Forever Together❤️(INCEST)[Marcus & Martinus]

Kapitola 46💫

Martinus si to vzal a podepsal se"Spolu,všude a navždy"
O 3 měsíce později
Martinus
Asi se ptáte jak se nám žije...no vlastně velmi dobře...s Marcusem jsem si pořídili psíka a jsem tu štastini...zpíváme stále ale ne tak často jako dříve a bez show...no jo a taky jednou za týden mě hold vždy chytne můj záchvat kašle ale to je jedno...žít se s tím dá...upřímně...doktoři nějaký moc účinný lék nenašli ale Macovi jsem to radši neřekl...nechci aby se kvůli mě trápil...je mi ho líto...Já vím lhát je špatné ale někdy je to i prospěšné...však pochopte...
M:"Martinusi...co v té koupelně děláš tak dlouho?"
T:"Promiň zamyslel jsem se"
M:"Ne já jen jestli jsi v pořádku"
T:"Ano jsem"
M:"Dobře...Zajedeme si k našim na oběd co říkáš"
T:"Rád už mám hlad"
M:"Jdu jim dát vědět"vylezl jsem z vany a osušil si vlasy...odemkl jsem a šel k nám do ložnice si něco vybrat na sebe...zrovna když jsem si oblékal tričko tak přišel Marcus a objal mě ze zadu..."Mám na tebe chuť zlato"
T:"Tak večer jo?Jakoliv dlouho budeš chtit"
M:"Dobře"usmal se a líbl mě na krk"mimochodem to tričko ti sekne"
T:"Díky..."usmal jsem se na něj"tak můžem ?"
M:"Jo"Chytl mě za ruku a vydali jsem se k autu..nasedli jsem a vydali se k našim...
Marcus
Z ničeho nic Martinus zase chytl záchvat kašle...
M:"Martinusi dýchej zhluboka"
T:"Já se snažím"zase zakašlal...a pak přišla obří rána a tma...
Objevil jsem se s Martinusem u naší zdi v obývaku...
T:"Marcusi...zlato poslouchej mě"koukl jsem se na něj a on měl v očích slzy...okamžitě jsem začal brečet taky i když jsem nevěděl co mi chce říct..."Tohle je asi naposled co s tebou mluvím....prosím zachovej klid...Navždy tady s tebou budu i když mě neuvidíš...Nikdy tě neopustim budu tady"Vzal mojí ruku a položil mi ji k srdci"Budu tady pro tebe navždy...budeme spolu,navždy a všude i když každý jinde....Miluju tě Macu a na to nikdy nezapomeň"políbil mě"miluju tě a vždycky budu"odtáhl se odemě a vydal se do jasného světla...řval jsem na něj,brečel jsem pro něj ale on se pořad oddaloval...Zamával mi a zmizel....

...

Probudil jsem se v bílé místnosti...panebože ne to nemůže být pravda...rozhledl jsem se kolem sebe ale vedle mě pouze seděla Emma,máma a táta...
M:"Kde je Martinus ?"
A:"Panebože Marcusi"začala strašně brečet
M:"Co se stalo?"
A:"Bourali jste"
M:"Panebože kde je Martinus"v tu chvíli máma i Emma propukli v pláč"Co mu je !"
A:"Nezvládl to"
M:"Cože ?"
A:"Z-z...já nemůžu"
E:"Nepřežil to"
M:"Cože to není možný"začal jsem strašně brečet
A:"Je mi to líto Marcusi...strašně moc"
M:"Prosím řekněte mi že je to jen vtip"
E:"Marcusi to není vtip to je realita"
M:"Néé"propukl jsem okamžitě v hysterický pláč

Ahoj ❤️
Tak tady je nová kapitola...omlouvám se za chyby😭💫💙