What can I say? Oh, fuck!

The biggest mistake in life

Vzbudila se s neuvěřitelnou bolestí hlavy a v puse měla jako na Sahaře. Pomalu rozlepila jedno oko a spatřila bílý strop. Nebylo na něm nic divného. Jenže v ložnici, kterou obývá se Samem, je žlutý strop. Otevřela i druhé oko a rozhlédla se po pokoji, kde se nacházela. V neznámém pokoji se rozkládala velká postel, na níž ležela, skříň u stěny, stolek s televizí naproti posteli a dvě křesla v rohu místnosti. Dvoje dveře a jedna prosklená zeď.

Posadila a v tu chvíli se jí zvedl žaludek. Teprve pak si uvědomila, že je úplně nahá. Na podlaze se od jedněch dveří k posteli povalovaly kusy jejího a klučičího oblečení.

Vzpomínala na včerejší večírek. Jenže si nevzpomínala na nic víc, než na dobu, kdy si dávala šestého panáka vodky a někdo jí naléval nějakou načervenalou tekutinou. To mohlo být kolem jedné hodiny ráno, protože jí Sam říkal, že si jde lehnout. Pak jen tma.

Vstala a sebrala první tričko, které jí přišlo pod ruku. Nebylo její. Tričko bylo černé s potiskem Black Veil Brides. Oblékla si ho.

Na nočním stolku začal hrát mobil, který též nebyl její. Na obrazovce svítila fotka muže s dlouhými hnědými vlasy a zářivě modrýma očima. Pod ní stálo: Volá Ricky.

Že si neudělala to, co si myslím?

Vzala za kliku druhých dveří a objevila se v koupelně. Podívala se na sebe do zrcadla. Modré oči podlité krví a rozmazaná řasenka. Hnědé vlasy jí trčely okolo obličeje, který byl bílý.

„Už nikdy nebudu pít!“ rozhodla se a rychle se otočila k toaletě, před kterou padla na kolena a vyzvrátila všechno, co měla v žaludku.

Stál na balkóně zachumlaný v kabátě a kouřil asi pátou cigaretu. Hlava ho už skoro nebolela, ale pořád přemýšlel, co se včera stalo. Věděl, že s Eliz mluvil, ale nevzpomínal si, co jí říkal. Ani nevěděl, jak se dostal do hotelu. A už vůbec, jak se mohl probudit v posteli vedle ní.

Z pokoje za sklem se ozvalo jeho vyzvánění. Zhasl cigaretu a potichu vešel zpátky dovnitř.

Postel byla prázdná, ale věci na zemi se válely pořád. Z nočního stolku vzal mobil a hovor přijal.

„Ahoj, strejdo,“ ozval se.

„Ahoj, Andy, nepadlo nás, jestli by ses nechtěl zastavit, pokud máš čas. Dlouho jsme se neviděli,“ zněl z druhé strany hlas Rickyho.

„Čas bych měl,“ pokyvoval Andy hlavou a zaposlouchal se do zvuku z koupelny.

„Co kdybys přišel na oběd?“ zajímal se Ricky.

„Jo to by šlo. Hele, musím končit. V koupelně si napouštím vanu. Uvidíme se ve dvanáct.“ Zavěsil. Přešel ke dveřím do koupelny a než je otevřel, slušně zaklepal.

U umyvadla stála brunetka a oplachovala si obličej. Měla na sobě jeho tričko, které si včera večer oblékl, když ho kluci vytáhli na tu párty. Rozepnul si kabát a dal tak na odiv svůj nahý hrudník.

„Moh' by ses obléct?“ podívala se na něj Elizabeth modrýma očima, které dlouho nevydržely na jednom místě.

„Sem oblečenej,“ bránil se s pobaveným výrazem ve tváři.

„Tak si zapni tu bundu,“ zamračila se Eliz.

„Nezbláznila ses? Vždyť se tu topí,“ usmíval se a kabát si úplně svlékl. „A mimochodem,“ dodal a podíval se na ni, „máš moje tričko, takže se nemám do čeho obléct.“

„Máš málo oblečení? Ty? Taková hvězda?“ odfrkla si a prošla okolo něj tak, aby se ho nedotkla, do pokoje, kde měla své oblečení.

Všechno posbírala a opět se vrátila do koupelny. „Můžeš uhnout?“

„Proč?“ Stále se usmíval a díval se na každý její pohyb. Jak mu její přítomnost a vždy načasované hlášky chyběly.

„Abych mohla zavřít ty dveře,“ hodila na něj nevraživý pohled a strčila do nich.

Odstoupil a sledoval, jak se dveře zavírají. Otočil se a přešel k posteli, kam hodil mobil, který se opět ozval. Tentokrát přišla esemeska.

Hele, kámo, před chvílí mě vzbudil telefonát od Jakea. Mám ti vzkázat, že bys měl Eliz, co nejdřív vrátit, nebo budeš mít problém. -CC

 

Mobil vložil do kapsy a posadil se do jednoho z křesel. Ještě že Juliet musela zpátky do LA kvůli tomu svému turné. Pomyslel si a promnul si spánky. Docházelo mu, v jaké ošemetné situaci je.

Nachází se v hotelovém pokoji ve městě, kde vyrostl, s dívkou, se kterou vyrostl, miloval a miluje pořád. A pak je v hotelovém pokoji v Londýně, daleko od Los Angeles, kde má svůj domek s milující přítelkyní a dvěma kočkami.

Na obličeji mu přistálo černé tričko. V místnosti se objevila Elizabeth a hledala svůj mobil.

„V osm něco zvonilo pod postelí,“ ozval se Andy a tričko si přetáhl přes hlavu.

„A co hrálo?“ zajímala se Eliz.

„Nevím. Něco jako vykleštěnej chlap,“ odpověděl Andy.

„Esemeska,“ řekla brunetka a než si stačila kleknout, aby se podívala pod postel, ozvala se její vyzváněcí melodie.

„Never gonna’ change my mind; We can leave it all behind; Nothin’s gonna’ stop us; No not this time!; So take your hand in mine; It’s ours tonight; This is a Rebel Love Song.“

„Ahoj, mami.“ Přijala hovor dřív než se mohlo ozval víc z písničky, kterou zrovna teď nepotřebovala slyšet.

„To je moje písnička v tvým mobilu?“ vykulil na ni Andy své modré oči.

Zvedla ruku a ke rtům si přiložila prst na znamení, že má mlčet.

„Eliz,“ ozval se z mobilu zaskočený hlas Stephanie.

„Co potřebuješ?“ otázala se jí její dcera. Nikdy si tolik nepřála, hovor ukončit, jako právě v tuto chvíli. S mamkou si povídala strašně ráda, ať už přes mobil nebo u nich doma, ale zrovna teď přemýšlela, jak se nejrychleji dostat z tohoto hotelového pokoje na ulici a tam zjistit, kde vůbec je.

„Potřebovala bych, jestli bys nemohla dneska večer pohlídat Christine. Jdeme na nějaký večírek,“ vysvětlila Stephanie.

„Večer?“ povzdechla si Eliz.

„Máš už něco v plánu?“ zarazila se Steph.

„Ne. Nemám. Ale teď nemám moc času. Ještě mi dej vědě, kdy mám přijít.“ Přerušila hovor a šla se podívat, kdo ji psal.

Operátor. Tak nic.

„Ty máš jako vyzvánění Rebel Love Song? Já myslel, že zpěváka Black Veil Brides nenávidíš. Teda aspoň si mu to včera řekla a taky je to jediná věc, kterou si z vašeho rozhovoru pamatuje,“ prsty si prohrábl vlasy a nespouštěl z ní pohled.

„Ta sláva ti nějak leze na mozek. Právě si o sobě mluvil ve třetí osobě,“ podívala se na něj Eliz zamračeně.

„Fajn, tak nenávidíš MĚ. Ale mám jednu otázku,“ odmlčel se. „Co se včera stalo? Protože já si od tý doby nic nepamatuju.“

„Ty se mě ptáš, co se stalo? Já mám vokno už od chvíle, kdy mě tam někdo něčím nalejval!“ vrčela jako rozzuřený pes. „Já si ani nepamatuju, že jsem s tebou mluvila. Celej večer jsem se ti snažila vyhejbat a nakonec se probudím tam, kde chci bejt nejmíň a otázka, co se stalo včera, je na mě?“ Pomalu zvyšovala hlas.

„Dobře, tak na to zapomeneme a budeme kamarádi, Lizzie-“

„Jmenuju se Elizabeth!“ skočila mu do řeči.

Vstal a přešel blíž k ní. „Elizabeth Jessico Sykesová,“ oslovil ji, „možná mě nenávidíš, já se vlastně taky nenávidím, a asi mi nebudeš věřit, ale pořád tě miluju.“

Ruce obmotal kolem jejího pasu a přitiskl si ji blíž k tělu. Nebránila se. Sklonil se k jejím rtům. Dělilo je od sebe jen několik centimetrů.