Lyžařský zájezd [Magcon] ✔️

~33~

,,...bude naprosto v pořádku" vkrade se mi do hlavy naprosto cizí hlas. Pomalu otevřu těžká víčka. Pokusím se zaostřím na dvě postavy. Bílý plášť. Doktor. Obrovské zrzavé afro. Mahy. Lehce si povzdechnu, čímž na sebe přitáhnu jejich pozornost. Mahy se na mě usmeje a jde mě obejmout. ,,Jak jsem říkal, budete v pořádku." ozve se doktor a odejde. Ani se za ním nestihnou zavřít dveře a už dovnitř všichni vletí. Nicol, Nash, Jackové, Shawn... No prostě úplně všichni. Ale hlavně Cameron. Dlouho na něm visím pohledem.

,,Lidi já jsem moc ráda že jste tady, ale můžete mě s Cameronem chvíli nechat o samotě prosím" podívám se po ostatních. Ti začnou brebentit, ale stejně po chvíli odejdou. Protože mě k posteli nepojí žádná hadička nebo cokoli jiného, vstanu a běžím ho obejmout. Dost dlouhou chvíli se jen tak objímáme. ,,Díky ty můj zachránče" s úsměvem ho políbím. Usmeje se a polibek mi vrátí.

,,Tak už nam to povězte" vtrhne do pokoje Shawn, ,,to spolu chodíte?" Oba se s Camem otočíme na ostatní co stojí buďto v pokoji, mezi dveřmi a nebo na chodbě.

,,Chodíme spolu" řekne po chvilce Cameron. S úsměvem si mě přitáhne do objetí. Normálně by mi vadilo, že za mě odpovídá někdo jiný. Teď jsem ale šťastná. Usměju se mu do hrudi.

,,No konečně" vykřikne Johnson a běží k nám. Obejme nás. Pak se přidá i Nash. Pak už nestíhám ani sledovat jak nás postupně všichni objímají.

,,Fajn, fajn, tak dost. Zrovna jsem si našla kluka, nechci být uškrcená." Všichni nás postupně přestanou objímat a sedat si na postel. Až teď si všimnu druhé postele vedle té mé. Leží tam malá holčička. S vyvalenýma očima nás sleduje, a chybí jí málo aby začala plakat. Pousměju se na ní. Vstane a pomalu se postaví. Všechno děsně pomalu. A pak, jak kdyby ji někdo strčil, vyběhne k nám a obejme Camerona. Potom i mě.

,,Panebože? Jste to fakt vy?" Říká mezi pláčem a objímáním kluků.

,,Už to tak bude" usmívá se na ní Cameron. Chvíli si tam s ní povídáme. Zjistila jsem, že se jí ve škole udělalo špatně, proto ji učitelka odvezla do nemocnice, kde si ji za chvíli výzvědnou rodiče. Prý přijedou v jejich novém autě, bílo modrém range roverovi, na který se neskutečně těší. A protože nás viděla objímat, a slyšela jak jsme se bavili o tom že spolu s Camem chodíme, stala se z ní první fanynka co to věděla. A podle toho co si pamatuju, i poslední.

Po necelé hodině jsme odešli z nemocnice, s cílem jít domů. Kluci museli odejít, měli totiž meet & greet. ,,Počkej, vždyť mě umačkáš" zasměju se. Cameron musí jít samozřejmě s nima. Já ačkoliv bych ráda šla, všichni mi to zakázali, protože prý musím odpočívat. No a protože jde Mahy s nima, Kyle jde taky. Říkal že klidně zůstane a půjde se mnou. To jsem mu ale zase zakázala já. ,,Děláš jako kdyby jsme se viděli naposled" vymaním se z jeho sevření a poplácám ho po zádech. Potom se ještě obejmu s ostatními. ,,Tak pa" usměju se a rozebehnu se přes silnici. Když uslyším jak na mě volají, zastavím se a otočím na ně. A to byla ta největší chyba. Nezastavujte se na silnici lidi. Koukám na Camerona, Kylea a Nashe jak se za mnou rozběhnou. Nechápavě se rozhlédnu kolem sebe. Poslední čeho si všimnu, je bílo modrý range rover, který se na mě řítí nesmyslnou rychlostí.

A je to tady lidi. Konec. Jako úplný konec. Vsadím se o cokoliv, že jste to nečekali. Popravdě, já taky ne. Chtěla jsem pokračovat, ale na rovinu, tenhle příběh je o ničem. Postrádá hlavní zápletku. Bylo spoustu možností jak tento příběh ukončit. Já se rozhodla pro to radikální řešení, a ... takhle to dopadlo. Pokud jsem vás tímhle endingem zklamala, tak se moc omlouvám. Pokud byste měli zájem, mohla bych napsat i epilog.
Určitě ale do budoucna plánuju spousty dalších příběhů, které promyslím předem. Nevím kdy, ale ráda bych něco začala psát už o prázdninách.
Děkuju vám za naprosto skvěle ohlasy, na tuto knížku, protože to byla jedna z věcí co mě popohanela k psaní. Mám vás všechny moc a moc ráda, a doufám že se potkáme i u mého jiného příběhu.

S láskou, Já. (Jméno si pořád nedokážu vymyslet)