-Z pohledu Justina-
V klidu jsem si jedl svoje lupínky s mlíkem,když mi začal zvonit mobil.Na obrazovce bylo neznámé číslo.Nerad je zvedám,ale zvedl jsem je.
"Haló?"Zeptal jsem se,když se z druhé strany nic neozývalo.
"Můžeš prosím přijít?Hned"Tohle znělo jako Rose.Ani chvíli jsem neváhal a běžel k autu.Seděl jsem v autě a přemýšlel,co se mohlo stát.To,kde vzala moje číslo jsem tolik neřešil,ale příjde mi,že se něco děje.
Během pár minut jsem byl před jejím domem.Neobtěžoval jsem se klepat a prostě šel dovnitř.Nevěděl jsem,kde mám pokoj,ale šel jsem po zvuku tiché hudby.Vešel jsem do pokoje,kde jsem viděl Rose ležící na posteli.Rychle jsem k ní přišel a pohladil ji po vlasech.
"Co se děje?"Zeptal jsem se ustrašeně.Ona bez pohledu na mě odpověděla.
"Nic"Mykla rameny.Tahle odpověd mě trochu,teda hodně překvapila.
"Ale vola-"Nestihl jsem to doříct,protože mě přerušila.
"Já vím"Odmlčela a se a podívala se na mě."Chci si povídat"Semkl jsem rty do tenké čárky a přikývl hlavou na náznak souhlasu.Ale ona nic neříkala.
"Povídej"Pobídl jsem ji a ona spolkla všechny sliny,které měla v puse.
"Je toho na mě moc"Zašeptala a položila hlavu na bok.Její ruku jsem chytl do té své a lehce ji stiskl.Udělal jsem to kvůli tomu,aby věděla,že mi může věřit.
Je to docela neuvěřitelný,že já,Justin Bieber,chci být pro někoho oporou a pomáhat mu.Normálně takový nejsem,ale Rose mění úplně všechno.Udělám pro ni všechno.Cokoliv na světě.Nikdy jsem takový nebyl,možná je pravda,že se člověk dokáže změnit kvůli někomu jinému.Já se změnil kvůli Rose.Jestli to byla chyba,to nevím,ale teď mi to příjde správný.
"Řeknu ti něco,co jsem neřekla vůbec nikomu"Opět jsem přikývl hlavou a čekal až začne mluvit."Dvřív,asi před třemi roky,jsem měla normální rodinu.Otec,matka,bratr a já.Byli jsme šťastní,dokud se rodičům nestala nehoda"Palcem jsem ji přejel přes hřbet ruky,kvůli čemu se na mě usmála.Úsměv jsem jí oplatil a ona pokračovala dál.
"Můj bratr se zachoval jako zbabělec a utekl pryč.Opustil mě a nechal mě samotnou.Nechal čtrnácti letou holku osamotě.Nenáviděla jsem ho a za to a vlastně i teď ho nenávidím.Zůstala jsem s tetou na Floridě,kde jsem potkala Jaka"Při tom jméně se mi chtělo všechno rozbíjet a hlavně jemu rozbít hubu."Je vtipné,že to bylo nedávno tři roky,co jsme spolu"Zasmála se falešeným smíchem a potom začala brečet.
"Shhhhh"Řekl jsem rychle a obejmul ji.Trhalo mi srdce ji takhle vidět.Přece jenom není zrovna dobrý,když holka,kterou milujete brečí a vy nemůžete nic dělat.
"J-já n-nemůžu"Zavzlykala.A přesně v tuhle chvíli jsem se rozhodl,že tu pro ní budu ve dne v noci.Budu jí chránit před vším.Hlavně aby byla šťastná.A tím budu šťastný i já.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
*Čaute:d Neukamenujte mě!:( Já vím,že je hrozně krátká,ale neměla jsem čas napsat delší,protože dneska už čas mít nebudu,ale slibuju vám,že ještě do středy přidám další čáast,jako omluvu za tuhle krátkou:* Takže snad se vám líbila:3♥ Děkuju všem♥♥ xoxo -Nikolla
