Bílá Vrána

22. Nic než vraždy

         Mie začalo bolestivě tepat ve spáncích. Natáhla se na lenošku, dlouhou sukni si rozprostřela kolem nohou jako deku. „Lásko, nevezmeš ještě děti na chvíli děti do lesa? Jsem hrozně unavená a přijde mi, že mají trochu moc energie.

„Jistě, madam." Ironicky se jí poklonil. „Tak šup, šup. Maminka od vás chce mít pokoj. Jdeme si hrát." Bona vypískla a ihned po bratrovi metla zaklínadlo. Not zvedl ruce v obraně, kouzlo se odrazilo a vypálilo díru do koberce. „Nechte si to na ven!"

Raf všechny tři vyhnal a už cestou k lesu začali hrát Změny, magickou hru, ve které se snaží ostatní zasáhnout zaklínadlem měnícím vzhled a sami zůstat stejní.

„Jdou ven." „Neni s nima ta ženská. Sakra." Zach vrazil svému společníkovi facku. Jednak proto, že je mohl prozradit, jednak proto, že ho to prostě baví. „Takhle je to lepší. Je z nich nejsilnější, snáz jí sejmem, když bude zvlášť." Rodina už je skoro v lese. „Jdou sem. Všichni buďte zticha, nikdo nic neudělá, dokud vám nedam znamení, jasný?" „Jasný!" Zaznělo sborově. Po zjizvené tváři se Zachovi rozlil krutý úsměv. Ten samý, který nasazoval pokaždé, než někomu sebral život. „Jen pojďte, dětičky. Konec se blíží."

Rodina došla až na mýtinu nedaleko kraje lesa, aniž by si všimla lidí poschovávaných v roští. Raf už má prasečí rypák, Nothando schytal od dvojčete dlouhé, blonďaté vlasy, které jí vzápětí oplatil plovacími blánami. Jediný, kdo zůstal ušetřen, byla Sina.

Lovci se plíží za nimi. Zach vydává domluvenými znaky rozkazy. Rozmístěte se dokola. Obkličte je. Zaútočte, až dám znamení. Všichni kývali, aby dali na srozuměnou, že pochopili a ujali se svých stanovišť. V duchu si odpočítal minutu, dost času, aby se každý dostal tam, kam měl. Potom spojil dlaně a foukl.

Na soví zahoukání, které se ozvalo, všichni s křikem vyrazili z úkrytů. Strhlo se odporné krveprolití. Lidé sice neumí kouzlit, ale jsou ve velké početní převaze. Nejméně pět na jednoho. Nothando podlehl první. Dva stihl odrazit dobře mířeným kouzlem, ale třetí se mu dostal za záda a podřízl jeho mladé, bílé hrdlo. Po mýtině se rozstříkla krev.

„Ne!" Arsinoe na okamžik zapomněla, že sama bojuje a vrhla se k bratrovi, čímž odkryla záda nepříteli. Jednooký ryšavý muž ji chtěl proklát. Raf ho odmrštil kouzlem, ale tím se sám nestihl bránit. Jednomu z lapků se podařilo strhnout z upírova prstu kroužek s lapisem. Během zlomku vteřiny Rafovi došlo, o co jde a chtěl utéct do stínů. Muži mu zkroutili ruce za záda a podrželi ho v paprsku slunce.

Zařval. Kůže začala hořet, bavlna jeho košile se roztekla. Na mučivou minutu se boj zastavil. Všichni paralyzovaní hrůzou sledovali,jak prohrává svůj boj o život. Části zčernalé kůže se postupně odlupovaly, až se nakonec skácel na zem, kde se ještě pár minut svíjel v agónii, než se rozpadl na popel.

Mia spala na lenošce, vlasy přes obličej, ruka spuštěná přes okraj, když v tom se ozval příšerný křik umírajícího. Okamžitě se probrala. Vyběhla z domu a přes únavu se vznesla do vzduchu, aby mohla letět chránit svojí rodinu. Ani na okamžik nepochybovala, kdo to byl. V hlavě se vrátila do té doby, kdy ztratila rodinu. Něco takového už znovu nedopustí.

Boniny oči rudě zaplály. „Táta!" Zaječela jako bojový pokřik, sebrala bratrův nůž a vznesla se do vzduchu, odkud metala jedno zaklínadlo za druhým. Mezi lovci byli i dva lučištníci, ale neměli šanci zasáhnout dívku, kterou učila létat Kaliina.

Arsinoe se taky urputně bránila, sestra jí kryla ze vzduchu, ale mužů bylo moc. Nakonec si nedala pozor, moc pomalu se otočila a skácela se na zem s nožem v zádech. „Sino! Vy svině!" Bonina kouzla - stejně jako nadávky - začaly nabírat na obrátkách. Lučištníci stříleli jeden šíp za druhým, ale Sawubona se všem elegantně vyhnula. V duchu děkovala za svá křídla, jen díky nim je ještě naživu.

Rudý paprsek magie se odrazil od štítu válečníka a zasáhl dívku do čela. S odpudivým žuchnutím spadla doprostřed planiny. Dětské copánky se rozpletly.

„No, a je to." Zach si oprášil dlaně jako po dobře odvedené práci. „Tuhletu malou vezmem sebou, aby se šéfik nevymlouval na nesmysly. Prostě mu hodíme zdechlinu k nohám jako důkaz a shrábnem prachy.

Najednou ztuhl s pohledem upřeným k obloze. „Ta ženská." Hlesl. Muži začali hořekovat. „No jo. Ještě musíme oddělat jí." „Držte huby! Letí sem." Vysoký ramenatý blonďák, ten, který probodl Arsinoe, pokrčil ramena. „Tim líp, ne? Aspoň nemusíme za ní." Poprvé za dobu, co dělají Lovce, se Zach tváří vyděšeně. „Ničemu nerozumíš!" Rozkřikl se. „Já věděl, že mi na tý prácí něco smrdí. Podrazili nás." Mumlá. „Šéfe? O co de?" „Zahlíd jsem její auru. Je silnější než my všichni dohromady a pořádně nakrknutá." Se strachem v očích se podíval na své muže. „Tahle ženské nás všechny voddělá."

„Ehm-ehm." Zakašlání tak jemné, že kdyby nebyli ztichlí strachem, neslyšeli by ho. Všichni se jako jeden muž otočili tváří v tvář Mie, se kterou lomcoval vztek. „To máš pravdu." Naprosto bezmyšlenkovitě, neplánovaně sáhla do svého nitra a uvolnila tu nejtemnější magii, jakou byla schopná v sobě najít. Zach popadl do náruče Bonino bezvládné tělíčko a proskočil narychlo vyčarovanou bránou těsně předtím, než ho ničivá vlna magie dostihla.

Mrtvá těla kolem Mii popadala na zem,ale ta si jich sotva všimla. Přeskákala několik mrtvol a padla na kolena vedle Arsinoe. V jejích vlasech převládla černá, ale část je pořád zbarvená fialovou - barvou strachu - ještě žije. „Květinko moje. Prober se, prosím." Vytáhla z rány nůž a tu trochu magie, co jí zbyla, vrhla do léčení. Dokázala zastavit krvácení, ale už nemá energii na opravu vnitřních zranění.

Řasy se zachvěly. Arsinoe s námahou otevřela oko. „Mami? Ty jsi taky mrtvá?" „Ne, ne, ne, ne, ne, ne. Tys neumřela. A já taky ne. Jsme pořád tady a živý a spolu." Znovu vyslala magii v marné snaze zachránit dceru. „Nech toho. Na tohle nemáš energii a než dočerpáš novou...budu mrtvá." To, s jakou lehkostí tu větu vyslovila, Miu rozplakalo. Je jí jen deset let! Neměla by být smířená se smrtí, neměla by umírat! Rozhlíží se kolem jako zvědavé děcko, jako by si všechno chtěla ještě před smrtí vtisknout do paměti. Mia jí drží v náručí a jen bezmocně sleduje, jak se další pramen těch kouzelných vlasů mění na černou. „Tys je zabila? Cos to provedla, mami?" „Všichni mrtví nejsou." Ale jsou. - ozval se tichý hlásek v její mysli.

„Mami. Za chvíli odejdu. Jenom mi slib, že nepůjdeš za mnou." Mia se v zoufalství napojila na prameny magie pod lesem. „Vydrž, zlatíčko. Dobiju si kouzla. Pomůžu ti. Nemůžeš umřít! Nemůžeš mě tu nechat!" Další černý pruh. Ty vlasy, které ještě nezčernaly, přešly do bílé – smířenost. Jen jeden jediný tenký fialový proužek ukazuje, že se i bojí zemřít.

„Mami, poslouchej. Mě už nepomůžeš. Jen se na mě podívej." Z jejího hrdla vyšel hořký smích, který se vzápětí změnil na záchvat kašle. „Černá je barva smrti. Mam pár minut." Znovu se prudce rozkašlala. Na ruce, kterou si zakryla ústa, zůstala krev. „Nejspíš ani to ne." „Takhle nemluv. Nemůžu přijít ještě o tebe. Zachráním tě!" „Ne!" Arsinoe zničehonic zvýšila hlas. „To je zbytečný. Radši najdi Bonu!" Znovu se roztřásla záchvatem kašle. Krev jí stekla na bradu. „Ona žije? Kde je?" Musela se ovládnout, aby jí nezatřásla rameny.

„To já nevim. Ten chlap, co jim velel...jí někam odnes skrz bránu. Ještě žila, ale zasáhlo jí kouzlo do hlavy a spadla z docela dost velký.." Další záchvat kašle. "..vejšky. Zkus udělat kopii tý brány, najdi jí! Nemáš moc času."

Teď už se rozbrečela definitivně. Nemůžu tě tady nechat." „Musíš. Mami, prosím! Nenech jí umřít." Vzala mezi prsty poslední barevný pramen, co jí zbýval. „Fialová. Strach." Prudce škubla a kouzlem vlasy spletla do copánku. „Ale já se nebojim o sebe." Uvázala ho Mie kolem zápěstí. „Bojím se o Bonu." Mluví klidným, smířeným hlasem. „Nenech jí umřít, prosím."

Zlehka se usmála a pak se úplně uvolnila. Pramen vlasů na Miině zápěstí zčernal.

Brečela zármutkem a zároveň dojetím, že Sina i ve své poslední chvíli myslela na druhé. Přejela jí dlaní po obličeji a zatlačila víčko. „Omlouvám se, květinko." Zašeptala do tmy.