... Probraly ji rozčilené hlasy. Snažila se zachytit, co říkají, ale jejich řeč složenou ze skřeků neznala. Opatrně otevřela oko. Ještě je tma. Nad sebou uviděla dvě postavy. Vypadají jako lidé, ale na zádech mají křídla a na rukou i nohou drápy. V...
Těch pár dní, co zbývalo do plesu, Mia skoro zapomínala chodit do knihovny. Po večerech šila šaty a snažila se vymyslet, jak vypadat co nejlíp. Kal se jí smála, ale radši se domovu vyhýbala a trávila ještě víc času na střelnici, aby si na ní náhodou nechtěla vyzkoušet líčení, nebo tak něco.
Konečně nadešel den plesu. Mia vyběhla ze školy a hned se letěla připravovat. Vlasy si natočila do velkých vln volně spadajících na ramena, řasy a rty si zvýraznila černou barvou. Vytáhla ze skříně šaty. Jednoduché, bílé, na sukni přecházející do bledě modra s drobnými rukávky jen na zakrytí ramen a velkým výkrojem pro křídla na zádech.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nakonec přistoupila ke kredenci a začala sundávat ochranná kouzla. Když otevřela šuplík – byl tam. Prsten tam pořád leží, přesně jako tehdy. Okamžik, kdy ho viděla naposledy jí připadá tak dávný, jako by snad ani nepatřil do jejího života.
Modrá ocel lehounce svítí. Opatrně kroužek vyndala a natáhla na prst. Okamžitě pocítila silný pocit souznění, jako by jí ty roky kousek chyběl a teď se zase vrátil. Barvu sukně schválně sladila na stejný odstín. „Seš si jistá? Ležel v tom šuplíku čtyři roky. To mělo svuj důvod." Kal se za ní objevila stejně neslyšně jako vždy. Nelekla se. Už je zvyklá. „Mě jenom zajímá, jestli ho Raf pozná. Je takovej chytrej." „Jak myslíš. Jenom nikoho nepodpal, dobře?" Mia elegantně protočila zápěstí. Na konci pohybu dlaň vzplála. "Když jsem ten šuplík zavírala, byla jsem si jistá, že bych sílu ohně neovládla. Ale od té doby jsem se změnila. Teď už na to mám."
Kaliina ráda vidí sestru tak šťastnou.„Původně jsi s Rafem nechtěla nic mít, a teď jsi z něj nadšená." „Hej!" Mia probodla pohledem odraz sestry v zrcadle. „Jsem nadšená z plesu, jasný?" Otočila se. „Fakt nechceš jít s náma? Smát se, jak tancujou jednorožci?" „Prosimtě. Mě na tydle blbinky neužije. Akorát bych vám křenila na rande. Ne, díky." „To. Není. Rande." Procedila skrz zuby.
„Fakt ne? Škoda," ozvalo se ode dveří. Obě se prudce otočily a uviděly vesele se zubícího Rafa. „Já bych klidně zaklepal, ale nejsou tu dveře," dodal omluvně. Harpyje si začala sbírat zbraně. „To je dobrý, ty tam nebyly nikdy." Přehodila si luk přes rameno a zadívala se návštěvníkovi do očí. "Nastavila sem hlídací kouzlo tak, abys prošel. Jinak bysme tě seškrabávali ze stěn." Raf se otřásl odporem. Kal nevypadá, že by si dělala srandu, i když se představou nástěnného upíra očividně dobře baví.
„Můžem jít?" Mia se jen otočila k zrcadlu a začala si upravovat vlasy, ale Kal do ní vrazila ramenem, až upadla Rafovi do náruče. „Můžete. Nefinti se, stejně už to lepší nebude."
Najednou zvážněla. „Jestli se jí cokoliv stane, nedožiješ se rána. Jasný?" Upír ztuhl. Vypadala, že to myslí vážně. Nebo ne? Přísný výraz vystřídal milý úsměv. „Tak běžte." I když je nejmladší, nějak se jí povedlo udávat rozkazy. Raf se uvolněně zasmál, chytil Miu kolem pasu a společně odešli.
Kaliina je dojatě sledovala a připadala si ne jako sestra, ale jako hrdá matka. Ujala se Mii, když k nim přišla jako ustrašená dívka na útěku, pomohla jí přijmout nový domov, chránila ji. A teď sleduje, jak její malá (i když starší) sestřička vylétá z hnízda.
Zatřásla hlavou, aby si projasnila myšlenky. „Vzpamatuj se!" Okřikla sama sebe a vyrazila ne střelnici.
Ples se koná na volném - a především rovném- prostranství před školou. Hudba se line jakoby odnikud, stoly s občerstvením se samy doplňují a Tali, které obvykle osvětlují město, teď létají semtam nad parketem a září různými barvami. Mia zahlédla v davu malého Šallího a vydala se k němu. „Ahoj. Jak se cítíš?" Malý gryf se na ní jen vyjeveně díval. „Co noha, dobrý?" Zavrtěl kotníkem a roztřeseně přikývl. „Hlava bolí...Mě." Zadrhnul se, i když mluví svým rodným jazykem. „To se spraví. Užij si ples, jo?" Podrbala ho na hlavě a otočila se, aby se vrátila k Rafovi, ale on stojí hned za ní s hlavou nakloněnou na stranu. „Kdo to byl?" Mia si uvědomila, že Gríša je jediná řeč, kterou Raf neumí. „Šallí. Upad na skalách, léčila jsem ho."
Ředitelka školy se zvedla a zavládlo ticho. Všichni se jako jeden otočili, aby si vyslechli projev. „Vítejte. Ráda bych náš ples oficiálně zahájila." Mluví pomalu a zřetelně, aby jí rozuměli i ti, co mají s harpyjštinou problém. „Jsem ráda, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu. Ale protože určitě nemáte chuť poslouchat zdlouhavé proslovy, tak jen posledních pár slov: Bavte se a seznamte se!"
Hudba začala znovu hrát a všichni se roztančili. Mia fascinovaně sledovala tanec dráčat. Jejich učitel naštěstí nedorazil. Raf jí chytil za ruku. „Smím prosit?" „No.." Šibalsky se zasmála. „Nikdy jsem netancovala." „To nevadí. Povedu tě." „Si jenom myslíš." Melodie huby je pomalá, ale přesto živelná. „To je..Peli?" Přikývl. Obtočila ruce kolem jeho krku a začali tančit. Nakonec jí přece jen vede.
Peli skončilo a začala hrát mnohem rychlejší melodie. Gryfové nadšeně vyjekli a začali křepčit. „Pojď si radši pro pití. Na tohle máme málo nohou."
Postupně se střídaly písně z různých kultur. Vždy někdo nadšeně zavýskl, když poznal tu svojí. Mia s Rafem se snažili tančit, ale většinou jim to nešlo, tak jen seděli, povídali si a sledovali ostatní.
„Pojď za mnou." Zašeptal jí do ucha, když skončila podivná bublavá melodie ze světa sirén. Následovala ho na skalní výstupek za školou, od parketu krytý keři. Sedli si na skálu a pozorovali hvězdy. „Tohle místo mam ráda. Můžu tu bejt sama, a zároveň jsem dost blízko, kdyby mě někdo hledal." „Já vim. Proto jsme tady."
Trochu se odtáhla. „Kaliina?" „Jo." Rozesmáli se. „Já jí zabiju." Rozeznal v jejím hlase radost, tak Kal snad nic nehrozí. Nerad by přišel o svou přidělenou harpyji.
„Málem bych zapomněl." Sáhl si do kapsy a vytáhl světle modrý vybroušený kámen zavěšený na světle modrém řetízku. „Pro tebe." Nadzvedla si vlasy. Řetízek jí zastudil na krku. „Je krásný. Děkuju." „To je lapis-lazuli." Ukázal jí svůj prsten se zasazeným lapisem. „Chrání nás před světlem. Myslel jsem, že by se ti moh líbit." „Myslel jsi správně." Opřela si hlavu o jeho rameno. Po celém těle se jí rozlilo hřejivé štěstí. I přesto, že na sobě měla jen lehké šaty, by v tu chvíli nemohla cítit zimu.
Naklonila hlavu, aby viděla Rafovi do tváře. Díval se na ni. Jejich tváře od sebe dělili jen milimetry. Raf jí obtočil ruku kolem pasu. Uvědomila si, na co se chystá. Okamžik nato už ucítila jeho rty na svých. V první chvíli se chtěla poddat, okusit novou věc. Ale nějaká část jejího mozku se vzepřela. Začala na ní vřískat: Nech toho! Vždyť ho skoro neznáš! Prudce se odstrčila. „Co si sakra myslíš, že děláš?" Nepočkala si na odpověď a rozlétla se pryč. „Mio! Počkej!" Neohlédla se. „Já vůl!"
