-Z pohledu Rose-
"Justine"Zašeptala jsem překvapeně.Tohle vysvětluje,proč mi to všechno přišlo tolik povědomé.Je to můj příběh.
"Jak víš moje jm-"Nenechala jsem ho doříct to.
"Musíš z té silnice!"Vykřikla jsem a běžela k němu.On si pomalu sedl.Přiběhla jsem k němu a jeho tvář jsem si vzala do dlaní."Pojď hned!"Jen se na mě zmateně povídal.
"Kdo jsi?"Neodpověděla jsem ho a táhla ho pryč ze silnice."Můj anděl?"Nad tím jsem se jenom usmála.Když jsem ho bezpečně dostala na stejné místo,kde jsem předtím seděla já,tak jsem si sundala kapuci.
"Rose"Zašeptal.V očích se mu zaleskly slzy.Jakoby si uvědomil,co všechno se teď stalo.
"Chtěl ses zabít?"Zeptala jsem se nevěřícně.
"Ryan tě znásilnil"Vydechl a položil dlaně na moje studené tváře.
"Justine,ty ses chtěl zabít?!"Řekla jsem přísně.
"Jo"Zamrmlal.
"Proč?"Sundala jsem jeho ruce.
"Proč ne!"Vyprskl nepřijemně."Rose!Ničíš mě!"Prohrábl si vlasy a zatahal se za konečky.Já na něj jenom překvapeně zírala.
"Řekl jsem ti,že tě miluju!"Rozhodil rukama.
"A co čekáš,že udělám?!Že ti skočím kolem krku a řeknu,že tě taky miluju?!"Vykřikla jsem.Nevěděla jsem proč jsem to vykřikla,proč jsem to neřekla normálně.
"Možná jo!"Zašeptal.
"Tak ne!Mám kluka,kterýho miluju!Musíš to pochopit!"Otočil se ke mně zády.
"Zkus to semnou"Tolik bolesti ve třech slovech.Ale ve mě bylo tolik zlosti,že se to nedalo udržet.
"Pravděpodobnost,že ti dám šanci je asi tak velká,jako že zítra najdeš zlato na konci duhy!"Křičela jsem to na něj,i když jsem věděla,že si to nezaslouží,ale musím ten vztek ze sebe dostat.
"Jen do toho!Nič mě ještě víc!"Přecedil přes zuby.
"Jestli tě někdy někdo bude milovat,tak já to nebudu"Zašeptala jsem.
"Ale já tě budu milovat vždycky"Otočil se ke mně a já si všimla těch slz.Slz,které tekly po jeho tvářích."A budu čekat na tu chvíli,kdy ke mě příjdeš a řekneš,že mě taky miluješ"Hřbetem ruky si ty slzy otřel.
"To se nestane"Zhluboka jsem se nadechla."Ale neboj,budeš první,kdo bude vědět,že s Jakem nejsme"Otočila jsem se na odchod,ale ještě jsem dodala."Škoda,že se nedočkáš"Řekla jsem chladně.Ani jsem se na něj nepodívala a odešla.Pročistila jsem si hlavu?To vůbec,ale dostala jsem ze sebe vztek.Jenom jsem si ho vybila na někom,kdo si to nezasloužil.S tichým pláčem jsem došla domů.
-Z pohledu Justina-
Opět mě zlomila.Zlomila něco,co už jednou zlomené bylo.Brečel jsem.Nikdy by mě nenapadlo,že se před někým rozbrečím.A teď se to stalo.Rozbrečel jsem se před někým,koho miluju.Bohužel,ona mě ne.Řešení je jednoduché!Najdi toho kluka a rozbij mu držku!Vykřikla moje špatná strana.Nebo ji prostě nech tomu kreténovi.Dodala.Snaž se si ji získat!Řekla ta druhá.Jsi blbá?!Ona mu jasně řekla,že ho nikdy milovat nebude!Jenom jsem nad tím protočil očima.
Co mám asi teď dělat?!Být zamilovaný do dívky,která mě nikdy milovat nebude?Nebo si prostě připustit,že tuhle hru jsem prohrál.Se skleslou hlavou jsem došel domů.Matka,jako vždy,nebyla doma.Já už jsem si zvykl,ráno brzo odejde a vrací se pozdě večer.Neříkám,že mi to vadí,ale občas potřebujete podporu.
Jenže moje podpora je někdy pryč a možná si ani nevzpomíná,že má doma syna,kterej má zlomený srdce.Mluvím jako by mi bylo pět a já potřeboval zalepit koleno.Zabouchnul jsem za sebou dveře do pokoje.Pomalými kroky jsem přešel k poličce s poháry.Ani nevím,jak mě to napadlo,ale se vší zlostí,kterou jsem měl v sobě jsem shodil všechny poháry a trofeje na zem.
"Doprdele!"Vykřikl jsem a shrlnul všechno ze stolu.Chtěl jsem všechno rozbíjet a ničit.Tohle všechno semnou dělá ta holka.Ta holka,která mi zlomila srdce,ale já ji nedokážu nenávidět.Prostě to nedokážu.
Kopl jsem do židle,která letěla až na druhou stranu pokoje.Sedl jsem si na kraj postele a položil si hlavu do dlaní.Zhluboka jsem dýchal a snažil se uklidnit.Opřel jsem se do zadu a spadl na měkkou postel.Těžce jsem vydechl a promnul si spánky.Měl bych se z toho všeho vyspat.Třeba to bude lepší.
*****
Ráno mě všechno bolelo.Hlava,nohy,záda a srdce.Promrvil jsem se v peřinách a ležel dál.Nechci se opět vrátit k tomu,co jsem dělal minulý týden,ale co jiného dělat.Byl jsem v polospánku,když mě probudily otevírající se dveře.Nevěděl jsem,kdo to je a ani mě to moc nezajímalo.
"Zlatíčko,mám dneska volno"Ozvalo se vedle mě.Popravdě mě to hodně překvapilo,moje matka má volno.
"Ty víš,co je to mít volno?"Řekl jsem nepřijemně.
"Justine!"Zvýšila hlas."Chci strávit jeden den se svým synem!"Celým tělem jsem se na ni otočil.
"Najednou jsem tvůj syn?!"Vyprskl jsem nenávistně.V jejích očích se mihl smutek.V tu chvíli jsem si uvědomil,co jsem řekl."Promiň"Řekl jsem klidně.
"To je v pořádku.Máš pravdu,poslední dobou jsem dělala,že nemám žádného syna"Ublíženě jsem se na ni podíval a potom si zase lehl na postel."Ale teď si to s ním chci užít"Řekla o něco veseleji.
"Radši zůstaneme u toho,že tě nezajímám"Otočil jsem se na druhou stranu a zavřel oči.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
*Čaute:D Hahah.Little surprise:3 Snad Češi přežili první den školy a Slováci,Vás to čeká zítra:D Omlouvám se za chyby a snad se Vám část líbila:3 Snažte se tu školu přežít do další části:D Peace:3 Love u♥♥ xoxo -Nikolla
