Forever Together❤️(INCEST)[Marcus & Martinus]

Kapitola 64💦

M:"Dobře"

...

Když jsem došel domů tak jsem si okamžitě zapálil ty vyhánějící svíčky co mi dala a pověsil ty lapače snů...musím na to myslet...nemusím se bát...nechci je tady....

Martinus
Stojím tu přededveřmi a nemůžu se dostat dovnitř...něco se děje...že bych jako "Anděl"strácel sílu či co?
Nakonec mi nezbylo nic jiného než zazvonit...
Po chvilce se otevřeli dveře a Marcus na mě tupě hleděl...
M:"Vypadni...nechci žádné duše co mě budou pronásledovat"štěkl na mě chladně
T:"Ale Marcusi"
M:"Jsi jsi stejně jen v mojí hlavě"zabouchl za mnou dveře a já na ně blbě civěl

...

Je už večer a já koukám přes okno na Marcuse který už spí ve své tedy naší posteli s mým tričkem...bože tohle mi tak chyby...začal jsem ťukat na okno a doufal že ho to probudí

Marcus
Stál jsem před Martinusovo rakví a Koukal na ní...byla už zavřená...tolik práce si s tím někdo dá a pak to jde stejně pod zem a nebo se to spálí...však mrtvým je jedno v čem jsou pohřbeni...pohřeb není pro mrtvé ale pro pozůstalé...proč všechny ty nesmysli kolem...proč smuteční řeči...jediného koho to rozpláče tak jsou pozůstalí...mrtvý ani neví že něco říkáte natož aby věděli že to říkáte pro ně...po tvářích mi začali stékat slzy a já jim nechal volný přístup...z mojich myšlenek mě však vytrhlo jemné klepání...klepání na dřevo...bylo to divné...položil jsem ucho k rakvi a poslouchal...to klepání vycházelo od tamtuď...ani jsem se nikoho neptal a prostě ji otevřel...přes celý hřbitov se ozval můj hlasitý výkřik...Martinus měl rozežraný obličej jak kyselinou a natahoval ke mě jeho kostnatou ruku...chtěl jsem uhnout ale než jsem to stihl tak mě chytl oběma rukama kolem krku a snažil se mě uškrtit...

Martinus
Marcus se v té posteli začal vrtět a hlasitě kašlal...chtěl jsem k němu ale nemohl jsem...nešlo mi to

Marcus
Rychlým trhnutím jsem se posadil a vydýchával ten hrozny sen...Panebože...proč mi to Martinus děla...hlavu jsem pootočil směrem k oknu a zase jsem myslel že mi jebne...seděl tam Martinus a Koukal na mě...bože je to jen sen...mám to jen v hlavě...Hlavu jsem schoval pod deku a čekal...klepání ale nepřestávalo...bylo silnější a silnější...měl jsem strašný strach...

Martinus
Ležel pod dekou a klepal se...měl strach...ze mě ...bože co mu to dělám...však nejsem normální...myslím si že je čas zmizet