What can I say? Oh, fuck!

Just a joke.

Seděla na houpačce a jen tak se pohupovala, aby se neřeklo, že tam Mattovi zasedla místo. Sledovala, co se kolem ní děje, ale moc to nevnímala. Přemýšlela, co asi dělá Aaron, a proč se jí ještě neozval. Většinou si volali před tím, než šli spát. Od doby, co přijela sem, nezavolal ani jednou.

„Eliz,“ přiběhl k ní Matthew, „mamka se ptá, jestli nechceš vzít Alexu a mě a jít s námi na procházku.“

„Hned?“ podívala se na něj Elizabeth.

„Jo,“ přikývl blonďatou hlavou. 

„Až najdeš Andyho, tak půjdeme spolu,“ usmála se.

„Dobře,“ vyjekl Matt a odběhl do domu.

Jak to, že jsi ho dneska ještě vůbec neviděla? Musel zase vstávat brzy. Ale kam pak šel? Jsi si jistá, že jsi se dívala všude? Takový obr se přece nedá přehlédnout.

„Babi,“ zvolala Eliz, seskočila z houpačky a zamířila do obývacího pokoje, kde by měla žena sedět.

„Co je?“ usmála se na ní Karen z křesla.

„Neviděla jsi Andyho?“ zeptala se.

„Dneska to říkám asi po čtvrté. Ne. Neviděla,“ odpověděla s úsměvem který, jakoby jí nechtěl zmizet z tváře.

„Jo?“ zarazila se Eliz. „A komu?“

„Jednou ses mě ptala ráno. Po druhé před obědem. Před chvílí se po něm sháněl Matt a ty ses mě teď zeptala po třetí. Celkově čtyři stejné otázky a stále ta samá odpověď.“

„Tak promiň,“ řekla, sebrala se a šla před dům.

Přemýšlela, kam by mohl jít. Jeho auto pořád stálo před domem, takže si byla jístá, že bude někde v okolí. Nemělo cenu mu volat, protože byl stále nedostupný.

Vydala se směrem k Sud Brooku. 

„Juliet, já se s tebou nechci hádat! Potom se mnou nemluvíš, i když jsem nic neřekl,“ slyšela, jak mluví do mobilu. Seděl na staré kládě. „Já jim to řeknu. V čas. Teď by to mohlo víc lidí naštvat, než rozveselit.“

Určitě má holku! Juliet. Slyšela jsi? A podle toho jak s ní mluví, je určitě těhotná, ale ještě to nikomu neřekli. Když bude tátou, nebude mít na tebe tolik času. Bude ti muset stačit Aaron.

„Těch víc lidí, myslíš tu tvojí malou kamarádku?“ ozval se z telefonu štěkavý hlas Juliet.

„Třeba,“ pronesl neurčitě, ale věděl, že u ostatních mu je jedno, jak vezmou to, že odjíždí. Šlo mu jen o to, aby se Elizabeth dozvěděla o jeho odchodu, co nejdéle to jen půjde. Nejlepší by bylo, kdyby to zjistila až ten den. 

„Ta to nějak pochopí. Má toho svýho kluka, tak jí bude jedno, že tam nebudeš,“ jen nad tím mávla rukou.

„Ještě jsem to neřekl ani strejdovi s Benem,“ jmenoval je, aby přestal myslet na Elizinu reakci.

„Musí jim dojít, že u nich nebudeš celý život. Amerika je tvůj domov. Ne Británie.“

„Já nevím, jestli...“ zarazil se v půly věty, když za sebou uslyšel kroky. 

Snažila se být potichu, ale najednou se na ní dívaly jeho modré oči. Z prvu se zdály být vyděšené, ale pak se mračily.

„Ahoj,“ usmála se rozpačitě.

„Ještě ti zavolám,“ řekl, ukončil hovor a mobil schoval do kapsy džínů s dírami na kolenou.

„Víš, že tě celej den hledáme?!“ vyjekla na něj Elizabeth nasupeně.