Forever Together❤️(INCEST)[Marcus & Martinus]

Kapitola 80💦

M:"Myslím že ano"

O několik týdnů později

Marko
Mr:"Ano paní Gunnarsenová. Dělá veliké pokroky a myslím si, že je připraven se vrátit k normálnímu životu."
A:"To slyším velice ráda. Za jak dlouho?"
Mr:"Dal bych tomu dva dny. Dneska bych mu to oznámil"
A:" To by bylo pěkné"
Mr:"Chcete mu to oznámit?" Pro mě by to bylo určitě lehčí se s tím srovnat po tom co jsme spolu s Macem za těch posledních pár týdnu zažili.
A:"Asi bych to neřekla tak rozumně jako vy"
Mr:"To asi ne ale pochopil by to od vás a asi by to od vás i radši slyšel"
A:"Dobre řeknu mu to"
Mr:"Tak já vás tam zavedu"A pro mě to bude lehčí...

...

A:"Marcusi"řekla jeho matka hned co jsme vešli dovnitř...já si stoupl za ní a čekal na Macovo reakci"Za pár dní můžeš jít domů"
M:"Cože?"
A:"Můžeš domu"
M:"Ale"
A:"Už jsi vyléčeny...Emma se na tebe už těší...A myslím že by jsi měl zajít na hrob...Po tolika měsících"

Marcus
Už zas ta silná rána...Proč to vždy tak zabolí...
M:"To bych asi měl no..."
A:"Půjdeme spolu"
Mr:"Takže si pro nej přijdete?"Proč o mě Marko mluví jak o psovy...
A:"Ano přijdu"

...

Když máma odešla tak jsem si sedl do rohu a přemýšlel proč si nemůžeme určovat svůj osud sami...teď kdybych si řekl ať mě někdo vystřelí tak by to bylo mnohem lepší...byl bych s Tinim...chápu...mám Marka ale tak pro něj jsem vlastně taková šukací pana...teda aspoň mně to tak přijde...už jsme spolu spali několikrát...prostě si přijde když chce...třeba takový Tinus by tohle nikdy nedělal...
Tinus...za tím chci...chtěl bych být už jen s ním...dokud nás smrt nerozdělí...pozdě...už rozdělila...ale...zase by nás mohla dát dohromady...to je nápad...
Mohl bych třeba udělat smičku na prostěradle a přidělat ji ke stropu...bylo by to rychlý a žádná další možnost mě nenapadá...Asi bych mohl jít o svém plánu říci Tinusovi...na hřbitov...k hrobu
Půjdu mu říct, že se chystám za ním...jsem rozhodnutý
Zvedl jsem se a došel k oknu které jsem otevřel...to je jediná možnost jak se z tohohle ústavu dostat...vylést na střechu garáže která je hned vedle...přehodil jsem nejdříve jednu a za ní hned druhou nohu přes parapet a chytal se skočit...je to kousek...To zvládneš Marcusi...
Mr:"Marcusi! Co to děláš." leknutím jsem sebou trhl abych se podíval směrem ke dveřím ale tím pohybem se mi podlomila noha a sklouzla mi dolů a já ucítil silnou ranu do zad..."Marcusi!!!"

To bylo to poslední co jsem slyšel...

KONEC🖤