What can I say? Oh, fuck!

Happy New Year!

Malým prostorem úklidové komory nemocnice se rozezněla vyzváněcí melodie. Mladík si prvně zapnul kalhoty a teprve pak vzal mobil a přijal hovor.

„KDE JSI?“ křičel dívčí hlas na druhém konci.

„Já jsem v nemocnici,“ odpověděl blonďák. „Ale jestli tě zajímá, kde je to malý stvoření, tak by měla bejt v kavárně,“ dodal, když se dívka nadechovala k dalšímu křiku.

„Ale tady není,“ oznámila. V hlase jí zněla panika.

„Nechal sem jí s Andym,“ řekl v klidu. „Hele, moje dítě to není a taky jsem zjistil, že bude lepší, když už mi jí nebudeš nechávat samotnou.“

„Jonathane, jsi pěknej parchant.“ Zavěsila.

Na sedačce seděla světlovlasá dívenka, zaměstnaná slunečními brýlemi ve svých ručkách. Vedle ní dřepěl brunet a sledoval ji, zatím co jeden z jeho kamarádů vypadal, jako by se měl každou chvíli složit k zemi.

„Ahoj,“ řekl do mobilu, který nestačil vypustit ani první tóny melodie.

Ashley na něj upřel zamračený pohled.

„Kde je?“ zajímala se dívka.

„Tady,“ řekl prostě Andy a díval se, jak se Christine dopracovala k ručičce brýlí v ruce a zbytku v druhé.

„A tady je kde?“ zavrčela Elizabeth.

„V hotelu. Jestli si ještě pamatuješ, jak se sem jde,“ odpověděl s úsměvem.

„Dobře,“ ozvala se a zavěsila. Během minuty se objevila v hotelové hale. Než se vydala k recepci, nakoukla do salonku. První, co uviděla, bylo pět tvrdě vypadajících mužů s jednou malou holčičkou. Vypadali spíš, jako by ji někde sebrali a chtěli ji vychovat podle nich, ale nějak jim to nešlo.

„Ahoj,“ pozdravila všechny.

Christine k ní zvedla modrozelený pohled a usmála se, ale hned se vrátila k něčím rozbitým brýlím. To bylo snad poprvé, kdy jí zajímala více nějaká věc, než skutečnost, že se objevila její starší sestra.

„Ti řeknu, že je strašně roztomilá. Taky bych chtěl takovou malou princeznu,“ ozval se Jinxx s úsměvem od ucha k uchu.

„To si jí ještě nezažil, když se má jít spát,“ zasmála se Eliz. Přešla k sedačce, na které mimo Christine seděl i Andy. „Musíme jít domů. Táta tě chce vzít za babičkou,“ oznámila dívence a natahovala k ní ruku.

Holčička místo toho, aby ji přijala a poslušně následovala dívku domů, vzala dlaň Andyho a schovávala se za jeho paží. „Nechci!“ Protestovala.

„Christine,“ oslovila jí Elizabeth přísně. Ani to však nezabralo.

„Ne!“

„A když půjdu s tebou?“ otázal se jí Andy.

„Tak jo,“ rozzářila Christine.

Eliz nic neřekla. Jen pomohla Christine do bundy a vzala ji za ručku. Andy se zvedl a s berlemi se vydal s nimi.

„Ahoj,“ rozloučila se s ostatními kluky. Chris jim zamávala a všichni tři mířili pryč z hotelu.

„Co máš v plánu na Silvestra?“ otázal se po chvíli ticha Andy.

„Ráno se vzbudím, pomůžu mamce s přípravou na večer a pak se půjdu někam vopít,“ popsala Elizabeth.

„A nechtěla bys společnost?“ zeptal se a zářivě se usmál.

„Vezmu s sebou Jonathana. Sice si nejsem jistá, jestli mě nenechá někde v nějakým baru a nezmizí s nějakou holkou, ale i tak to bude fajn,“ pokývala Eliz hlavou a koutkem oka sledovala, jak se Andyho obličej změnil z usmívajícího na zamračený.

„A nechtěla bys radši přijít na Silvestrovskou párty do Bonapatre? Mělas to tam ráda.“

„Nevím,“ řekla zamyšleně.

„No tak,“ pronesl jako žadonící dítě.

„Uvidím. Hlavně, když kvůli tomu nebudu muset lézt oknem. Dolů to jde dobře. Za střízliva. Ale nahoru s pár panáky v sobě už to taková legrace není,“ usmála se Elizabeth.

„Já to musel lézt dvakrát do měsíce,“ obořil se Andy. „Tak nevím, proč si stěžuješ.“

„Musel?“ zopakovala nevěřícně.

„Jo. Já nevím, kdo mi volal většinou v jednu ránu ráno, že nemůže spát, abych přišel.“

„To bylo výjimečně.“

„Dvakrát do měsíce. Jinak skoro každej tejden,“ zasmál se.

Vešla do prostorné místnosti, která se plnila lidmi. Snad tři hodiny vybírala, co si vezme na sebe. Nakonec to zúžila na dvoje šaty, jedny džíny s volným tričkem a šortky s tílkem. Vyhrály džíny. Jednak proto, že kdyby si vzala šaty, musela by k nim volit nějaké přijatelné boty. Rozhodně na podpatku. V šortkách by jí byla zima. A taky proto, že šla pěšky, aby nezrušila auto od táty.

Rozhlédla se kolem a pohled jí zůstal na dvou mladých mužích v černé. A bílé. Sádře. Rozepnula si kabát a dala jej do něčeho, čemu se říkalo šatna. Problém byl ten, že tam nebyl ani jeden věšák a všechny bundy a kabáty byly složené na několika stolech v hromadě, ve které by se nikdo nevyznal. Dívka, která se o to starala, v tom ale pravděpodobně měla pořádek.

„Čum,“ šťouchl do Andyho CC. Sledoval nějakou blondýnku, co si právě svlékla tričko a dala na odiv svou průhlednou podprsenku.

„Ahoj,“ všiml si brunetky s červenými proužky a usmál se na ni.

„To je podívaná,“ zasmála se u CCho ucha a položila mu ruku na rameno.

„Ty pičo,“ vypadlo z něj akorát.

„Takže si přece přišla,“ usmíval se Andy.

„Vlastně jsem se rozhodla až před několika minutami,“ zalhala Eliz.

„Věděl jsem, že přijdeš,“ zasmál se. Teprve teď si Elizabeth všimla těch plamínků v jeho modrých očích, které zapaloval požitý alkohol.

„Kolikátý máš to pivo?“ zajímala se a ukázala na kelímek v jeho ruce.

„Třetí,“ odpověděl a kelímek jí podal. „Se napij.“

„Díky,“ upila.

Vzal ji za ruku a přitáhl blíž k sobě. „Už jsem ale stačil vypít půlku vodky,“ ušklíbl se. „Co bys řekla, kdybych tě příští rok vzal do New Yorku?“ Ruku jí obmotal kolem pasu.

„Řekla bych, že už bys neměl pít,“ zasmála se.

„Je úplně jedno, jestli jsem pil nebo ne. Dám ti vybrat,“ odmlčel se, aby si mohl urovnat myšlenky. „Buď si tě prvně vezmu a pak pojedeme do New Yorku, anebo prvně pojedeme do New Yorku a pak si tě vezmu.“

„Co třeba vrátit se do Ameriky a bejt kamarádi?“

Našpulil dolní ret a nasadil smutné oči. Takhle možnost se mu vůbec nelíbila. A ani nebyla na vybranou. „Bez tebe nikam nejedu.“

„Bude stačit pár skleniček a budeš v letadle raz dva,“ usmála se Eliz.

Miloval ten její úsměv. I smích. Miloval ji úplně celou. Aniž by se nadál byly jejich rty spojené v jedny. Nejlepší na tom bylo, že plně spolupracovala.

„Šťastný nový rok!“