Přerušili hodinu v půlce a šli se seřadit před školu. Mia nervózně žmoulala svůj náramek jasně oranžové barvy, který hlásal, že ji přidělili do skupiny, která se stará o pohodlí gryfů. Kal vedle ní má zelený - jednorožci. Mie prolétla hlavou vzpomínka na to, jak se smála, když náramky dostávali. Jednorožci jsou mimořádně čistá a nenásilná stvoření, takže fakt, že se o ně bude starat harpyje, která všechen svůj volný čas tráví v aréně bojem a střelbou, je čirá ironie.
Z myšlenek jí vytrhl fialový ovál, který se zničehonic objevil přímo před nimi. Miu ten pohled uchvátil. Okamžitě jí došlo, jaké je to kouzlo. Brána. Ještě nikdy jí neviděla, protože v Airbow nikdo nikam necestoval. Z oválu se vynořila ohromná tlapa. Hned za ní i tělo s křídly, hlava položená na dlouhém krku a dlouhý, štíhlý ocas. Černý drak v plné velikosti, zřejmě učitel. Za ním z brány vyskákalo pět dráčat. „Koukej. To zelený vypadá skoro jako Lístek." „Ale je o něco větší, nemyslíš?" Mezitím už se draků ujala skupina harpyjí s rudými náramky. Mia jim v duchu záviděla. Drakonsky umí už několik let, ale ještě nikdy s žádným drakem nemluvila, vlastně žádného ani neviděla. Ale být u gryfů bude taky super. Gríšu taky zatím nevyužila v praxi. Vlastně nic z toho, co umí.
Ale to se letos změní. Bude mluvit se všemi, zlepší se a až skončí školní rok, bude delegátka, tak, jako Gágra kdysi.
Objevila se další brána. Tentokrát světle zelená. Jednorožci uprostřed skal vypadají..nepatřičně? Vlastně víc než nepatřičně. To, že tam nemají být mlátilo do očí víc než Kaliina v šatech.
Mia musela do sestry strčit, aby se pohnula. „Tohle je tvoje práce, sestřičko. Nezapomeň držet otevřenou mysl, ať na tebe můžou mluvit. Hodně štěstí." Kaliina se tvářila jako mučednice, když šla směrem k Vo něco chytřejším koňům, jak je sama nazývala.
Další brána barvy nebe. Z ní vystoupilo pět sirén – žen s namodralou kůží a brčálovými vlasy. Každá z nich má kolem hlavy magickou bublinu vody, aby mohla vůbec dýchat. Mia se jim v duchu smála. Proč někdo, kdo žije pod vodou, jezdí do hor? Tady je jen jeden potok, pokud se nepočítá jezero na druhé straně hor několik desítek kilometrů daleko vzdušnou čarou. I sirén už se ujala přidělená skupina harpyjí. Miino napětí stoupalo.
Jako další přijeli běsové. Podivná stvoření, v podstatě chlupaté koule s rukama a nohama, obrovské oči připomínající tenisáky, rozšklebená ústa plná jehličkovitých zubů. Rozběhla se k nim skupina s hnědými náramky, ale Mie nemohlo uniknout, že všichni kromě jedné mají na sobě překladače. Běsština je mimořádně složitá. Mia se jí učila jen ze svitků v knihovně, protože kurz tohohle jazyka zkrátka není k mání.
Další bránou už přišli ti, na které čekala. Napůl lvi, napůl orli. Jeden učitel a čtyři žáci. Mia jim vyběhla vstříc. Šla přímo k učiteli. „Dobrý den. Já jsem Mialla. Jakou jste měli cestu?" Učitel na odpověď jen zavrčel-Nic moc. Ostatní čtyři s oranžovými náramky se mezitím věnovali žákům.
„Máme vás provést po škole, nebo se chcete napřed zabydlet?" „Žáci jsou unavení. Lepší by bylo si odpočinout."
"Dobře. Pojďte za mnou. Připravili jsme vám dva byty ve městě." Cítila skvělý pocit, snad to bylo zadostiučinění, že konečně využívá to, co se naučila. Gríša jí přišla přirozenější, než kdy dřív. Cestou učiteli popisovala průběh jejich návštěvy, vyptávala se na způsob výuky u gryfů i na jména jednotlivých žáků. Gryfa nejvíc zaujaly Tali, Malá slunce, jak je nazval.
Došli k jednomu z nových, prostorných bytů. „Tady budete bydlet vy." Gryf se na ni podíval mírně opovržlivě. „Napřed bych chtěl ubytovat žáky." Mia mu odpověděla úsměvem. Přešla k vedlejšímu bytu. „Tady." Zevnitř hodně připomínal její domov, jen o hodně větší. Z kuchyně se dalo jít do dvou dvoulůžkových ložnic. Tam okamžitě zmizela všechna mláďata. Začala válka o postele.
Když válka skončila, vytáhla Mia z kapsy zlatý přívěsek s oranžovým kamenem uprostřed. Ostatní harpyje jí napodobily. „Tyhle přívěsky byste měli nosit u sebe. Jsou propojené s našimi náramky. Vždy jeden s jedním." Stiskla kámen na přívěsku a náramek na její zápěstí se rozzářil. Otočila se k učiteli. „Vám, pokud dovolíte, bych dala spojení na sebe, žáci si mohou vybrat."
V duchu se dmula pýchou. Z jejich skupinky ovládá Gríšu nejlíp, tak z ní učitelka udělala neoficiální velitelku. „Pokud se bude cokoli dít, stiskněte kámen a my přijdeme." Mezitím mláďata zahájila novou válku, tentokrát o přívěsky a harpyje, se kterými budou ve spojení. Mia znovu stiskla kámen, aby zhasla svůj náramek a pověsila přívěsek gryfovi kolek krku. Pak ještě provedla učitele po jeho bytu a rozloučila se. „Už půjdu po vlastních povinnostech. Kdyby se cokoli dělo, zavolejte. Jsme tu pro vás."
S úsměvem na rtech odešla domů. Kal už tam byla. Úplně zdrceně napůl seděla napůl ležela na stole v kuchyni a vůbec si nevšímala Lístka, který si postavil z jejích krátkých vlasů až nečekaně rafinované hnízdo. „Kal? Co se děje?" „Ty kopytnatý potvory! Celou dobu se mi hrabaly v hlavě. Nevíš, jak je to hrozný. Furt: Neměla bys myslet na takové násilné věci, má milá. Z toho by se jeden zcvoknul! Ale když zavřu mysl, aby v ní nemohli číst, tak neslyšim, co povídaj, a když jsem k nim přidělená, tak je slyšet musim, že jo."
Třískla hlavou o stůl. Lístka náraz vyhodil z jeho hnízda. Mia šla sebrat nitera ze země a mezitím spřádala plán. „Aidu přidělili k upírům. Ale ona je nemá ráda, prej se jich bojí." Najednou jako by Kaliina ožila. „Myslíš, že by si to se mnou prohodila?" „No, správně se to nesmí, ale.." Nedořekla, a už jí drtilo objetí. „Díky! Jdu jí najít." „Počkej! Vlasy." Kal vystřelila ruka k hlavě. „Lístku!" Dráček se moudře schoval na nejvyšší polici.
Mia se zlomyslně zašklebila. V tuhle chvíli by nechtěla být v dráčkově kůži.„No nic. Pak mi řekneš, jestli jsi jí ukecala. Razim do knihovny."
ČTEŠ
Bílá Vrána
Random... Probraly ji rozčilené hlasy. Snažila se zachytit, co říkají, ale jejich řeč složenou ze skřeků neznala. Opatrně otevřela oko. Ještě je tma. Nad sebou uviděla dvě postavy. Vypadají jako lidé, ale na zádech mají křídla a na rukou i nohou drápy. V...
