„Děláš si ze mě srandu? Prosím, řekni že jo." Kyklopka zavrtěla hlavou. Natáhla ruku před sebe. V dlani se jí rozzářilo bílé světlo. Přiložila si ruku na břicho a světlo zrůžovělo. „Jsem těhotná. Teda pokud jsem to kouzlo hodně nezmotala." „A my obě víme, že to je blbost. Co budeš dělat? Víš, jak bude řádit Nejvyšší, až to zjistí."
„Nezjistí."
Přešla k poličce a vytáhla malou skleněnou lahvičku. „Tenhle lektvar to zastaví." Tekutina uvnitř lahvičky hraje všemi barvami a neustále se přelévá, mění, i když se nehýbe.
„Chceš to děcko zabít?" Zeptala se Kal s pohrdavým tónem v hlase. „Ne! Zastaví to růst. Tahle dávka.." Zvedla si lahvičku k očím „..stačí na půl roku. Potom zase začne růst normálně. Ale to už mi bude dávno dvacet a budu dospělá i podle zákona harpyjí." Kal jí pořád pozoruje nesouhlasně. „Ale Raf odjel na roční stáž. To za nim pojedeš k sirénám, aby to nikomu nebylo divný?" „To já nevim. Nechtěla jsem ho s tim zatím otravovat."
„On to neví?!" Ironický úsměv. „Prosimtě. Vždyť já sama jsem se to dozvěděla včera." Kaliina se zvedla, aby Lístkovi nasypala chilli.
„Podle mě na to jdete moc rychle. Po pár dnech spolu začít chodit? V pohodě. Po čtvrt roce se zasnoubit? Dobře. Ale dítě? Už teď?" „Já si to přece nevybrala." Mia smutně sklopila hlavu.
„Už víš, jak ho pojmenuješ?" „Jí." Znovu rozžehla poznávací kouzlo. „Růžová znamená, že to bude holka." Zasněně se usmála.
„Arsinoe. Tak se jmenovala moje babička." Pohladila si břicho. „To slovo pochází ze starý kyklopštiny a znamená naděje. To je přesně to, co si pro svojí holčičku přeju." Kal vyprskla smíchy. „A co znamená tvý jméno? Nezodpovědná? Největší blázen pod sluncem?" „Ne. Vítězka," odvětila Mia s hranou dotčeností. „A co když jí bude Raf chtít pojmenovat třeba po svý mámě?" „Tak - smůla! Já jsem tady ta, co si projde porodníma bolestma, takže já rozhodnu, jak se bude ta, co mi je způsobí, jmenovat. Viď, Arsinoe?" otázala se svého břicha.
Radost z její tváře se vytratila a nahradily jí obavy. „Já mam strach, Kal. Nevim, jestli dokážu bejt dobrá máma. Nevim, jestli vůbec dokážu bejt máma. Celý mě to děsí."
„Ale Mio. To víš, že budeš. Máš skvělého kluka, kterej tě podrží. A taky mě, mimochodem. Budu ti pomáhat." Chytila sestru za ruku, na které se vedle modrého skvěl i tenký stříbrný kroužek. „Musíš to Rafovi říct co nejdřív. Nejlíp hned. Bylo by naprd, kdyby jste se brali až potom, co ztloustneš."
Vyskočila na nohy a začala se prohrabovat skříňkami. K tomu se Lístek s nadšením sobě vlastním přidal, nejspíš si myslel, že hledá další chilli. „Tady to je!" Vytáhla malou, plochou černou krabičku s velkým sklíčkem nahoře. „Holoprojektor. Zavoláme tvýmu snoubenci."
Raf zrovna seděl ve svém bytě uvnitř vzduchové kapsle a hrál karty se dvěma sirénami, když se ozvala melodie. Okamžitě ji poznal – stará kyklopská balada. Mia volá!
Odešel do svého pokoje, položil projektor na stůl a přijal hovor. Nad krabičkou se objevily trojrozměrné tváře Mii a Kaliiny. „Ahoj, Lásko." Pozdravil. „A já jsem jako vosk?" „Ahoj, Moje nejmilejší švagrová." Kaliiny obočí vyletělo vzhůru. „To radši ten vosk." Odešla do svého pokoje, aby si mohli promluvit v soukromí.
„Zlato,.." začala Mia opatrně. „..Budu potřebovat, aby ses vrátil." „Co? Proč?" Zhluboka se nadechla. „Protože budeš táta." Zaraženě se na ní díval. Pak se začal smát. „To..To je úžasný! Nemůžu tomu uvěřit."
Bohužel mu to nadšení musí trochu srazit. „Má to háček. Podle místních zákonů ještě nejsem dospělá. Nesmim mít děti. Uvařila jsem si lektvar, kterej to o půl roku zpomalí." Zvedla lahvičku před projektor. „Ale mezitim se musíš vrátit. A bylo by fajn, kdybysme se konečně vzali. Dřív, než budu tlustá."
Na Rafově tváři je vidět, jak usilovně přemýšlí. „Samozřejmě. Ale odsud nemůžu jen tak odjet. Musim za sebe najít náhradu. To chvíli potrvá." Povzdech. „Tak co kdybych zůstal ještě dva měsíce a přijedu před tvýma narozeninama? Vy mezitím začněte plánovat svatbu." Zamilovaně se usmála. „Dobře. Přivez mi nějakou hezkou mušli." Poslala mu vzdušný polibek a típla hovor.
Kaliina se vrátila do kuchyně. „Takže budu družička?" Obě se rozesmály. „Už to tak vypadá." Otevřela lahvičku s lektvarem.
„Na to se napiju." Naznačila přípitek a na jeden lok vše vypila. „Je to dobrý. Asi jako jahody." Najednou jí břichem projela ostrá bolest. Chytila se oběma rukama a zkřivila tvář. „Mio? Co je?" Přinutila se ke klidu. „To nic. Asi už to působí." Kal si jí dál měří podezíravým pohledem, jako by se měla každou chvíli rozpadnout na kousky. „No co, za blbost se platí." Několikrát se zhluboka nadechla, dokud bolest úplně nepřešla.
„Je to v pohodě. Nepůjdem se proletět?" "Blázníš? Teď chceš jít lítat? Tak to ne, děvenko. Budeš na sebe hezky opatrná." Mia protočila oko. "Jsem těhotná, ne ze skla."
"To je totéž."
ČTEŠ
Bílá Vrána
De Todo... Probraly ji rozčilené hlasy. Snažila se zachytit, co říkají, ale jejich řeč složenou ze skřeků neznala. Opatrně otevřela oko. Ještě je tma. Nad sebou uviděla dvě postavy. Vypadají jako lidé, ale na zádech mají křídla a na rukou i nohou drápy. V...
