What can I say? Oh, fuck!

I don't want to see you anymore!

Vešel do kavárny. Táhl se za ním studený prosincový průvan a ochladil celou místnost s několika stoly, z nichž byly obsazeny jen tři. U jednoho seděl starší pár u čaje. Druhý obléhal muž s francouzskými holemi opřenými o jednu židli. A konečně u třetího spatřil mladou brunetku, které se ve vlasech leskly červené proužky. V rukou třímala skleněný hrnek s tmavou tekutinou. Usoudil, že to bude asi horká čokoláda. Teda, byla horká.

Přešel k ní a usmál se. „Ahoj.“

„Ahoj,“ opětovala mu pozdrav, ale neusmála se. Nechtěla. Nebo možná jo, jen nemohla. Musí se ho zbavit. Dostat z hlavy. Půjde to asi hodně špatně, když je tady.

„Jen mě tak napadlo... vlastně jsem dneska ještě ani jednou nepřemýšlel, ale to je teď jedno,“ nervózně se zasmál. „Chtěl bych se ti strašně moc omluvit. Za ten srpen. Za všechno...“

„Mlč!“ ozvala se Eliz smutně.

Zvedl dlaň a položil ji na její, která držela hrnek.

Jen, co ucítila, že se jí dotkl, ucukla, až málem převrátila hrnek a vylila zbytek čokolády.

„Nech toho,“ zavrčela a podívala se mu do modrých očí.

„Promiň.“ Ruku stáhl k sobě.

„Víš, co?“ zamračila se. „Ty si asi myslíš, že když si hvězda, tak ti stačí, aby ses tu zase objevil, a všichni budou skákat, jak ty pískáš. Pleteš se! Možná tě kluci a moje mamka vidějí rádi, ale táta s Nickym by tě nejradši zabili. Nicky mi před koncertem řekl, že kdyby ses náhodou objevil ve stejný místnosti, jako já a nikdo jinej by tam nebyl, tak ať mu dám vědět. A on to vyřeší.“ Eliz se na tváři mihl letmý úsměv.

„Nechci, aby kolem mě někdo skákal. Jen jsem se chtěl omluvit a říct...“

„Zničil jsi mi život,“ pomalu začala zvyšovat hlas. „Ani si nedokážeš představit, čím jsem si potom, co tys zmizel, prošla! Ve škole mi začalo opravdový peklo. Sam pořád chodil vedle mě a mlel pátý přes devátý. Nicky musel do koupelny a zavolal sanitku, ale to jsem nechtěla. Přísahala jsem si, že už se nikdy nepořežu. Jen proto, že kdyby ses náhodou vrátil, abys viděl, že jsem naprosto v pořádku. Jenže jsem to nedokázala a řízla. Hluboko. Doufala jsem, že budu v lepším světě. Vzpomínám si, jak se od dveří ozývaly rány a pak se nade mnou skláněl Nicky. Probudila jsem se v nemocnici. Mamka už měla bříško a byla ze mě nešťastná. Všichni se bály o mě i o ni a to malý. Táta trval na tom, že by bylo nejlepší, kdybych začala chodit k psychiatrovi a domluvili mi sezení každý týden u doktora Zehra. Docela se to zlepšilo,“ po tvářích se jí kutálely slzy o velikosti hrášku. „Potom se narodila Christine. Mamka se mě zeptala, jak bych chtěla, aby se malá jmenovala. Navrhla jsem Christine Denise. A víš proč?“ odmlčela se.

Všichni čtyři zákazníci a dva zaměstnanci kavárny se na ně dva dívali. Nikdo neřekl ani slovo. Nikdo se ani nehnul. V tuhle chvíli by bylo slyšet spadnout špendlík.

„Christine, jako Christian, protože ten jedinej byl schopnej si se mnou dopisovat. Volat. Jemu jsem dala jako jedinýmu i svoje nový číslo,“ skoro křičela. Bylo jí jedno, že mají diváky. Hlavně, když ze sebe dostane něco, co jí nebude táhnout zase zpátky na dno.

„Já ti psal každej den. Ani jednou si mi neodepsala. Mohla jsi mě třeba poslat do prdele, ale ty nic. Ani čárka.“

„Prvně jsem navrhovala Drew, ale pak mi přišlo lepší Denise. Drew jako Andrew a Denise jako Dennis. Andew Dennis. Nicky měl taky možnost vymyslet jí jméno. A víš, jak se jmenuje? Christine Drew. Prvně jsem měla strach, že se ozvou starý rány a já skončím zase v kaluži krvi, protože to nezvládnu. Doktor mě zásoboval práškama a já si začínala budovat vztah se Samem. Když jsem s tou malou byla delší dobu a zvykala si na ní, došlo mi, že kvůli takovýmu malýmu tvorečku nemůžu myslet na ty žiletky, co se mi každou noc objevovaly ve snech. Pomáhala mi přežít. A jsem strašně ráda, že je to moje sestřička, i když je mezi námi skoro sedmnáctiletý rozdíl. S Benem a Rickem jsem moc nekomunikovala. Nebylo to kvůli tobě, ale kvůli tomu, že jsem je většinou potkala jen ve městě a neměla jsem tolik času. K nim jsem za celý ty roky nevstoupila, protože to byla samá vzpomínka a doktor mi vzpomínat nedoporučoval.“ Vstala a začala si oblékat svůj kabát. „Byla tu Chris, Sam a kluci, rodiče a Nicky. Ty NE! Došlo mi, že mám plno lidí, kteří mě mají rádi a milují mě, tak proč bych vzpomínala na jednoho kreténa, kterýho jsem znala celej život, jednou s ním šukala a on pak zmizel? Taky dokážu napsat dopis a odjet. Proč bych to ale dělala?“ Na stůl vysypala několik mincí a opustila kavárnu. Stále plakala, ale cítila, jak se jí trochu ulevilo.