War |larry stylinson| ✔

V.

Dnešní noc byla velmi chladná. S tisícem otázek a s pocitem ukrutné zimy jsem nakonec usnul.

Harry

Probudil jsem se hluboko v noci. Byla tma a zima. Pršelo a já jsem cítil jak hořím. Nemohl jsem se skoro pohnout jak mě všechno bolelo. Bál jsem se, že jsem se nakazil jednou z těch nemocí tady. Pár dnů budu ještě pracovat potom mě odvedou k doktorovi a tam mě zabijí. To je osud každého nemocného tady, pokud nestihne zemřít sám v ukrutných bolestech. Tedy...ano, dají se tu koupit léky - tajně - ale na to mám příliš strach.

Po asi dvaceti minutách jsem opět usnul. Osvobozující spánek. Nikdy jsem si ho nevážil tolik jako tady. Byla to taková jistota, naděje na lepší život. Moc snů se mi tu nezdálo, ale když už ano...bylo to zkrátka dokonalé. Naprostá úleva. Nevědomost. Ve snu nemusíte řešit bolavé tělo a hlad a špínu a smrad. Spánek je tu za odměnu.

Brzy ráno opět přišli dozorčí vojáci a budili nás. Musím říci, že mi bylo trošku lépe než v noci, ale žádná sláva. Dostali jsme trochu najíst a šli jsme pracovat. Rád bych uvedl, že dnešek uplynul velmi rychle a bez komplikací, ale opak byl pravdou.

Každá minuta byla nekonečná. Když jsem nesl pytle myslel jsem si, že váží snad tunu. Bohužel to bylo poznat i na mém výkonu a tak mě několikrát překvapila facka nebo pár pěstí.

I přes to musím říci, že mám neuvěřitelné štěstí. Jiný muž na mém místě by byl spráskán holí. To byl většinou konec. Vojáci opravdu nešetřili a takových dvacet ran byla konečná. Samozřejmě že ne hned. Nejprve se bolestí nemůžete pohnout (tam je potom možnost že vás opět zmlátí a to je opravdu smrtelné.) když si toho jak jste rázem neschopní nikdo nevšímá tak vás buď vezmou do nemocnice, kde vám píchnou jed aby mohli rozpitvat pro radost vaše tělo, nebo se vám do rány dostane infekce a zemřete na otravu krve. Vyberte si co je nejlepší. Je to tady to jediné co si můžete vybrat.

No nakonec jsem poprosil jednoho dozorčí jestli bych mohl na latríny. Naštěstí mi to povolil a já jsem si šel na chvilku odpočinout. Sedl jsem si do tmavého koutka pod strom. Nikdo by si mě tam nevšiml kdyby si tam nenakráčel odpočinout i Tomlinson.

"Co tady do prdele děláš?!" Procedil tiše skrze zuby.

"J-já si jdu jen odskočit na latríny pane." Sklopil jsem pohled. On se mračil.

"Děláš tu ze mě idiota?!" Přišel blíž a zvedl mi hlavu abych mu koukal do očí.

"T-to...to bych si k-k vám nikdy ne-ne-nedovolil pane." Vykoktal jsem strachy.

"Latríny jsou ty zmetku na druhý straně!" vrazil mi facku. Jako bych jich měl dnes málo. Stále mi nebylo dobře a moje tělo vnímalo bolest několikrát silněji než jindy. Zase jsem začal hloupě plakat.

"Vrať se do práce a dneska večer po nástupu počkáš před mým domem jasný?!" Šlehaly mu blesky z očí.

"Ano..." odpověděl jsem sklesle. Dnes mu nezvládnu ani vyhonit natož se s nim vyspat. Bude to peklo...v tom jsem si byl jistý.

Vrátil jsem se do práce. Dneska už nepršelo. Jen chvilkami. Pořád lepší než včerejší zima. Ještě nějakou dobu jsme pracovali a potom se konečně šlo na 'nástup'. Ten jsem zatím nezmínil.

Každodenní nástup spočíval v tom, že se sešli vězni z jedné části Osvětimi a poslouchali nadávky a výhrůžky. Přibližně obden tu veřejně zavraždili několik lidí. To bylo vlastně vše. Nadávky mířené na nás a chvála mířená na Hitlera.

Po výše zmiňovaném nástupu jsem šel k Tomlinsonovi. Čekal jsem na něj asi deset minut. Potom přišel a beze slov otevřel. Následoval jsem ho a vstoupil dovnitř.

Byl opět večer a mně se znovu přitížilo. Viděl jsem vše rozmazaně. Byla mi zima a zároveň jsem hořel. Nohy se mi motaly. Měl jsem pocit že každá má noha váží snad 100 kilo a chůze byla obtížná jako ještě nikdy.

"Pojď k posteli!" Přikázal Tomlinson a já se snažil jeho rozkaz vyplnit. Bohužel se mi zamotala hlava a já jsem sletěl na čtyři přímo před něj.

"Vstávej! Co ti je?" Optal se.

"Já o-opravdu nevím p-pane. N...nem-můžu" snažil jsem se říct. Problém byl, že jsem pomalu omdléval. Jednou se mi to už stalo a příznaky stejné jako teď. Mžitky před očima, celý svět se houpe a dokonce nic moc ani neslyšíte.

"Zůstaň tady! Jdu p....r.....o........"
Pak už jen tma. Osvobozující a nekonečná tma.