Další den se přihlásila na kurzy drakonštiny a sirénštiny, tak jak jí Kal radila. Ale hned nato musela běžet na svojí první hodinu boje. Bojovali s mečem, bez magie. Kal byla ve svém živlu, sekala cvičným mečem všude kolem sebe, až jí učitel musel mírnit. Nakonec trénovali duely. Mia stanula v aréně proti Arie, drobné, ale hodně agresivní harpyji. Pořád se musela přemáhat, aby s někým bojovala, protože kyklopové jsou odjakživa mírumilovní. To ale nebyla ani zdaleka jediná nevýhoda. Nikdo kromě Kal jí nešetřil, i když všichni věděli, že je tam nová.
Aria vyrazila, sekla Miu přes stehno a stáhla se zpátky dřív, než vůbec stačila zareagovat. Musela se silou vůle přimět, aby neskučela. Před očima přímo viděla budoucí modřinu. Ještě že trénují jen s dřevěnými meči. Když Aria vystartovala znovu, Mia instinktivně zavřela oko, upustila meč a natáhla před sebe ruce, aby se ochránila. Ale rána nedopadla. Najednou Aria vykřikla.
Když otevřela oko, zalapala po dechu. Aria leží na zemi zkroucená do podivného úhlu, z obličeje jí odpadávají cáry zčernalé kůže. Nikdo si nevšímal učitele, který seběhl dolů do arény -„Řekl jsem, že to bude bez kouzel!"- málem nedošla žádná pozornost ani k Arie. Všichni jen zkameněle stáli a zírali na Miu. Kal se probrala jako první. „Nečumte! Musíme jí pomoct!" Najednou se všichni probrali. Tucet harpyjí jako jeden kleslo na kolena a začalo léčit.
Mia je všechny pozorovala, jako by byli hrozně daleko. Nějak jí nemohlo dojít, že se to opravdu děje, dokud jí nezatřásla Kaliina. „Pročs to udělala?" „To...to jsem byla já?" „Vychrlila jsi jí sloup ohně do obličeje. Kdo by to byl asi jinej?" „Já..Já." Najednou jí to došlo. „Ten prsten." Soustředila se a na konečcích prstů se jí rozsvítil plamínek. „Bála jsem se, že mi Aria namlátí. Musela jsem ho nějak podvědomě spustit." Chvíli mlčky sledovala, jak se pod vlivem magie z uškvařeného masa znovu stává obličej. „Zabila jsem jí." „Ne! Žije." „Ještě může umřít. Měl to bejt boj s dřevěnym mečíkem a já jí upálila. Vyženou mě. Budu znova žít venku." Podívala se na Kaliinu uslzeným okem. „Já ho nechci." Stáhla z ruky modrý kroužek a vtiskla ho do natažené dlaně. Nikdo si jí nevšímal, když odešla z arény.
***
„Bude v pohodě. Nezůstanou jí ani jizvy." Mia nevnímala. „Takže..co s tim prstenem uděláme? Je to mocná věcička, taky vzácná." „Já ho nechci," konečně promluvila dutým hlasem. „Akorát bych někomu ublížila." „Ále nech toho. Byla to NE-HO-DA. Chápeš? Nechtělas jí ublížit a ona to přežije v poho. Tak o co jde? Musíš se prostě naučit to ovládat." Poslala jí modrý kroužek po stole. Mia kolem něj sevřela prsty. Ale místo toho, aby si ho navlékla, otevřela šuplík u skříňky po své pravé ruce, upustila prsten dovnitř a zapečetila šuplík několika silnými ochrannými zaříkadly, která se naučila den předtím. „Co to děláš?" „Nebudu ho nosit. Nebo aspoň ne teď. Ještě nejsem připravená ovládat takovou moc."
ČTEŠ
Bílá Vrána
De Todo... Probraly ji rozčilené hlasy. Snažila se zachytit, co říkají, ale jejich řeč složenou ze skřeků neznala. Opatrně otevřela oko. Ještě je tma. Nad sebou uviděla dvě postavy. Vypadají jako lidé, ale na zádech mají křídla a na rukou i nohou drápy. V...
