Lyžařský zájezd [Magcon] ✔️

~15~

Dneska jsem se vzbudila překvapivě brzo. Bylo 6:07 a já měla ještě hoďku než budu muset vstát. Jenže já když se sama od sebe probudím, tak už neusnu. Máte to tak taky?

No a tak si tam tak ležím a přemýšlím nad tím proč neni tráva růžová a nebe fialové, když někdo zaklepe na dveře. Nejdřív jsem si myslela že mám jen halucinace, ale když se to ozvalo znovu, znejistila jsem. Přece jen, kdo to může být? Mahy je tu se mnou, Nicol si nechají do zítra v nemocnici, a nikdo jiný na pokoji být nemá.

Rozhodnu se to ignorovat. Když se otevřou dveře, zavřu oči, takže ani nevím kdo přišel. Ten někdo vešel dovnitř. Bude to pan/í V. Bude to Paní V. Takže, paní V za sebou zavřela dveře, a hned nato šla. Nevím kam, ale její kroky jakoby se přibližovali ke mně. Poté jsem cítila propadnout trochu postel u kraje, což značí to, že si paní V sedla ke mě na postel.

,,Kdyby si tak věděla, Lar." řekla paní V.
Tak počkat, tohle není ženský hlas, ten je mužský. Jako bych ho znala, ale nedokážu si to vybavit. ,,Kdyby si věděla, že se tu na tebe chodím každý ráno prohlížet. Kdyby si věděla, že se mi tu tak potají líbíš, ale jsme jen přátelé"

A tohle má být co? Tohle nepochopím. Ani nad tím nezačnu přemíšlet, a cítím něco na mé tváři. Je to jeho ruka. Potom se už jen narovná postel, a slyším odcházet kroky. Tak ráda bych otevřela oči a zjistila kdo to je. Jsem ale totálně vykolejená z toho, co mi to tu právě řekl.

Když uslyším potiché prásknutí dveří, otevřu oči. To mě tu fakt jako každý ráno chodí nějakej týpek očumovat? Nepochopim.

Přemýšlela jsem nad tím že jsem si ani ne všimla že už Mahy vstala. Když jsem to zaregistrovala udělala jsem totéž.

,,Tak copak, dneska jsem tě nemusela tahat z postele" řekla Mahy a šibalsky se usmála.

,,Co by bylo? Jen jsem se vzbudila dřív" řekla jsem. A nandala si na kartáček pastu.

,,Nic jen, tohle se ti nikdy nepovedlo" řekla a převzala si ode mě pastu.

,,Mo sde bube bnesla díl?" zeptala jsem se s plnou pusou pasty. Když jsem viděla Mahyn výraz radši jsem tu hroudu pasty vyplivla a zopakovala to co jsem potřebovala vědět. ,,Co se bude dneska dít?"

,,Dneska jdeme...." udělala dlooouhou pomlku, ,,Nakupovat"

,,Co?"

,,Kdyby si dávala včera při večeři pozor, tak by jsi věděla, že jedeme do velkýho nákupáku a tam budeme celý den mít rozchod" řekla.

,,Wooow" užasla jsem. Miluju nakupování.

,,Hej tak ale pohni, máme tam být přesně za 20 minut" řekla a já hned vystartovala z koupelny. Mahy se za mnou jen smála.

Rozhodla jsem se pro lososový svetr, tmavě modré džíny, hnědé kožené boty na podpatku a bílého kulicha.

Když jsem byla hotová vrátila jsem se do koupelny. Mahy tam byla oblečená. Měla na sobě šedý svetřík, červenou sukni, černé legíny a bežový šátek, který měla zatím v ruce. Stejně jako já kulicha.

Nalíčila jsem se jenom hodně málo. Ani toho s sebou moc nemám. Na sjezdovku být namalovaná nemusím a jinam jsem ani nevěděla že půjdeme.

Domalovala jsem se zrovna ve chvíli kdy k nám do pokoje někdo vtrhl. No a hádejte kdo to byl?

______________

Taaak, dlouho nevyšla kapitola. Teď zas jen tak krátká, ale příští už snad bude ten speciál. (Kapitola hodně dlouhá).

Včera to bylo přesně pět měsíců, co jsem na wattpad, a můžu si to tu jen vynachválit. Našla jsem tu skvělé příběhy, dokopala se k tomu napsat vlastní, získala čtenáře mího ehm ehm příběhu a dokonce si našla i celkem dost přátel. (Oni ví)

Teď mám takovou psací náladu, takže jdu psát další.

P.s. díky za 492 přečtení!!!