Lyžařský zájezd [Magcon] ✔️

~2~

,,Laro, vstávej," budila mě, podle hlasu, máma.

,,Jojo, mami, kolik je?" zeptala jsem se.

,,Půl šesté," řekla unavené máma.

,,Cože?! Vždyť autobus vyjíždí v šest" panikařila jsem.

,,Autobus má zpoždění půl hodiny, tak jsem tě nechala spát." řekla mi klidným hlasem.

,,Ouu, aha, děkuju" řekla jsem.

,,Počkej, jestli mi chceš poděkovat tak jen v podobě toho, že půjdeš vzbudit Kylea" řekla mi mamka svou podmínku. Věděla jsem proč. Kyle se strašně těžce budil. Museli jste mu brát peřinu, stříkat na něj vodu, řvát a stejně pořád spal.

,,Huf, dobře" řekla jsem.

,,Děkuju, máš to u mě, drž se" řekla mi.

,,To teda mám" řekla jsem se smíchem. Mamka se jen zasmála a odešla do kuchyně.

,,Huf, jdeme na to" řekla jsem si pro sebe.

Došla jsem ke Kylovi do pokoje. Spal. Jak jinak.

,,Kyle," začla jsem tiše, ,,vstávej, je už půl šestý" zvýšila jsem hlas. Schválně jsem se nezmínila o zpoždění.

,,Co-cože?!" vykřikl jak jsem předpokládala.

Začla jsem se smát na celé kolo. Vypadal fakt vtipně.

,,Klid, autobus má zpoždění, ale i tak vstávej" řekla jsem klidně.

,,Ty vole, tos mě tak musela vylekat!!!"

,,Jo, musela, jinak by si nevstal. A stejně mamka na mě zkusila to stejný, takže tak." smála jsem se.

Odešla jsem od bratra a šla se obléct, učesat a nalíčit.

Jako oblečení jsem zvolila potrhané džíny. K tomu bílí tričko a zelený svetřík.

Učesala jsem si dva francouzské copy, které jsem zakončila těsně u hlavy.

S líčením jsem to jako obvykle nepřeháněla. Dala jsem si lehké stíny a řasenku. To jsem doplnila světle rudou rtěnkou.

Seběhla jsem dolu za mamkou. Kyle už tam byl, takže pohoda.

,,Laro, pojď, už je 6" řekla mamka.

,,Již kvačím, jedeme políbit Hanze, kdo je ten Hanz?" odříkala jsem text co říkal Olaf. Přitom jsem došla za Kylem a dala mu pusu. Na tvář. ,,Splněno" řekla jsem a začla se smát jak postižený lachtan.

,,Jedeme" řekla mamka, potom co jsme se dost vynasmáli.

,,Již kvač--"

,,Dost!" řekl dost rázně Kyle. Přitom mu na rtech hrál úšklebek, který znám od dětství. Jen jsem nad tím protočila očima a odešla do auta.

,,Kufry...máme, Lyže...máme, snowboardy...máme, děti.....nemáme" zasmála se mamka.

,,máme" křikla jsem z auta.

,,Tak nasedat" řekla mamka. Byla ale stejně jediná kdo nebyl v autě.

Jeli jsme tichou cestou. Nebylo to trapný ticho, ale příjemný. Normální lidi, když odjíždí na měsím pryč, tak nemají čas si doříct své monology. Nám tu ale jen tiše hraje rádio. Každý přemýšlí nad svým. To se mi líbí.

Dojeli jsme asi za 10 minut půl sedmé. Máme čas, ale radši mlčím.

,,Tak děti, běžte se nahlásit a my vám zatím dáme kufry a ostatní blbosti do autobusu." řekl taťka. Snad poprvé co promluvil. Hmm, divný. Ale nebudu se tim zabývat.

,,Tati to NEJSOU blbosti" řekli jsme mu s Kylem na stejno. Jen se uchechtl s šel pro kufry.

S Kylem jsme se šli nahlásit.

,,Dobrý den," řekla jsem paní, které mohlo být něco okolo 30.

,,Dobrý den, jméno?" zeptala se mile.

,,Kyle a Lara Ren" nahlásil nás Kyle.

,,Dobře," řekla, a odškrtla si něco na papíře.

Došli jsme na místo kde jsme byli s rodiči naposled. Viděla jsem jak tam čekají frontu aby dali naše zavazadla do kufru autobusu.

Po chvíli na ně přeci jen řada vyšla a oni mohly konečně odejít.

,,Tak broučci, mějte se hezky, nezlobte, pište a volejte nám" řekla mamka.

,,JoJo neboj mami," uklidnila jsem ji.

,,Prosimtě Liso, oni to zvládnou nejsou malý" zastal se nás taťka.

,,Já vím, zvládnou to" svolila nakonec mamka.

,,Tak mi půjdeme" řekl Kyle. Ještě jsem se s nima rozloučila. Když jsme měli konečné hromadné objetí, ukápla mi jedna malá neposlušná slza. Mám nejlepší rodinku ze všech.