nechcem přece, aby to slyšel i táta. Tenhle zvuk totiž patří jenom mě. "Ušklíbl jsem se a zmáčkl mu zadek. Hned na to se ozval ten nádherný zvuk.
Po chvíli jsem už cítil celkem tvrdý kopeček. Lechce řečeno. Podařilo se mi, co jsem chtěl.
Posunul jsem se tedy trošku níž a ruku vytáhl. Lem jeho boxerek jsem chytl mezi prsty a stáhl je dolů. Chytl jsem ho do ruky a začal rukou pohybovat nahoru a pak zase dolů.
Tinus zaklonil hlavu samou slastí a kousal se do rtu, aby se tišil.
T:"Maci to bolí..." Zašeptal potichu a lehce mě zatahal za vlasy.
M:"Hmmm... Pustím ho, až poprosíš."
T:"Cože?" Optal se hned nechápavě a svůj pohled přesunul ke mně.
M:"Popros." Řekl jsem prostě s úšklebkem.
T:"Prosím..."
M:"Prosím kdo?"
T:"Prosím...Daddy??" Řekl zadýchaně a zaklonil hlavu.
M:"Tak se mi to líbí." Odpověděl jsem hned a povolil stisk.
Po chvilce jsem si ho vzal do úst a Martinus se mi brzo udělal do pusy. Upřímně. Nemá moc výdrž.

Pohled Martinuse
Když jsme si zrovna koukali vzájemně do očí, tak v tu chvíli vstoupil do pokoje táta a oznámil, že už pojedeme. Rychle jsem si pobalil poslední věci a uviděl Marcuse, jak stál u zrcadla a snažil se se sebou něco udělat. Přišel jsem k němu blíž a zezadu ho objal. Polekaně sebou trhl, ale když zjistil, že jsem to já, tak se uklidnil.
Podíval jsem se dolů a zjistil, co tady tak dlouho dělal. Nešel mu zapnout zip na džínách. Sám pro sebe jsem se ušklíbl a svoje ruce jsem přesunul dolů, abych mu pomohl.
M:"Co děláš?" Optal se a hned na to si skousl ret. Krásně se ho dalo přes zrcadlo pozorovat.
T:"Pomáhám ti." Odpověděl jsem hned a rukou zajel do jeho kalhot.
M:"Ale...achhh" Zavzdychal slastně, když jsem mu rukou zmáčkl jeho nejlepšího přítele."Tinusi, teď ne."
T:"A kdy tedy?" Optal jsem se trochu naštvaně. Nechci, aby se s tím musel tak dlouho trápit.
M:"Já nevím doma nebo-"
Nenechal jsem ho to ani doříct.
T:"Okay. Doma s tebou počítám." ušklíbl jsem se a vyndal z jeho kalhot mou ruku. Hned na to jsem mu je zapl.