Bílá Vrána

20. Svatba

         O čtyři měsíce později se strojila svatba. Mia se ještě prohlíží v zrcadle. Upnuté bílé šaty zdobené stříbrnou výšivkou sahají až na zem. V pase si je stáhla stuhou, která barvou ladí k lapisu-lazuli, houpajícímu se na jejím krku. Bohaté vlasy spletla do složitého copu, na čelo přišla stříbrná čelenka vykládaná lapisy. Na ruce se třpytí tenký stříbrný prsten. Ten modrý, ohnivý, zůstal v šuplíku.

„Harpyje se na svatby nikdy takhle nezdobí." Její sestra vešla do místnosti. „Taky si neberou upíry." Obě se rozesmály. „Vypadáš skvěle." Kaliina popadla dech jako první. „Já? To ty vypadáš dokonale. Úplně mě zastíníš." Kal se o sebe nikdy nijak zvlášť nestarala a nesundávala bojové oblečení. Ale teď, v pomněnkově modrých šatech, namalovaná a s poctivě učesanými vlasy... Mia si nikdy neuvědomila, jak moc je její sestra krásná. „Děkuju." Zašeptala, sklopila oči a zrudla. Nevěsta teď vlastně poprvé vnímá, že její sestra je taky..dívka. Obvykle tuhle svojí stránku mistrně skrývá. „Jdeme, můj svědku?"

Zaklesly se do sebe lokty, hvízdly na Lístka a vykročily pryč z bytu. Pryč z města. Svatba se pořádá na prostranství před školou. Na stejném místě, kde se před už skoro rokem konal školní ples. „Měla by sis taky někoho najít, Kal. Je to vážně super." „Tohle už jsme probírali, ségra. To ti ty těhotenský hormony lezou na mozek, nebo co?" „Kal!" procedila skrz zuby. „Já přece nejsem těhotná, to až za dva měsíce, vzpomínáš?" „Jasný."

Už došly doprostřed planiny. Většina města se sešla, aby se podívala na svatbu. Přímo před nimi je utvořený kruh ze sušených bylinek. „Tak běž. Hodně štěstí." Mia jen protočila oko a vešla do kruhu. Raf už tam čeká. V černém oblečení mu to neuvěřitelně sluší.

„Ahoj, Lásko. Připraven na svatbu po harpyjsku?" Po tváři mu přelétl lehký úsměv. „Upřímně, nevim." Všechny harpyje se natlačily kolem kruhu, aby měly co nejlepší výhled. Nejvyšší Neunda vstoupila dovnitř. „Uvědomujete si všechna rizika? Jste si jistí, že to chcete? Cesty zpět není." „Ano." Odpověděli zároveň.

„Tak tedy začněme." Nejvyšší sáhla do kapsy svého hábitu, vytáhla plnou hrst jakéhosi stříbrného prášku a vsypala ho Mie do vlasů. Bílým práškem z druhé kapsy posypala Rafa. Pomalu vycouvala z kruhu a mumlala zaklínadlo. Ve chvíli, kdy vykročila z kruhu, začaly bylinky hořet. Zaříkání zakončila výkřikem s rukama nad hlavou. Najednou Miu pohltila tma. Zachvátil ji pocit pádu, i když neviděla nic, podle čeho by to mohla určit. Padala jakoby nekonečnou tmou. Ale konec přišel. Elegantně dopadla na nohy. Lístek jí poletuje kolem hlavy. Všude kolem jsou živé ploty. Pokusila se najít Rafa kouzlem, ale magie skrz husté keře nepronikne. Samy jsou magií tak prolezlé, že další už nepropouští. Kdoví, co všechno se v nich skrývá.

Začal jí svědit kotník, tak se nepřítomně poškrábala. Pod prsty neucítila svoji kůži, ale...kůru? „Co to sakra je?" Nejbližší keř jí omotal nohu šlahounem. Na to, aby se ho zbavila stačilo obyčejné odpuzovací kouzlo, ale vyděsilo jí to. Když útočí i keře, kdo ví, co všechno ji čeká.

„Lístku!" Rozběhla se pryč, směrem, kterým by mohl být střed. Raf je na druhé straně bludiště. Musí ho najít, než zapadne slunce.

Harpyje sledují se zatajeným dechem. Ve chvíli, kdy oba snoubenci zmizeli, se nad kruhem rozsvítily dva trojrozměrné hologramy. Jeden zaznamenává Miu a druhý Rafa. Několik harpyjí si povzdechlo nad tím, jak snadno se Mia zbavila šlahounu. Je velmi silná, i když se rozhodla nevzít si prsten, který by jí pomáhal. Princip téhle svatby je v tom dokázat, že jsou sebe hodni. Se štítem by to nemělo takovou váhu. „Běž," zašeptala Kaliina s očima upřenýma na sestru. „To dokážeš, Mio."