Všude byly známky nadcházející zimy. Holé stromy, chladný větřík a první letošní sníh. Ulice Londýna se nevyldňovaly. Stále po nich chodilo stejné množství lidí. Vánoční Londýn je stále tím nejromantičtějším místem.
Po Tower Bridge kráčel mladý pár s vínovým kočárkem, kde se schovávala teple oblečená holčička.
„Támhle jsou Eliz se Samem!“ vykřikla naproti nim jdoucí dívka a rozběhla se k nim. „Ahoj,“ usmívala se. Dlouhé černé vlasy měla zapletené do copu na stranu. „Jsem vaše fanynka. Mohli byste se mi podepsat?“ Z kabelky vytáhla zápisník s obalem Snoopyho.
„Pro?“ podíval se na ní černovlasý mladík. Oči měl stále jako první den, co se ti dva potkaly schované za oponou vlasů.
„Lily,“ vypískla dívka.
Oba dva se jí podepsali, vyfotili se s ní a mohli pokračovat domů.
„Nezapomeň, že jí musíme vrátit,“ ozval se Sam.
„Já to vím,“ řekla lehce nešťastně.
„Lizzie, budeš s ní i zejtra. A další dny. Vyzvedli jsme si jí v devět ráno a je...“ podíval se na hodinky na svém levém zápěstí, „sedm večer.“
„Víš, co jsem ti říkala o tý Lizzie. Prostě mi tak neříkej!“ obořila se Elizabeth.
„Promiň,“ řekl a pohladil ji po hřbetu ruky, svírající madlo kočárku.
„Čau mami,“ pozdravila brunetka s červeným melírem a spolu se svým přítelem a kočárkem vstoupila do haly, kde si na věšák pověsila kabát a zula si kozačky po kolena.
„Ahoj,“ ozval se z obývacího pokoje hlas její mamky.
Elizabeth svlékala dívence bundičku a botičky. Pak si ji vyhodila do nářuče a v závěsu Sama vyšla do obýváku. Posadila se na gauč vedle Stephanie.
„Vracíme Chris v pořádku. Žádné omrzliny, žádné odřeniny. Akorát má špinavé ruce, ale nikdo neví od čeho. Nepodařilo se nám to umýt,“ oznámila a holčičku jí podala.
„Skvělý,“ usmála se na ně Steph a malé Chris věnovala polibek do vlasů.
„Kde je táta?“ zajímala se Eliz.
„Ve studiu. Pracuje na nějaký písničce s Jayem.“
„Aha,“ usmála se a podívala se na Sama. „Budeme tu ještě chvíli nebo jdeme domů?“
„Jak chceš,“ pokrčil rameny na znamení, že je mu to jedno.
„Tak jdeme,“ rozhodla a zvedla se. Rozloučila se s mamkou a svojí malou sestřičkou. Obuli se a oblékli si kabáty a vydali se cestou do jejich bytu.
„Asi bych ti měl něco říct,“ ozval se Sam, ale Elizabeth ho nenechala. Místo toho zrychlila do kroku a zastavila se před tabulí s událostmi, co se ve měst budou dít.
„26. 12. tu budou Black Veil Brides? To jako fakt?!“ Téměř křičela. „Když už si odletěli do tý Ameriky, tak si tam mohli klidně zůstat!“
„Eliz,“ vzal ji za ramena. Nepodívala se na něj. Stále sledovala plakát nadcházejícího koncertu.
„Samueli,“ vyjekla najednou. „Co to, sakra, má bejt?!“ Ukázala na spodní čtvrtinu papíru, kde byl natištěn název Gods of Death a nad ním bylo napsáno: Předkapela.
„Já to jaksi zapomněl oznámit. Chtěl jsem to říct, co nejšetrněji, ale pořád jsem nemohl najít tu správnou chvíli,“ začal se obhajovat Sam.
ČTEŠ
What can I say? Oh, fuck!
ФанфикDcera Nathana Sykese, britského popového zpěváka, a jeho manželky Stephanie, už od mala miluje tvrdou hudbu a vyrůstá nedaleko Andyho Biersacka, kterému v pěti zemřela matka, otec o něj nestál a dostal se za svým strýcem, žijícím v Londýně. Příběh v...
