Forever Together❤️(INCEST)[Marcus & Martinus]

Kapitola 76💦

Mr:"Tak jo"
M:"Vem to pěkně od začátku...úplně"
Mr:"No...já...musím?"

Marcus
M:"Ano ty musíš"koukl jsem se mu do oči a usmál se...přece to nemůže být tak strašné
Mr:"Ale takhle na mě úplně změníš názor...budeš si myslet že jsem šílenec"
M:"Jedinej kdo tu je tak možná šílenec jsem já...to já jsem přece ten psychopat co vidí duchy...ty jsi doktor"
Mr:"Byl jsem stejnej"
M:"Cože?"

Marko
Mr:"Víš já..je to dlouhej příběh"nechci mu to vyprávět...
M:"A času je dost"
Mr:"Já...tenkrát...víš...vlastně nevíš"výdech nádech"Nikolas...Nikolas byl můj přítel...člověk za kterého bych položil svůj život...víš...jsi mu strašně podobný...doopravdy moc...on měl taky přírodní špinavé blond vlasy...krásné lícní kosti...nádherný úsměv jeho rty chutnaly jako Maliny...jen oči světle hnědé jako lískové ořechy...to je snad jediná věc v které jste rozdílní...a samozdřejme trošku povaha...Jak jsem mluvil o sub...jak jsem si všiml tak jsi četl 50 odstínu takže tak nějak tušíš co to je...Nebo ne?"pouze jsem přikyvl a pokynul rukou ať mluvý dál"Tak...dalo by se říct že mám rad tvrdý sex...působení bolesti ostatním mě vzrušuje...jsem Dominant...A potřebuju tím pádem k sobě nějakého sub...a ještě k tomu kluka...Nikolas nikdy pro tyhle věci nebyl...vždy jsme byli nejlepší kamarádi...vlastně už od střední...a tam to vlastně začlo...v tu dobu jsem si nebyl schopný najít nějakého přítele...je to celkem složité...najít Gaye a ještě k tomu Sub..jeden večer,když jsem zrovna tupě čumněl do učebnice a přemýšlel,tak si ke mně Nikolas přisedl a objal mě...."

Flashback
N:"Marko...Děje se něco?"
Mr:"Ne"
N:"Já jenom že se chováš divně poslední dobou"povzdechl si a položil si hlavu na moje rameno
Mr:"Ano já vím"
N:"Co tě užírá?"
Mr:"To je jedno...tebe se to netýká"
N:"Ale já ti chci pomoct...mám tě rád a jsi můj kamarád"povzdechl si a po tvářích mu začali stékat slzy
Mr:"Copak se děje Niki?"
N:"To nic jsem v pohodě"
Mr:"Vážně??"
N:"Ne"
Mr:"Co tě trápí?"usmal jsem se a pohladil ho po vlasech
N:"Ty"
Mr:"Já?"
N:"Ano"
Mr:"Proč?"
N:"Protože tě miluju ty blbče natvrdlá a ty mě máš poslední dobou úplně u prdele"potichu mi zašeptal do ucha a já ztuhl
Mr:"Cože? Ty jsi na kluky ?"
N:"Prosím nesuď mě"

End Flashback

Mr:"Takhle to nějak začalo...ten večer jsem mu všechno řekl a on se mi nabídl že to klidně zkusí...že by tak třeba mohl být spokojený...být se mnou...být šťastný...a já vlastně taky...jak jsem ho mohl bít...to malé něžné stvoření které bylo ještě o dvě hlavy nižší než já...jsem taková zrůda"
M:"To není pravda"
Mr:"Je...proto jsem se dostal na Psychiatrii ne jako psychiatr ale jako psychopat..."
M:"Jak jsi to myslel?"
Mr:"Já...jednou když jsme si takhle "hráli"...byl jsem naštvaný...hodně naštvaný...a Nikolas mě naštval ještě víc...já...strašně jsem to přehnal...vybil jsem si na něm všechen vztek...totálně jsem ho zbil a on jen poslušně držel a nechal mě si dělat co chci...žádné záchrané slůvko...jen abych já byl šťastný...zas myslel na ostatní a ne na sebe...když jsem zkončil nechal jsem ho tam přivázaného a odešel jsem...to byla ta největší chyba co jsem mohl udělat...vrátil jsem se až další den ráno...on tam stále visel na sedřeném zápěstí...naprosto vyčerpaný...celý od krve...od ran co jsem mu udělal...ty rány byly hluboké a hnisali...málem mi tam vykrvácel...zavolal jsem záchranku...doktorům jsem musel lhát...oni ho dali na kapačky a já u něj zůstal...celé noci co byl úplně mimo jsem se mu omlouval...ale on mojí omluvu už neslyšel... "začal jsem totálně brečet...vždy když na to vzpomínám brečím"Je to moje vina že tu už není...jsem vrah"