What can I say? Oh, fuck!

Past

Malá dívenka seděla na sedačce v obývacím pokoji a sledovala staršího kluka. Ještě ho neslyšela promluvit. Chodísem skoro každý den, ale nikdy neřekl ani slovo.

Seskočila na zem. Na koberci si hrál její bráška. Vzala postavičku Batmana a zamířila za klukem v křesle.

"Budeš si se mnou hrát?" zeptala se ho a figurku mu podala. Nevěděla, kolik mu je. Uměla počítat jen do čtyř, protože jí tolik je.

"Jak se ti líbí ve škole, Andy?" zajímala se její mamka.

Jen pokýval hlavou.

Dívka stála u křesla a čekala.

Stoupl si. Byl vyšší než ona, ale to bylo jedno. Chtěla si s ním hrát.

"Mluví, jen když musí. A i to je málo," slyšela říct strejdu Ricka.

"Máš ráda Batmana?" otázal se jí Andy.

Přikývla, i když nevěděla, co to ten Batman je. Hlavní bylo, že se s ní baví.

"Chtěl bych být jako on."

"Už půjdu do školy," radovala se dívenka.

"To je fajn. Řekni mi, jak se ti tam bude líbit, až budeš stejně stará jako já," odvětil jí Andy.

"Tobě se tam nelíbí?" zajímala se smutně.

"Ale líbí," usmál se. "Lizzie, bude se ti tam líbit. Budeme tam spolu. Všichni tři."

"Nicky se taky těší," oznámila s úsměvem.

"A kde Nicky je?"

"S taťkou jel k doktorovi. Má kašel," odpověděla.

"Elizabeth, už jdeme domů," zavolala na zahradu její mamka.

"Ještě chvilku, Steph," zaprosil za ně Ben.

"My budeme hodní," zazubila se na ni Elizabeth.

"Dobře," řekla Stephanie a odešla zpět do domu.

Chvíli bylo ticho. Seděli tam na trávníku a dívali se na sebe.

"Budu ti pomáhat," usmál se Andy.

"Nicky," přiběhl k němu na zahradu Andy.

"Co je?" zajímal se Nicholas a vzhlédl od nějaké knihy.

"Kde máš ségru?"

"Proč?"

"Musím jí něco ukázat."

"A co?"

"Hoj, co tu děláš?" přišla Eliz.

"Pojď, našel jsem něco, co se ti bude líbit," vzal ji za ruku a vedl pryč.

"A co?" zajímala se a popoběhávala za ním. Jí je čtrnáct a má sotva metr šedesát. Jemu je osmnáct a měří přes metr devadesát. Při jeho výšce dělá na Eliz příliš dlouhé kroky. To by se dalo za normální chůze skousnout, ale když chvátá, dá se za ním jen běžet. Když celou hodinu tělocviku proběháte, pak už se vám nechce.

"Uteče to?" zajímala se a úplně se zastavila.

"Nemělo by, ale nevím, jestli to najdu na stejným místě," zastavil se i on a chvíli přemýšlel.

"Je to živý?" vyjekla Eliz.

"Doufám, že ještě jo," zasmál se.

"To jako fakt?!"