Forever Together❤️(INCEST)[Marcus & Martinus]

Kapitola 45💫

Tiniho okamžitě odvezli někam pryč a já zůstal sám....pane bože zase sám...Tini neopouštěj mě!!!
Uběhlo přes tři hodiny a už je tu se mnou mamka a Taťka i Emma...
Doktor(D):"Gunnarsenovi?"
M:"Ano ??"
D:"Mám špatnou a dobrou zprávu"
M:"Mluvte"
D:"Martinus to přežil"pane bože díky ti za to
M:"Co to bylo"
D:"No to pravě nevíme momentálně je v bezvědomí a stratil při tom záchvatu strašně moc krve...potřebovali by jsme pro něj nějakého dárce"
M:"Já jdu"
D:"Dobře pojď se mnou"doktor mě odvedl do nějaké ordinace kde mi začal dělat nějaké testy
M:"Co mu je?"
D:"Máme podezření podle příznaků na tuberkolozu"
M:"Cože!?Dá se to vyléčit ??"
D:"Obávám se že ne...myslel jsem si že se tahle nemoc už v Norsku neviskituje ale asi jsem se mílil..budu muset zavolat ještě jinému lékaři...pokud nenajdeme nějaký lék tak mu dává max půl roku"
M:"Cože?"začal jsem brečet"jaká je možnost najít lék"
D:"Minimální...Ale tvoje krev se schoduje takže mužů ji odebrat?"
M:"Samozdřejmě"nastavil jsem mu ruku a přestal vnímat...pane bože za co mě trestáš proč Martinus...proč ne já...bože nemůžu o nej přijít...zrovna teď když nám vše tak nádherně začalo vycházet...proč je osud tak zkurvenej?
D:"Dobrý díky...můžeš jít..."mlčky jsem se zvedl a odešel...můj život strácí smysl

...

Díky bohu...dnes Tiniho pouští domů...jsem tak strašně rad že to přežil...teď sedím v čekárně a čekám až mi předají Tiniho...
T:"Ahoj zlato"šeptl tiše...já jsem se okamžitě postavil s poradně ho objal a zase začal brečet
M:"Ty nanicovatej Idiote"poradně jsem ho zmačkl a začal mu bulet do ramene"Tohle mi už nikdy nedělej...prosím"
T:"Taky tě rad vidím"vzal si moji hlavu do dlaní a políbil mě..."Tak půjdeme ?"
M:"Jo ale chtěl bych ti něco ukázat...."
T:"Tak dobře"Usmal se na mě a ruku v ruce jsme odešli k autu...odvezl jsem ho k nám domů"Kde to jsme?"
M:"Tohle je nás nový domeček...jenom nás"
T:"To snad nemyslíš vážně"
M:"Ano myslím"
T:"Bože Marcusi!"
M:"Co ?"objal mě
T:"To snad nemyslíš vážně?"
M:"Jak jsem řekl jo myslím"
T:"Teď když umírám?"
M:"Prosíntě Tiny mysli trošku pozitivně"
T:"Já jen říkám pravdu"
M:"Neboj lék najdou"
T:"Snad"Vešli jsem dovnitř...upřímně už byl i zařízený jelikož jsem na něm pracoval už delší dobu
M:"Jak se ti to tu líbí?"
T:"Je to nádherné"
M:"Něco tu chybý"
T:"A co?"
M:"pojď sem"sundal jsem si boty a vydal se do obývaku a Tini hned za mnou...
T:"Pěkně jsi to tu zařídil"
M:"díky"došli jsme ke zdi kterou jsem nechal udělat jen k tomuhle....
T:"Co to je ?"
M:"Přečti si to"
T:"Dobře...
Ty a já jsem dvě spřízněné duše které se hledali a našli...
Ty a já jsme dvě jasné zářící hvězdy na noční obloze...
Ty a já jsme spolu jako slunce a měsíc...
Ty a já jsme jako dnešek a zítřek...
My dva jsme na sebe vázáni jako tyhle věci...spolu,všude a navždy...

Marcus"

M:"Tu máš"usmal jsem se na něj a podal mu štětce a barvu....Martinus si to vzal a podepsal se"Spolu,všude a navždy"

Ahoj
Tak tady další kapitolka❤️💙sorry za chyby a snad se líbila...