What can I say? Oh, fuck!

There is a letter.

*Píp, píp, píp*

*Hudba*

Na nočním stolku vyřvával jak budík, tak i mobil. Oba dva ukazovali sedm hodin ráno. Postava ležící na posteli se rozmáchla rukou a budík se roztříštil o podlahu na kousky. Mobil ale stále vyzváněl.

Se zabručením se na posteli posadil rozcuchaný černovlasý mladík a mobil vypnul. Brzké vstávání mu nedělalo dobře a ke všemu ho rozčilovalo. Vstal a oblékl se. S česáním si nedělal strarosti. Vlasy si jen prohrábl rukama. Do kapsy si dal mobil a vzal si poslední kufr, který tu včera nechal kvůli Lizzie, aby si myslela, že jede s ní. Nechtěl jí lhát. Jenže se nedokázal dokopat k tomu, aby jí řekl pravdu.

Sešel dolů. 

Ricky je v práci a Ben asi ještě spí. 

V obývacím pokoji vzal kousek papíru a napsal na něj vzkaz, který potom magnetem připevnil na lednici. I s kufrem v ruce opustil dům, zamkl a klíč od domu prohodil poštovní schránkou ve dveřích. Nasedl do auta a odjel na letiště.

Přál si, aby s ním Lizzie komunikovala, třeba přes Facebook. Bylo mu ale jasné, že to nepůjde tak lehce. Teď jí láme srdce a ona o tom ještě ani neví. Bude ho nenávidět. Do konce života. Jestli se někdy vrátí, už mu nikdy nebude věřit.

Když říkal, že jí miluje, myslel to vážně. Od srdce. Potom se prostě sebere a odletí si do Ameriky. Bez jedinýho slova.

Zastavil na parkovišti. Vypnul motor. Seděl za volantem a díval se před sebe. Přemýšlel, jestli vystoupí, nebo se vrátí a bude s Eliz.

„Čau,“ pozdravil Jinxx a poplácal příchozího kamaráda po rameni. „Tak vám povim, že jsem šel spát před pěti hodinama. Doufám, že mě když tak vzbudíte,“ zasmál se a šel k bráně.

Už hlásili jejich let. 

Nastoupili do letadla, které vzlétlo na čas a mířilo za oceán. Do Ohia s mezipřistáním v New Yorku.

Vstal a zamířil do kuchyně, že si udělá snídani. Dal vařit vodu na čaj a přešel k lednici. Otevřel ji a vyndal slaninu, vajíčka a mléko. Když ji zavřel, všiml si, že na dvířkách visí vzkaz napsaný ve spěchu.

Až přijde Lizzie, nech ji jít do mého pokoje. Má tam omluvu.

Klíč od domu jsem prohodil schránkou. Je u dveří.

Nevím, jestli se ještě vrátím.

Sbohem. Andrew.

Odešel? Kam šel? Proč nic neřekl? Jak dlouho tohle plánoval? Neměl dnes jet s Elizabeth do Manchesteru? Musí si promluvit s Rickem, až přijde domů. Jestli o tom náhodou něco něvěděl.

Nasnídal se a umyl nádobí. Pak se přemístil k vstupním dveřím a opravdu. Na koberečku ležel klíč. Vzal ho a schoval do zásuvky stolku, který stál vedle dveřích. 

Sedl si na gauč a zapnul televizi. Asi za pět minut se domem rozezněl zvonek od dveří. Šel otevřít.

„Ahoj,“ usmívala se na něj Eliz.

„Ahoj,“ snažil se vykouzlit úsměv i on.

„Andy ještě spí?“ zajímala se a prošla okolo Bena dovnitř.

„Jo,“ vyjekl snad až moc rychle.

Eliz ale jakoby ho neslyšela vydala se známou cestou do Andyho pokoje. Opatrně otevřela dveře. Zmrzla na místě. Pokoj byl prázdný. Poličky na stěnách nenesly jedinou věc. Pootevřenými dvířky skříně se dalo zjistit, že v ní není jediný kus oblečení. Na psacím stole stála akorát lampička. Plakáty na stěnách stále visely a postel byla ustlaná.