-Z pohledu Justina-
Potřebuju jít na vzduch.Už dlouho jsem nebyl s matkou v jednom domě víc jako 5 hodin.Když nepočítám noci.Oblíkl jsem si tepláky a mikinu.Mobil jsem si nebral,nechci aby mě někdo otravoval.Dole jsem si vzal bundu a váhal jsem jestli si mám vzít i klíčky od auta.Nakonec jsem si je nebral,půjdu pěšky.
Cesta trvala poměrně dlouho a začínala mě být celkem zima.Už jsem konečně přicházel k mému oblíbenému místu.Jsem tu vážně často.Vyšel jsem kopec a objevil se nahoře,kde se mi vyskytl pohled na LA a jednu drobnou dívku.Věděl jsem úplně přesně,kdo to je a to jsem ani nemusel vidět její tvář.
Přemýšlel jsem,jestli mám odejít pryč nebo tady s ní zůstat.Vím,že mě tady nebude chtít,ale nechci odsud odejít,nechci odejít od ní.Jak se k ní mám chovat?Jednoduše mi řekla,že se nemám dál snažit.Mám jenom dvě možnosti.Buď odtud odejdu a budu žít dál svůj život,který jsem měl dřív nebo tady zůstanu a budu bojovat.
Já jsem Justin Bieber.
Když něco nemůžu dostat,tak si to prostě vezmu a já o Rose budu bojovat,i kdyby to znamenalo ztratit všechno.Zhluboka jsem se nadechl a tichými kroky přešel k ní.Moji přítomnost ani nezaevidovala.Prostě se budu chovat,jako bych ji nemiloval a prostě ji znal jako holku,která chodí na stejnou školu jako já.
"Je trochu zima,co?"Zeptal jsem se klidně.Ona od leku nadskočila a obrátila ke mě svůj pohled.Hned jsem si všiml červených,uslzených očí.Ona brečí?!"Co se děje?"Vyhrkl jsem rychle.Jenom zakývala ze strany na stranu a otočila se ke mě zády.
"Rose.."Zašeptal jsem a položil jí ruku na rameno.Její vzlyky byly hlasitější.Nemůžu si hrát na něco,co nejde.Nedokážu zamaskovat,že ji miluju celým svým srdcem a,že ona je pro mě vším.Proto mě tohle tolik bolí.Nechci aby plakala.
"Rose"Zamrmla jsem znova a otočil ji k sobě.Dlaněmi si zakrývala tváře a plakala.Nevěděl jsem,co mám dělat.Mám ji obejmout neboj i mám nechat ať se vybrečí.Je na mě naštvaná a nevím,co všechno by mi dovolila."Co se děje?"Pořád plakala,ale vypadalo,že mi to řekne.
"J-Jake"Zavzlykala.Zatnul jsem zuby a snažil se nevybuchnout.Překvapilo mě,když se mi vrhla do náruče.Vůbec mi to nevadilo,naopak,líbilo se mi to.Já se k ní přitulil a lehce ji hladil po vlasech.Teď mi bylo nejlíp na světě.Za nic bych tuhle chvíli neměnil.
"Shhh.To bude dobrý"Zašeptal jsem jí do ucha.Chvíli plakala a potom jenom tiše promluvila.
"Ne,nebude"Na tohle jsem jí nic neodpověděl.Nevěděl jsem,co na to říct.Je jasné,že to nebude v pohodě,když říkala,jak moc ho miluje.Ale ten kokot,zabil bych ho!Nepřežil by,protože tolik ublížil někomu koho miluju.Byl jsem v rozpacích,nevím jak se mám teď chovat.
Nejsem expert na utěšování.Rebecca je na to expert.Slyšel jsem její dech,který se občas zadrhával.Aspoň už neplakala.Určitě jí byla i zima,čas od času se zachvěla.Chtěl jsem jí půjčit svoji bundu,ale musel bych se od ní odtáhnout a to nechci.Ale nechci aby mrzla.
"Počkej"Zašeptal jsem a smutně se od ní odtáhl.Rozepl jsem si bundu a přehodil ji přes ni.Jenom se na mě děkovně usmála.Mám ji obejmout znova?
"Bude ti zima"Zamrmlala.Jenom jsem zavrtěl hlavou a chtěl jí opět obejmout,ale ona zakývala hlavou ze strany na stranu.Podíval jsem se na ni nechápavě.Ale ona sklopila svůj pohled dolů.Udělal jsem krok k ní a chytl její bradu mezi palec a ukazováček,čímž jsem ji donutil se na mě podívat.
"Usmívej se,to ti sluší víc"Tím palcem,kterým jsem ji držel bradu jsem ji pohladil po líčku.Ale ona se neusmála.
"Nemám důvod se usmívat"Zašeptala a snažila se mi nedívat do očí.
"Já jsem tvůj důvod"V tu chvíli se mi podívala do očí.A já se díval do těch jejích.Její červené,opuchlé oči byly i tak krásné jako vždycky.Otevřela pusu,že něco řekne,ale já ji zastavil."Neříkej nic"Řekl jsem.
Na její tvář dopadla drobná sněhová vločka.Svůj pohled jsem zvedl k nebi a díval se,jak se maličké vločky sypou z nebe.
"Je listopad"Zašeptala z lehkým úsměvem na rtech.I z toho maličkého úsměvu jsem měl radost.Můj pohled už nepatřil nebi,ale jí.Díval jsem se na ni a usmíval se.Je tak krásná.Ona pořád sledovala šedé nebe a nechala na svou tvář a vlasy dopadat vločky.
Už zase,to nutkání ji políbit.Nemůžu líbat holku,která právě dostala kopačky.Přestala sledovat vločky a podívala se na mě.Lehký úsměv na její tváři pořád byl.
"Děkuju"Zašeptala.Olízl jsem si své suché rty a podíval se jí hluboko do očí.
"Za nic"Zamrmlal jsem.Už mi začínala být vážně zima.Stojím tady v mikině a teplácích,když sněží.No a s holkou,kterou miluju.
"Za všechno"Svojí chladnou ruku položila na mou tvář a podívala se mi do očí.Nelžu,když řeknu,že jsem cítil ten divný pocit v břiše.Já se na ni usmál.Na její tváři se zformoval malý úsměv,ale potom ztuhla a rychle sundala svoji ruku.Otočila se ke mně bokem a pozorovala výhled.Tohle jsem nepochopil,ale stoupl jsem si vedle ní.
"Je zima"Přerušil jsem to ticho mezi námi a zastrčil jsem si ruce do kapes.
"Jo,to je.Asi půjdu domů"Řekla a podívala se na mě.
"Doprovodím tě"Řekl jsem s úsměvěm na tváři.Ona jenom přikývla a šli jsme dolů.Z nebe pořád padaly bíle vločky a na to,že je začátek listopadu je to divný.Bez jakéhokoliv slova jsme šli.Myslím,že každý byl ponořený ve svých myšlenkách.
Po nekonečné cestě jsme konečně došli až k Rose.Nevěděl jsem jak se s ní mám rozloučit.Dneska jsem toho nevěděl celkem dost.Ale jedno vím.Pořád ji miluju.
"Díky za doprovod a i za to předtím"Řekla zklamaně a dívala se na zem.
"To je v pořádku"Mykl jsem rameny,i když mě neviděla.Svůj pohled přesunula ze svých bot na mě.Věnovala mi falešný úsměv.
"Ahoj,Justine"Řekla a já přemýšlel jak se s ní rozloučím.
"Ahoj a už neplakej"Udělal jsem krok k ní a dal jí pusu na čelo.A potom odešla za dveře.Já s blbým úsměvem na tváři jsem šel domů.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
*Čautee:3 Další část je na světě,já vím,že není zase nějak extra dlouhá,ale jak říkám,není moc času,takže snad Vám to stačí:3
Děkuju za všechnu vaši podporu,protože to je to,co mě posouvá dál a je to až neuvěřitelný,když vidím kolik přibývá reads a votes a i komentářů♥♥ Jste ti nejúžasnější a vážím si toho,že mě podporujete♥
Takže doufám,že Vám část líbila:3 Love u guys♥♥♥♥♥ xoxo -Nikolla
