What can I say? Oh, fuck!

Photos

Seděla v ordinaci na židli a sledovala, jak lékař dává Andymu sádru.

Je jasné, že kdyby se nevrátil, tak by se to nestalo. Ale teď přemýšlela spíš o sobě. Kdyby se na tom večírku neopila, nic by se mu nestalo. Kdyby mu nedala své číslo, nic by se mu nestalo. A kdyby mu nekývla na schůzku, nic by se mu nestalo.

Došlo jí, že ne všechno je vlastně jeho vina.

„Nějakou dobu na to nestoupejte,“ řekl lékař, čímž probral Eliz ze zamyšlení.

„Už jsem měl zlomený i horší kosti než nohu,“ usmál se Andy. Vyfasoval berle, rozloučil se s lékařem a za doprovodu Elizabeth opustil místnost.

Šli dlouhou nemocniční chodbou k východu.

„Eliz, Eliz,“ volal na ně mužský hlas.

Brunetka se ohlédla a spatřila známou blond hlavu.

Mířil k nim Jonathan, který ještě jedné zdravotní sestřičce gestem naznačil, aby mu zavolala.

„Co se ti stalo?“ podíval se na Andyho, berle a jeho zasádrovanou nohu. „No nic,“ pronesl okamžitě a otočil se k Elizabeth. „Měla bys vidět KKe. Chudák,“ pronesl tónem, který naznačoval, že se snaží nesmát.

„Co tu děláš?“ zajímala se Eliz a zamračila se na něj.

„Já jsem tu byl s KKem,“ řekl jako samozřejmost.

„To bylo před víc než hodinou,“ oznámila mu.

„Já neřek', že tu jsem s ním, ale že jsem tu byl. Musel jsem se vrátit. Vidělas jí?“ otázal se a podíval se za dívkou, která už odešla. „To byla roštěnka,“ usmál se a v očích mu zajiskřilo.

Eliz protočila panenkama, zatím co Andy se zasmál.

„A co tu děláš ty?“ hodil na ni Jonathan podmračený pohled.

„Já jsem tu...“ Odmlčela se. Co mu má říct? Vyspala jsem se s Andym. Dala mu číslo. V kavárně ho seřvala a pak si kvůli mně zlomil nohu, když nezachraňoval. No jo! On mě zachránil. Zase! Kdyby za mnou nešel, tak by mě to auto smetlo!

„Náš hrdina,“ zasmál se Jonathan a poplácal ji po rameni. Andymu věnoval úsměv a vydal se pryč. „Jo,“ vyjekl a ještě se otočil. „Abych nezapomněl. Bejt tebou, tak domu nechodím. Sam je lehce podrážděnej.“ Smích. „Vlastně je dost nasranej. Asi si myslel, že by s tebou vo tý párty mohl provozovat ten váš sbližovací kousek, ale tys šla s jiným.“ Mávl a zmizel.

Cítila, jak se jí červenají tváře. Opravdu měla chuť ho zabít. A poslední dobou to bylo čím dál častěji.

„Docela se mi líbí,“ usmíval se Andy a vysloužil si tím Elizin vražedný pohled.

Rychlými kroky chtěla co nejdřív opustit tuto budovu. Neměla s ní moc dobré vzpomínky. Pach dezinfekce jí nikdy nedělal dobře. A když v ní je i Jonathan, bála se, aby ji nevyhodila do povětří.

„Počkej,“ houkl na ní Andy a pomocí berlích se jí snažil dohnat. Povedlo se mu to až před vchodem, kde se zastavila a nadechovala se čerstvého studeného vzduchu.

Ozvala se ta důvěrně známá písnička a Eliz si přiložila mobil k uchu.

„Už jdu. Jsem tam do pěti minut.“ Podívala se na Andyho. „Nebo spíš do deseti,“ dodala a mobil zase schovala do kapsy kabátu.

„Stephanie,“ ozval se Andy a dal se pomalu do pohybu, stejně jako Eliz.

„Jo. Úplně jsem zapomněla, že mám hlídat Christine.“