Lyžařský zájezd [Magcon] ✔️

~27~

Z chodby se začaly ozývat hlasy...

Do kuchyně po chvíli přišli do kuchyně Sierrra s Brentem. ,,Ahoj Laro" usmála se na mě Sierra a běžela mě obejmout.

,,Lara?" uslyšela jsem z haly, mě velmi známý, mužský hlas. Okamžitě jsem se prudce otočila k hale a široce se usmála.

,,Camerone" přiběhla jsem k němu a objala ho. Mám ho fakt ráda. Nemohla jsem ho vystát, ale jak se říká láska a nenávist mají tenkou hranici. Ale tohle nebyla láska? Nebo jo? Nechtěla jsem to zrovna teď řešit. A vlastně ani nikdy jindy.

Cam se po chvíli odtáhl a já se na něj usmála. On se jen tak chabě pousmál. Jako by mě tu neviděl rád. Třeba ale jen nemá svůj den.

****

Smála jsem se už dobrých 5 minut v kuse. Dobře to přehráním, ale 2 minuty určitě. Právě jsem seděla se Sierrou a Brentem u televize a společně jsme se dívali na SpongeBoba. Brent, který přišel s Cemeronem a Sierrou, doplňoval SpongeBoba svými hláškami. Bylo to příjemně osvobozující. Zítra mám nastoupit zpátky do školy. Je to jen na pár hodin ale jsem v nervech. Těším se na kámoše, co se mnou na lyžák nemohli, ale zároveň je mi líto že tam nebudou ti, co se mnou na lyžáku byli. Jsou to dva rozdílně světy, a já bych je ráda spojila v jeden, můj svět.

Cameron se hned jak jsme se přivítali přesunul do pokoje a do večera nevylezl. Mamka s Ginou šli se svými spolužáky z výšky na nějaký večírek. No a já s těmahle idiotama seděla dole u vína, popcornu a SpongeBoba.

,,Proč ten debil jde tak debilně?" pronesla Sierra. Měla už dost upito, ale pořád to šlo oproti Brentovi. Následoval její a Brentův záchvat smíchu. A já je hned následovala. Mají smích jak opice.

,,Lidi jdu spát. Ještě chvíli a bylo by po mně." zasmála jsem se a pomalu vstala z křesla. Měla jsem něco málo upito.

,,Tak zítra" pousmála se na mě Sierra a Brent přikývl. Měl co dělat aby se znova nerozesmál.

Odešla jsem proto z obýváku a pomalu začala stoupat schody nahoru k mému pokoji. Zastavila jsem se před dveřmi když mi to došlo. Pokoj ve kterým jsem poslední dobou žila byl ve skutečnosti Cameronův. Co teď? Mám tam zaklepat nebo vejít? Co když se bude zrovna převlíkat. Co když bude nahej. Co když...klid, Lar klid. Už už jsem chtěla zaklepat když se dveře rozrazili a v nich stál on. Jasně, přece jsme ve filmu a tam se tohle děje běžně.

Trochu jsem poodstoupila a koukla na něj. Nechápavě mě podíval a rozhédl se kolem. Odkašlala jsem si. ,,Víš tvoje mamka, když jsi tu nebyl, nechala mi tvůj pokoj a tak nevim kam jít spát" pokrčila jsem rameny.

,,Aha" přikývl, ,,došlo mi to když jsem tam našel tvoje věci. Klidně si tam lehni, budu ležet na gauči"

,,A pokoj pro hosty nebo tak něco nemáte?" Kouknu se po dveřích v chodbě. Zakroutí hlavou. ,,Aha. Ale dolů stejně nemůžeš. Jsou tam teď Sierra a Brent."

,,Ja to nějak vymyslím" pokrčí rameny a chce odejít.

,,Počkej" křiknu za ním když začne mizet na schodech. Otočí se a přijde blíž ke mně. ,,Camerone, co se děje?" koukám mu do očí.

,,Co by?"

,,To právě nevím. Ale chováš se divně. Udělala jsem něco špatně?" přijdu blíž k němu. Zhluboka se nadechne a zavře oči. Potom je otevře a podívá se mi do očí.

,,Možná. Já nevím."

Smutně se na něj koukám a v hlavně se probírám vším co je společného s ním. Jak mě chtěl zastavit když jsem šla za Tomem. Jak na mě koukal celou dobu co jsme hráli flašku. Jak mi pomohl když jsem spadla ze schodů. Podržel mi dveře když jsem si musela oběma rukama krýt obličej aby nikdo neviděl můj počmáranej obličej. Prostě všechno.

Zatoulala jsem se pohledem k jeho rtům. Nikdy jsem na to nepomyslela, jo dobře možná párkrát jo, ale teď jsem měla hroznou chuť ho políbit. Připadám si fakt jak v nějakým klišé filmu. Hlavní postavy se srazí ve dveřích a i když je to nikdy nenapadlo, políbí se. Jediný rozdíl mezi námi a klišé filmem, je ten, že já na tohle myslela. Neříkám že pořád ale párkrát jo.

Koukal na mě a dumal nad něčím v hlavě. Po tom co to vzdal jen mírně mykl rameny a políbil mě. Okamžitě jsem začala spolupracovat, protože jeho rty...můj bože. Po chvíli se odtáhl a podíval se mi do očí. Ustoupila jsem od něj a dívala se všude, jen ne do jeho očí.

,,Vyspím se dole na gauči" oznámí a zmizí dole. Rychle proto zalezu do pokoje a zamknu za sebou. Jen pro případ. Lehnu si do postele v tom co mám na sobě a hned usnu.

*******

Vzbudí mě hluk na chodbě. Otevřu oči a vyhrabu se z postele. Pomalu odemknu dveře. Vykouknu ven a rozhlédnu se po chodbě. Nikoho nevidím ale dole se svítí. Přejdu ke schodům a kouknu dolů, kde si hned všimnu dvou postav. Když se ke mně jedna z nich otočí tak z ní poznám Ginu. Částečně se mi uleví a já se s klidem vrátím do pokoje. Nezapomenu zamknout. Sednu si na postel a kouknu na hodiny. 3:24. Kouknu na sebe a všimnu si že mám pořád včerejší oblečení. Přejdu teda ke skříni kde mám oblečení a otevřu jí. Moje oblečení ale nikde. Všude jenom tepláky a trička do kterých bych se vešla třikrát a stejně by mi bylo volné. Dojde m, že oblečení patří Cameronovi. Komu jinému že. Přejdu ke kufru a kouknu se po svém oblečení, které tam naštěstí najdu. Vezmu si svoje Reese's pyžamo, které jsem dostala loni na vánoce od Kylea, na které jsem samozřejmě náležitě pyšná.

Lehnu si a po chvíli usnu.

Famráry prosím!
Máme tu převrat lidičky!!

Btw. Další kapitola bude jak nejdřív to půjde (možná zítra, možná za týden, dva). Myslím si teda ale, že díky (nebo kvůli?¿) koronaviru budu mít na psaní času až až.