Forever Together❤️(INCEST)[Marcus & Martinus]

Kapitola 65💦

Martinus
Ležel pod dekou a klepal se...měl strach...ze mě ...bože co mu to dělám...však nejsem normální...myslím si že je čas zmizet

Marcus
Ráno jsem se probudil zahrabaný do deky...tohle není normální!Copak tohle se stává normálním lidem?Vidím duchy!Hrabe mi!Musím zajít za tou kartářkou ona mi snad poradí...
Vylezl jsem z postele a u skříně hodil něco na sebe.Hned po radní hygieně jsem doběhl do kuchyně a vzal si k snídani jablko a rovnou šel do předsíně kde jsem si vzal boty a vydal se za ni...
Když jsem došel uvítala mě kartářka s milím úsměvem...šel jsem za ni a ona mě dovedla zase k sobě...tam jsem se posadil a ona mě chytla za ruce...
M:"zdálo se mi něco divného...Hodně divného"
P:"Vrátil se co?"
M:"Znovu"
P:"To nebyl sen...byla to nadpřirozená bytost...zlá...tohle to nosí smůlu a neštěstí"
M:"Vážně?"
P:"Ano už jsem se s tím střetla...už s tímto za mnou někdo kdysi byl...bylo to dítě ďábla a přišel pozdě"
M:"Co se s ním stalo?"
P:"Sežralo ho to"
M:"Panebože"
P:"Tyhle ty stvůry se vás snaží přesvědčit že jsou to doopravdy ti za které se vydávají a pak nás bezmilostně zabijí....jediná obrana je na ně přestat myslet...ignorovat je a nebát se jich...nepouštet je k sobě a vyhýbat se řečím o nich..."

...

Bože už je to týden co se mi "to" nezjevilo...mám strach ale snažím se ho zahnat...pořad si říkám že to je jen v mé mysli a nemusím se toho bát...říkala že mi to nic neudělá když si to budu držet od těla...nechci dopadnout jako ten člověk co byl předemnou..."sežrán"z mého přemýšlení mě vytrhlo lehké zaklepáni na rameno kterého jsem se totálně lekl
M:"Nech mě kurva už být!!"zařval jsem a otočil se...stála tam Emma a dost vyjeveně na mě koukala..."Panebože promiň"
E:"Co jsi si myslel?"
M:"Že jsi to"
E:"Co prosím?"zasmála se Emma a sedla si vedle mě
M:"To"
E:"A to je?"
M:"On...Tinus"zašeptal jsem
E:"Prosím tě co by ten tady dělal?"
M:"Chodí mě strašit"
E:"Co?"
M:"Chce mě potrestat"
E:"Za co prosím tě?"
M:"Zabil jsem ho...mstí se mi...jsem vrah"zařval jsem na cely obývák a rozbrečel jsem se"jsem vrah"
E:"Panebože bráško"zamumlala Emma a pevně mě objala"Miloval tě...nikdy by se na tebe za to nezlobil...nemohl jsi za to"
M:"Mohl...protože kdybych"dostal jsem ze sebe mezi vzlyky
E:"A dost...nemohl...nemel blbiny"
M:"Tak ale proč se vrátil?Kdyz se na mě nezlobí?"
E:"Ne to jen ty ho máš v hlavě"
M:"To není pravda"
E:"Bráško...neblázni...duchové nejsou"