Kapitola 73💦

357 35 6
                                    

Asi po roku po dvou mi došlo proč to není normální a já se ho vzdal...nechápu jak jsem to mohl dopustit...
vyhnal jsem tuhle vzpomínku z hlavy a došlo mi že bulím zas jak želva..
M:"Ach Tiny...ani nevíš jak mi tady chybíš"
T:"Chybíš mi úplně stejně"ozvalo se potichu za mými zády...stuhl jsem a ani se nehl..slyšel jsem kroky a pak si to lehlo ke mě do postele a objalo mě to..."Marcusi...odpověz mi prosím"
M:"Nebudu mluvit s někým kdo mě straší"
T:"Však mě se bát nemusíš..."
M:"A co bylo teda těch několik dní zpět"
T:"Já tam nebyl...nemohl jsem k tobě...Zakázal jsi mi to"pomalu jsem se otočil směrem k němu a uviděl tu smutnou tvářičku...
M:"Tini"
T:"Strašně mi chybíš"začaly mu po tvářích stékat slzy a mě znovu taky...
M:"Ty mě mnohem víc"objal jsem ho a začal utěšovat..."Neplač prosím"
T:"Však ty pláčeš taky"postěžoval si tiše
M:"Já k tomu mám důvod...všechno je to moje vina..za všechno můžu já"Vykřikl jsem hlasitě a on začal brečet ještě víc
T:"Ty za to nemů-"
Mr:"Co se děje Macu"otevřeli se najednou kovové dveře a Tinus byl zas fuč...já začal bulet ještě víc...Marko odložil skleničku a lehl si ke mě...opatrně mě objal a začal utěšovat...stejně jako Tini
M:"Byl tu"zamumlal jsem tiše a pořad brečel...jsem jak malá holka
Mr:"Martinus?"
M:"Jo"
Mr:"Buď v klidu...přes ty železné dveře se nedostane nic"jen jsem se tiše zasmál a zavrtal mu hlavu do hrudi...
M:"On se dostane všude"
Mr:"Byl zlý??"
M:"Ne...řekl mi že mu chybím...a pak jsi přišel ty"
Mr:"Třeba tě strašit nechce a chce ti jen něco povědět"
M:"Jasné...Marcusi mám se skvěle tam nahoře hraju fotbal s Michaelem Jacksonem a žeru 24/7 pizzu"zasmál jsem se tiše
Mr:"Tak jestli ho máš v hlavě tak ti to fakt chce říct"usmal se Marko a já taky
M:"To asi ne"zdvihl jsem hlavu a koukal mu do očí
Mr:"Co ty víš"pokrčil rameny a taky mě pozoroval...

Marko
Měl jsem strašnou chuť ho políbit...Udělej to...on po tom prahne taky...koukni se do jeho oči..má zrychlený tep...taky to chce...ale...
seru na to...zdvihl jsem ruku a tou mu odstranil vlasy z obličeje...rychle jsem přiložil svoje rty k těm jeho...byl to úžasný pocit...jeho rty chutnali tak...úžasně....

Marcus
Lehce mě to zaskočilo ale rychlostí blesku jsem první pohl rty proti těm jeho...byl to tak úžasný pocit se zase s někým líbat...on svou ruku z mých vlasů přesunul na můj zadek který zmáčkl a otočil si mě pod sebe...

Martinus
No konečně...konečně mu to došlo...Chci aby byl šťastný...myslím si že tohle je nejlehčí cesta...když na mě zapomene bude to mnohem lehčí...jak pro něj tak i pro mě...

Forever Together❤️(INCEST)[Marcus & Martinus]Kde žijí příběhy. Začni objevovat