What can I say? Oh, fuck!

Sam

Budík jí probral ze snu. Byl tam. Stejně jako ty noci před tím.

„Škola volá,“ klepal na dveře jejího pokoje Nathan. Za chvilku se to samé ozvalo i u vedlejšího pokoje.

Nechtělo se jí vstávat. A už vůbec se jí nechtělo jít do školy. Nejradši by tu zůstala a pokračovala ve svém pokusu umřít, což se jí pořád ještě nedařilo. Věděla, jak to vyřešit rychle, ale už dvakrát mu slíbila, že toho nechá. Chtěla to dodržet, aby, až se vrátí, viděl, že to vydržela. A žiletku použila jen k tomu, k čemu je určená.

„Elizabeth,“ křikl její otec.

„Už jdu!“ oplatila mu stejným tónem. Vylezla z vyhřáté postele a zamířila si to rovnou do koupelny.

Ve stejnou dobu opustil svůj pokoj i Nicky. Jakmile si všiml své sestry, vzal čáru a zabouchl za sebou dveře od koupelny.

„Nicholasi! Ty proradnej parchante!“ bušila na dřevo Eliz.

„Co se tam děje?!“ ozvalo se zezdola.

Eliz se sebrala a došla se nasnídat. S nikým moc nemluví. Jen když musí. Stejně jako na začátku Andy.

„Uvidíme se po škole,“ rozloučil se Nathan se svými dětmi.

„Čau,“ mávl mu Nicky.

Eliz prostě šla. Šla tam, kde ji nikdo neměl rád. Plno lidí tu poslouchá rock, metal. Ale jen na ni si ukazují prstem. Nikdy nechápala proč. 

Andy na tom byl podobně. Jenže on si toho uměl nevšímat. A právě to ona nedokáže.

Vstoupila do haly a zamířila si to ke své skřínce.

„Viděli jste toho novýho? Není špatnej, ale asi to bude stejnej magor jako ta holka z desátýho ročníku,“ uslyšela mluvit nějakou blondýnu. „Mimochodem, už jí tam někdo nechal pár vzkazů.“

„A co je na nich,“ zajímala se vedle jdoucí brunetka.

„Nic novýho,“ mávla nad tím blondýna rukou.

Elizabeth dál pokračovala v cestě. Došla ke své skřínce a protože se nedívala před sebe, vrazila do nějakého kluka.

„Pozor,“ řekl. Nezněl naštvaně. Spíše pobaveně.

„Můžeš uhnout? Chtěla bych si tam dát tašku,“ mračila se na něj Eliz.

„Ty jsi ta emo holka, co všechno řeší žiletkou?“ podíval se na ni kluk. 

Eliz došlo, že ho tady ještě neviděla. 

Černé vlasy poházené po obličeji, z pod kterých prozařovaly modré oči. Ty jeho byly o několik odstínů tmavší než Andyho. Tričko s Motionless in White a černá mikina na zip. Prošoupané džíny s roztřepenými nohavicemi zdobil černí pásek s ostny.

Neodpověděla mu. Čekala až se uráčí uhnout a umožní jí tak přístup do její skřínky. 

Sáhl na kovová dvířka a sundal z nich pár papírků.

„Doufám, že brzo zajedeš moc hluboko a vykrvácíš,“ přečetl první papírek. „Hezký holky se neřežou. Tak v tom pokračuj... Andrew ti nebude pořád stát za zády. I on se na tebe jednou vysere, děvko.“ Přestal číst, když si všiml, že se brunetce před ním po tvářích koulí slzy o velikosti hrachu. „Už to udělal,“ odtušil. Na lidský trápení měl čich.

„Co ti je do toho!“ vyštěkla na něj Eliz. „To si klidně nech a teď vypal,“ strčila do něj a on ustoupil. Se škubnutím otevřela dvířka skřínky, hodila dovnitř svou tašku a odešla do třídy.