Forever Together❤️(INCEST)[Marcus & Martinus]

Kapitola 68💦

A:"Zlato tady to je"ukázala máma na dveře a zaklepala...zevnitř se ozvalo tiché dále a my vkročili dovnitř...
Uviděl jsem stát u okna nějakého týpka zády k nám...Byl vysoký a měl má sobě bílí plášť který nádherně seděl k jeho černým havraním vlasům...když se otočil tak jsem uviděl zalesknout se dvě modrá očka která se podobala studánce...řekl bych že byl max o pět let starší...
Mr:"Dobrý den...jsem doktor Marko Grehem"usmál se na nás mile a ukázal na židle at si sedneme..."Ty budeš určitě Marcus co?"koukl se na mě s úsměvem"neboj...pomůžu ti se z toho dostat"
M:"ale mě nic není"
A:"To říká pořad"
M:"Protože je to pravda"
Mr:"A co se vůbec stalo?Jak to začalo?"
A:"Když umřel Marcusovo bratr"
Mr:"Byl bych rád,Paní Gunnarsenová,kdyby mi to Marcus řekl sám"
A:"Omlouvám se"
Mr:"To je v pořádku"
M:"Co mu mám jako říct"
A:"Co nejvíc"
Mr:"Můžeš začít po kousíčkách...Ale teď se asi rozluč s Matkou a přesuneme se k tobě do pokoje"dřív než jsem nečo stihl říct tak mě máma objala...
A:"Dávej zlato na sebe pozor"
M:"Neboj se"
A:"Dobře"usmala se"tak se měj"pustila mě a odešla
Mr:"Půjdeme?"
M:"Dobře"

...

Šli jsme celkem dlouho...už mě to nebavilo...
Mr:"Tohle bude tvůj pokoj"otevřel mi kovové dveře...copak je potřebuji snad? Pouze jsem protočil očima a vlezl dovnitř..."Tak...chceš se nejdřív ubydlet a nebo mi chceš rovnou něco popovídat?"
M:"Je mi to jedno"řekl jsem otráveně
Mr:"Tak...půjdeme teď...můžeme si sednout i ven...pokud teda neutečeš"
M:"Proč bych to dělal"zamumlal jsem otráveně
Mr:"Já nevím...už tu pár takových pacientů bylo"na to jsem mu nic neřekl...neměl jsem co"Tak..Půjdeme teda ven"usmál se a otevřel dveře..pouze tiše jsem ho následoval...došli jsme na zahradu která byla celá oplocená...nelíbilo se mi tu"Tak si pojď sednout sem na lavičku a povíš mi co se ti stalo"usmál se na mě mile a já si teda přisedl..."Tak povídej"
M:"Nechci o tom mluvit"
Mr:"Víš že ti takhle ale nepomůžu"
M:"Nepotřebuju pomoct"

Marko
Bože...proč je sakra ten kluk tak drzej a nedobitnej...začíná mě tím štvát...a taky mě sere tou svojí dobrou prdeli...vždycky jsem byl spíš na blonďáčky ale v práci si to nemůžu dovolit...co když je to nějakej psichopat...no každopádně tak určitě nevypadá...Ty drž hubu...jsem psichiatr a mluvím sám ze sebou...no skvělý....
Mr:"Myslím si že jo...jinak by jsi tu nebyl"potřebuju vědět co mu je
M:"Nepotřebuju...dokážu se léčit sám"
Mr:"Vždy je lepší když ti někdo pomůže"
M:"Ale tady se pomoct nedá...Akorát si všichni budou myslet že jsem blázen"
Mr:"Marcusi prosím...proč mi to děláš tak těžký"zastěžoval jsem si
M:"Možná protože je to moje dost netradiční a neobviklá věc?"nahodil dost nepříjemný tón
Mr:"Klidni se"neměl jsem náladu se nechat seřvat nějakým malým kidem