War |larry stylinson| ✔

X.

Chvíli jsem jen seděl se skloněnou hlavou. Asi 15 minut potichu. Nechtěl jsem Louise dráždit. On začal něco dělat. Podíval jsem se na něj, seděl u stolu a něco psal. Asi dopis. Bylo by mi to jedno...kdybych si nevšiml té jedné neposlušné slzy co mu stékala po tváři.

/říjen 1944/

Harry

Ten den kdy jsem viděl Tomlinsona plakat jsem se ho chtěl zeptat co se děje, co se stalo. Chtěl jsem ho obejmout, chtěl jsem zapomenout na jeho hloupou uniformu a funkci. On si ale všiml, že na něj koukám a tak mi mé sny zničil obyčejným "Vypadni!"

Byl jsem naštvaný a smutný. Ale nebyl čas se zabývat člověkem jako je on. Místo toho jsem zkontroloval bránu. Nikdo nikde. Super. S několika novými zprávami jdu za Zaynem. Zayn a opět tři muži byli na stejném místě jako včera.

"Mám nové zprávy!" Všichni na mě upřeli svůj zrak. Jeden se nad pohledem na mě uchechtl

"Zkuste mi někdo říct, že nechrápe s dozorcema. Máš blbě zapnutou košili ty blbe." Proč mi nadává? Sklopil jsem zrak. Alespoň my, vězni, bychom měli držet spolu. Zee se zvedl a objal mě.

"Nech toho kreténe! Myslíš, že je za to rád nebo co jako?! Co mu zbývá?! Vždyť by ho zabili!" Zayn je kouzelné stvoření. Tak hodný.

"Tak Hazz, teď nám řekni co jsi zjistil." Pobídl mě Zayn a já jsem se pustil do líčení detailů.

"Zjistil jsem, že to nebude tak jednoduché. Vojáci nehlídají, protože něco teď řeší a nějaký ten pátek ještě řešit asi budou, ale jako opatření nastražili kolem táboru minové pole. Nemáme šanci to přejít živí. Ne mimo hlavní cestu." Dokončil jsem hrdě.

"Tak ukradni plán tupče" Co jsem tý gorile udělal, že je na mě zlý?

"Ne to nemůže" poprvé se ozval třetí muž "to už je příliš. To si nemůže dovolit ani Harry. To ne. Stačí ta informace. I to je důležité a podstatné"

Souhlasil jsem. Zdá se být jako nějaký profesor. Mluví pomalu a rozvážně.

"Jasně, ale co když mu to řekl ten od koho to Harold ví schválně, aby se bál utéct!" Začala zase gorila.

"Není to jedno? Vždyť plán je stejně mimo to pole. Ale je dobře, že o tom víme, musíme se držet plánu a pro jistotu mimo cestu nechodit" Dodal Zayn.

Ano to je svatá pravda. A jaký vlastně byl náš plán? Každý své plány vymýšlí na noc, protože je nejméně vidět, ale jsou nejvíc hlídky. Přes den si vojáci dělají prakticky co chtějí a dozorčí kontrolují práci vězňů, což je mimo tábor, nebo minimálně mimo naší cestu. Naší cestou přijíždějí další vojáci. Tato cesta je sice hodně hlídaná, ale ne v naší domluvenou dobu. Já, gorila a Zayn pracujeme každý jinde. Ten čtvrtý muž se prý nezapojí. Má tady rodinu. Ve dvě hodiny odpoledne se všichni omluvíme a sejdeme. Potom už stačí jen doběhnout do nedalekého lesa. Tam nás nikdo nenajde. Plán dobrý. Voják si nás žádný nevšimne.

Pořád se jen těším na svobodu, ale uvědomuji si jak vůbec nemyslím na Gemmu. Nemohu jí tu nechat. Ach. Budu to muset ještě jednou promyslet.

Celý večer nad tím přemýšlím. A dojdu k závěru, že svoboda je lákavá nabídka, ale Gemma by mě tu taky nenechala. Ona by to tu sama jistě nezvládla.

Proto hned ráno oznamuji Zaynovi, že se pokusím jim ještě nějak pomoci, ale že se nezúčastním.

Pohled třetí osoby

Čas neúprosně chvátal dál a Harry téměř neměl šanci vidět tento týden Gemmu. Byl z toho nesvůj, ale to nebylo jediné z čeho byl Harry nervózní. Datum útěku se pomalu, ale jistě blížilo. Louis? Ten byl opravdu zvláštní. Chvíli hodný, chvíli přímo zlý.

Harry měl toho všeho plnou hlavu. Navíc zas a opět únavná práce a taky konec teplého počasí. A to znamenalo jedno...větší bídu a více nemocí. To Harrymu opravdu nechybí.

Louis byl velmi zabrán do své rodiny. Jeho maminka na tom nebyla moc dobře a zoufalství jeho sester z dopisů přímo křičelo. Navíc ty pocity ohledně Harryho. Nevyznal se sám v sobě.

Harry je žid, tudíž má být špatný ošklivý, zlý...ale to on prostě není. Naopak jeho vzhled je úchvatný a chování jakbysmet. O to víc byl Louis smutný, když mu musel ubližovat. Ale pokud by se zjistilo, jak Louis Harrymu pomáhá, zabili by je oba. A to si Louis nemohl dovolit. Musel alespoň na dálku živit zbytek rodiny. A když Harry vyšel vždy s monoklem, natrženým obočím, nebo otiskem Louisovo ruky, nebylo nikomu nic podezřelé.

Totéž se stalo i dnes. To je důvod, proč teď sedí uplakaný Harry na studené podlaze.

Harry

Proč zas? Dnes si dal Tomlinson extra záležet a opravdu se na mě vyřádil. Myslím pěstma. Dokonce si do mě i kopl. Nevím co si tím dokazuje, ale mě to opravdu moc bolí.

"P-pane Tomlinsone, mo-mohl bych prosím za Gemmou?" Dnes jsem neodmlouval a snažil se být poslušný, mohl by mě za ní vzít. Sám si nejsem schopen udělat čas abych za ní šel...ono říct čas je hloupé. Jednak i kdybych mohl, čas bych opravdu neměl protože vždy když máme volno, padnu na zem vyčerpáním a nemám sílu se zvednout. Ale hlavně tam sám nemůžu. A Louis, tedy Tomlinson se nemá k tomu aby mě k ní zavedl on.

"Dojdi si za ní sám. Neni to hlídaný zas tolik, navíc nejsi malý mimino." Měl pravdu. Nevím co jsem od něj čekal. Musím myslet na to, že je to pořád hajzl a nepřítel, ačkoliv se může zdát, že mi pomáhá.

Postavil jsem se, ale nebylo to nic platné. Jídlo navíc jsem nedostal strašně dlouho a jsem příliš vyřízený. Po dvou krocích jsem se opět sesypal na zem a rozbrečel se.

Věděl jsem, že mě sleduje. Ale když za mnou došel a pohladil mě po zádech byl jsem opravdu zmatený. Nevyznal jsem se v Louisovi, ale ani v sobě. Jak mi může být jeho dotek příjemný?!

"Ššš...pojď. Pomůžu ti. Posadíš se ke stolu jo?" Pomohl mi vstát a došli jsme ke stolu, kde mě posadil na židli.

"Na, dej si" nabídl mi chléb a salám a já si s radostí dal.

"A takhle chceš utéct jo? Haha. To bych tě rád viděl." Zvedl jsem k němu pohled, dožvýkal sousto a odpověděl.

"Já ale nechci utéct...vím, že na to nemám. Navíc tu mám Gemmu. Nemohl bych jí to udělat. Ostatně sám jsi to říkal... teda....jste...jste to říkal." Modlil jsem se, aby si mého přeřeku nejlépe nevšiml.

Pohled třetí osoby

Louis byl rád, že Harry dospěl k tomuto závěru a tak si radši poznámku o Gemmě nechal pro sebe. Bylo to sobecké a Louisovi bylo jasné, že to nebude lehké.

Když se to Harry dozví, tak s tím Louis už nic neudělá, ale teď může a rozhodně ho nehodlá ztratit.